„Takže....“ začal po hodině ticha. Nastražila jsem uši, ale pohled nezvedla. Pořád jsem se dívala do podlahy a nevnímala okolí kolem. „Krucinál.... Mluví s tebou“ bouchl pěstí do stolu. Ani to mne nepřivedlo ke zvednutí pohledu. „Fajn takže, když to nejde po dobré, půjde to po zlém“ vstal od stolu. Přešel ke mně a z kapsy vytáhl nožík. Vyškubl mi ruku a natáhl ji k němu. Teprve teď jsem zvedla pohled k němu.

Jeho pohled se zabodával do mých očí. „Nejsem tvůj majetek, takhle se mnou jednat nebudeš“ trhnu s rukou, kterou hned víc chytne. „Proč si to myslíš?“ uchechtne se. „Protože....“ došla mi slova. „Tak vidíš“ pokrčí s úsměvem ramena a nůž mi začne přikládat ke kůži. „Nech toho, vždyť s tebou mluvím. Navíc bych neměla vyslvětlení pro Ness kde jsem k tomu přišla. Mám být v pokoji a né tady, mám tam ležet s chřipkou“ zamračím se a volnou rukou se nehty zaryju do jeho kůže na ruce. „Auuu to nebylo hezký“ pustí mne. Nožík uklidí do kapsy a naštvaně se posadí zpět na židli.

Ťuk, ťuk, ťuk, bum, bum, bum.... Bubnoval prsty do desky stoly. „Můžeš toho nechat“ otočím se jeho směrem. „Ne“ odsekl a dál bubnoval. „A dost“ kopla jsem ho nohou pod stolem do nohy. „Hele“ zvedl se. „Měl si toho nechat“ postavím se taky. „Tohle nemá cenu“ zakroutí halvou a dojde ke dveřím. „Taky si říkám“ dojdu k němu. „Jednou by jsi mne mohla nechat, ne? Tak jako tenkrát, co?“ odstrcí mne za ramena dál od něj. „A co ty tu děláš? Proč jsi chtěl abych sem tedy šla? Ta cestička? Hmmm?“ dojdu k němu. Chytnu pevně kliku a čekám na tu jeho odpověď. „Ani nevím, byl to špatný nápad“ prokroutí očima. „Ty nikdy nemáš špatný nápady, jen šílený“ škubnu s klikou, abych dveře otevřela.

Vyjdu naštvaně ven. Něco za mnou volá, ale já ho naprosto ignoruju. Měla jsem ho poslouchat, možná by se nic takového nestalo......

Vítám vás zpátky. Tak co na tuto kapitolu říkáte? Za mne by mohly být.... Já nevím, záživnější? Nebo delší? Či lépe napsané?

Asi to nikdy nezjistím, ale to je jedno, užijte si další kapitoly