Zatočil se dokolečka a vdechl ten vzduch. Vešla jsem ven, normální člověk by začal nadávat na ten smok ve městě, prach, špínu, pach, ale já ne. Připomínalo mi to domov, můj starý život. Utíkala jsem před ním, před mou vlastní minulostí. "A teď...." Zatleskal a vyskočil do vzduchu. "Zbavit se odpadu" ukázal na starého muže co šel po druhé straně ulice. "A jak?" Nadzvedla jsem obočí. Šílela jsem uvnitř, vraždit nebudu, tohle nejsem já a ani Jerome. Teda jak to můžu říct, změnil se, je jinačí. Fajn tak já to rozhodně nejsem, žádnej vrah v tomhle shnilém městě.

"Jak?" Popadl ho smích. "Co třeba tímhle?" Zvážnil, přestal se smát a v ruce mi nabízel zbraň. "Tak ho zab! Buď jedním z démonům Gothamu!" Ušklíbl se a vrazil mi do ruky zbraň. Třesoucí rukou, jsem pevně sevřela pistoli. Tiše jak myška pronásledovala muže až do uličky co páchla hůř než snad bezdomovec. Stoupla jsem si a namířila na může pistolí. "Je konec! Váš život končí" zněla jsem tak přesvědčivě, ale sama jsem bojovala o to, abych to udělala. Tohle nemůžu, prostě ne.

Vyklepaně se otočil čelem ke mně. Stačil jeden výstřel a muž padne mrtev k zemi. Upustila jsem pistoli, co dopadla na zem. A sama jsem padla na kolena do tý špíny. "Pche, dneska nikdo neumí být vážný, tak otřesný vtípky" šplouchl na mne bahno z kaluže. Není divu, že to Jerome sledoval z rohu, naprosto schován stíny. Muž se zasmál a kroutil nade mnou hlavou, odcházel s posměšky. Blízko mne se válela dřevěná pálka. Zavrčela jsem a vstala, v ruce svírající pálku. "Mně se nidko posmívat nebude, to vy jste ubohost tohodle města!" Ukázala jsem na něj pálkou a zasmála se. Pálkou jsem začala muže mlátit. Teprv když z jeho hlavy tekla kaluž krve a nehýbal se, jsem přestala. Odhrnula vlasy z čela a otočila se na Jeroma, co mne sledoval.

Sehnul se, zvedl pistoli s úšklebkem. "Přesně takovéhle to je Breo. Takhle tě dokáže Gotham změnit, nebraň se tomu, poslouchej ten hlas. Přestaň bojovat!"....

I hope u love this book 😇😅
Tahle kniha mne opět chytla a baví mne ji psát 👅

Zas příště 😝