Seděla jsem zas na posteli, pohled sklopený na baletní tašku a halva plná myšlenek. Musím zmizet, vím to, ale jak? Dokázala bych zase odjet? Dokázala bych ho tady jen tak nechat stát jako kdysi? Ne, to rozhodně ne. Povzdychla jsem si a vstala. Došla jsem dolů, umělý úsměv na tváři pro děti a lidi kolem. Šla jsem vedle Ness, přesvědčená o tom, že dnešek bude skvělý den. Poslední den před vystoupením. Můj trénink se náramně zlepšil, trávila jsem v divadle většinu svého času, Jeroma jsem vypustila z hlavy. Ale i tak, po něm kousek mé samotné hledal.

Obula jsem si špičky a začala tančit sólo. Každý rok mohl být chybný. Ale já koukala do dálky, pohled zabodnutý Bůh ví kam a mysl zatoulaná co bude dál. "Bravo Breo, opět skvěle, ale úsměv a ne tak mražený výraz" usmála se Ness, ale i tak jsem si všimla, že ji to štve, opakuje mi to neustále, ale já se nedokážu ovládat, prostě nemám jasno v hlavě. Mám tam jen guláš, sice tohle všechno zmizí až odjedu, ale i tak.

Ležela jsem po zkoušce v posteli. Moc dobře jsem věděla, že se mám vyspat na zejtra. Ale ono to jen tak nejde. Zamručila jsem a uhodila pěstí do madrace. Vyhrabala na nohy a oblékla se, vzala jsem sportovní tašku a šla, spíše běžela k divadlu, kam jsem se vloupala. Světla se nad hlavou rozsvítila na place, já si obula špičky a začala tančit.

"Bez hudby to není ono" ztuhla jsem a pomalu otočila hlavu k němu. "Co ty tady? Špehuješ mne?!" Naštvaně jsem k němu došla. "Nene, ale chodím sem" se smíchem dal ruce nad hlavu a obešel mne. Do nosu mi vnikla jeho vůně, tak omamná, ale k tomu ještě pach krve. Na sucho jsem polkla a dívala se za ním, sledovala každičký jeho pohyb, krok. "Je čas abychom si přestali lhát Breo!" Stál za mnou, držel mne za ramena, tak abych se nemohla otočit či pohnout....

Žiju!!!!! 👅

Yep jsem zpět, no nějak, jsem se dostala do toho prohet knihy a přejvapilo mne že už tady je 1K, fakticky WOW a díky, jste úžasní. Takže jsem se rozhodla, že sem dám pár posledních kapitol a dám se do psaní druhého dílu 😇💗