Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

1

Ne to ne, nemůže to být pravda, prostě nesmí. Řvala jsem ve své hlavě. „Tak co?" ozvala se Jessie u dveří. Nic jsem neřekla a z kufru vyhodila další kus oblečení. „A dost, tak tam hold pojedeš, no a co?" pokrčila rameny a mé vyházené oblečení vrátila zpět uhlazené a srovnané do mého kufru. „Je to dost velký problém... Nechci se tam vracet" ucítím slzy, které mi hned začnou stékat po rysích tváře. „Ale notak.... Kvůli jemu?.... Za to ti to nestojí" vtáhla mne do svého náručí. Vím, že to myslela dobře, ale nemusela mne posílat zrovna do Gothamu.

Tak a teď, abych to vyjasnila. Od svých šesti let, jsem se s rodiči, odstěhovala z Gothamu. Prý to chtěl můj otec, kvůli jemu, o kom se zrovna bavíme s Jess. Je to moje nejlepší kamarádka, ale né vždy bývala. Po dobu mých šesti let nejleošího kamaráda zastupoval Jerome Valeska. Otec ho neměl rád a máma, snažila se k němu odpor nedávat. Byl jiný, do šíleného stylu... Jeho výchova, taky nebyla nejlepší. Jeho mladší či starší bratr? Myslím, že byl mladší.... Moc si na to nespomínám.... Se prostě ztratil, tedy odešel z domu, jelikož jeho matka.... Jak to říct..... Spala skoro s každým. Jerome si z toho odnášel jen bolest a Jeremiah se uzavíral do sebe. A pak jsme se odstěhovali, sem do Dreck, docela velké město na můj vkus.

Našla jsem si zde práci, pomáhám trenérce baletu, kategorie dětí 3-10 let nebo taky i 11-16 let. Tyto kategorie mám na starosti. Jezdíme na různé představení a Jess, jako novinářka mne poslala do Gothamu, zpět za Jeormem... Odešla jsem tehdy beze slova, je a byl na mne naštvaný, nemůžu se tam prostě vrátit.

„Vím, že zním tak...." přerušila mne „Ne nezníš" snažila se mne ujistit. Ani jsem si nevšimla, že už uzavírala můj kufr, který mi následně podala. Má rozklepaná ruka si ho vzala, do kabelky jsem hodila pár věcí a zhluboka se před odchodem nadechla.

„Ness!!" křiknu na postarší ženu, s dlouhými hnědými vlasy po ramena. Mračivě se na mne otočí, ale hned jen jak mne uvidí, nasadí úsměv. „Ahoj Breo." Děti se pomalu a jistě scházeli, tentokrát tam jedeme s kategorií 11-16 let. Já s Ness sedíme ve předu u řidiče. Ostatní skládáme na místa, zda jim je špatně v autobuse...sedí ve předu, pokud ne, postupují do zadu, ve dvojicích.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro