Přes větve šla vidět cesta. Byla tu jak dlouho. Seběhnu ji okamžitě a  dostnau se na louku, nádherně prostornou, čerství vzduch tu fouká, úplná nádhera. Je vidět má bývalá ulice bydliště, ten dům, který jsem měla ráda a i ho nesnášela. Bylo mi jasné kde je.

Pomalým až loudivým krokem jsem scházela louku. Ani to bych nebyla já, abych nezakopla o kámen. Byl tu ani nepamatuju, pokaždé jsem o něj musela zakopnout. A Jerome taky.

K boku jsem si více přitiskla kabelku s knihou a pořádně se nadechla. Předčasně jsem si vyndala klíče a byla připravená na cokoliv.

Stála jsem na asfaltu silnice a kráčela k druhému domu. U dveří se zastavím. Okamžitě je otevřu, ale zastavím se v půlce otevírání. Tak ještě jednou se uklidním a nervózně vejdu dovnitř.

Seděl na tmavě dřevěné židli, ruce měl položené na stole stejné barvy. Jen jak si mne všiml, nahodil ten svůj děsivý úsměv. „Tak jsi konečně přišla“ nezpouštěl ze mne oči. „Ano, chtěla jsem ti....“ přeruší mne. „Sedni si“ ukáže na židli naproti němu. „Je to můj dům, můžu si sednout kamkoliv a kdykoliv“ prsknu. „To možná ani, ale chtěla jsi abych sem chodil, ne?“ nadzvedne tázavě jedno obočí, nepouštěje se svého úsměvu. Přikývnu. „No ale teď je to rozkaz“ bouchne pěstí di stolu a změní výraz obličeje na zamračený. Přejede mi mráz z něj po zádech a raději si odsunu židli, na kterou se následně posadím.

„Takže.... Co si mi to chtělo?“ usměje se, tentokrát normálním jeho šíleným úsměvem? No pro něj to byl normální úsměv než pro ostatní lidi. „Tuhle knihu“ začnu ji vyndavat z tašky. „Žádné knihy nečtu“ zastaví mne. „Ale tuhle budeš určitě číst“ položím ji na stůl a posunu k němu. „Počkej není to ta..... Kterou jsme vyráběli a zapisovali si do ní různé věci?“ otočí další list knihy, než na mne pohlédne svýma očima. „Ano, našla jsem ji pod postelí v mém pokoji“ sklopím zrak pod stůl, na svých stehnech mám ruce a pořád si s prsty nějak hraju. „A ten důvod proč mi ji ukazuješ?“ zavře ji a posune doprostřed stolu. „No já..... Ani nevím, měla jsem pocit ti to ukázat“ pokrčím rameny.

Čauky tak je tu další během pár minut. No je to dlouhá cesta se dostat k tomu více „záživnému“ oddílu knihy. No než budeme v půlce příběhu, tak budete muset strpět tak to roztáhlý děj. Pokud si to myslíte.

Budu ráda za každičký koment