"Ale já ti nelžu!" Ohradila jsem se, ale hlas se mi chvěl. "Neřekl bych" zasmál se a mne naskočila husina. V duchu jsem si vynadala. "Co po mně chceš Jerome?!" Snažila jsem se od něj dostat. "Jen ti ukázat pravdu" špitl mi u ucha. Teprv teď mi docházelo, jak moc jsem naivní a on chytrý. Což už to co udělal, vypadalo jako nerozumné, ale jen mne tak moc zná a já jeho ne!

Prudce mne otočil k sobě čelem a políbil. Zastavilo se mi všechno myšlení, nevěděla jsem co dělám, mozek mi vypověděl službu a já mu ten polibek oplatila. Rukama jsem ho objala okolo krku a vášnivě mu polibky oplácela. Držel mne pevně za boky.

Ano vím, teď to vypadá jak z romanťáku, jako největší slaďárna a vůbec odpovídající chování šílence jako je Jerome. Ehhh no dovolte abych se zasmála, jelikož jestli si myslíte, že to teď končí. Že on bude hodný, já neodjedu, nebo odjedeme oba, tak se mýlíte. Tenhle příběh nemá tak moc nudný konec.

Začal se smát, byl jak šílený a já se držela udržet koutky úst dole a zmatený výraz. "Ty sis myslela, že je tohle ukázka toho kdo jsem?" Smál se a já měla furt mozek vypojený. "Přestaň si ze mne utahovat Valesko!" Strčila jsem do něj, odpotácel se kousek za mne a já měla prostor opět tančit. "A hudba jako ne?" Smál se a sledoval mě. "Hudba? Ty chceš snad tančit taky?" Ušklíbla jsem se. "Za prvé, vítej zpátky by stačilo" usmívala jsem se, ale tím šíleným úsměvem.

Obešla jsem ho, už jsem nebyla ta milá, vyhodil my ty pojistky. Převlíkla jsem se do jiného oblečení, zhasla a opřela se o rám dveří. "Takže co teď?" Sledovala jsem černotu před sebou, místo kde stojí. Aspoň stál. "Ukázat ti to co ze mne udělal Gotham!" Rychlým krokem ke mně přišel a chytil mě pod krkem. "Vžij se do Gothamu, do jeho krevního oběhu co proudí pod městem" nevím co čekal, ale já zmatkovala.

Zavřela jsem oči a chytla ho za ruku, místo toho abych se ji snažila od sebe oddálit, jsem si ji víc natlačila na krk. "Tak mne zabij, pokud chceš přijít o učedníka" zasýpala jsem a začala se smát. Otec měl pravdu, měl na mě Jerome doopravdy špatný vliv. Pustil mne. "Přesně, šílenost a šílenost, nic víc než jen soužití s Gothamem, s tímhle prohnilím městem!" Vešel ven na ten čerstvý vzduch, co zahaloval kouř a pach šílenosti se strachem a krví.

No snažím se po té době vžít do děje knihy a pokračovat tak jak jsem ji chtěla psát 😇😅👅 no jsem zvědavá na váš názor na tuhle knihu jak se dál vyvíjí, chápu pokud tohle je trochu divné ale potřebuju jaksi to udělat pak zajímavější xd