Nuže... zdravím? Začnu trochu netradičně.

Nejspíše si toho nikdo z vás nevšiml, ale nikdy jsem vás ve své knize nezdravila. Již odmalička se držím takového blbého a nesmyslného pravidla, že pokud je pozdrav, někdy musí přijít i rozloučení. A v to jsem při zakládání této grafické „knihy" nikdy nedoufala. Nechtěla jsem, aby má touha po vytváření skončila. Možná si říkáte, že tohle je hodně divný začátek, ale věřte, že ačkoliv to podivné možná je, hlavně to je k dnešnímu tématu. Nepřináším novou obálku ani nic podobného, přináším vám úplný opak. Konec této knihy a možná i Monii3155.

Nad tímto činem jsem přemýšlela strašně dlouho, a ačkoliv jsem věděla, že koncem prázdnin z Wattpadu odejdu, myslela jsem, že alespoň za tyto dva měsíce otevřu několikrát objednávky a dám vám alespoň malou šanci k novým obálkám na vaše příběhy, ale pravda je takové, že... jednoduše nechci. Nechci otevírat objednávky, nechci se dívat na své výtvory, protože když to udělám, cítím hrozné zklamání. Možná to tak vnímám jen já a rozhodně nechci, aby mi to někdo z nás vymlouval, protože to mi opravdu nepomůže, ale když se podívám na některé covery, jež jsem vytvořila možná dva tři měsíce zpátky a teď na momentální výtvory, stydím se. Cítím, že to nejsem já, že do toho nedávám kus sebe a s většinou, až vyprchá to kouzlo čerstvého vytvoření, nejsem vůbec spokojená.

Grafika byla pro mě něčím, v čem jsem se konečně našla. Konečně jsem v něčem alespoň trochu byla dobrá, ale teď necítím ani to. Jediné slovo, které mi neustále vyskakuje na mysl, je nedostatečné. Cítím, že jsem nedostatečná. Že jsem hrozně klesla. Lhala bych, kdyby to nemělo co dočinění s Wattpadem. Ale ta oranžová potvora a hlavně lidé – vy – co jste mě podporovali, mě dostali ke grafičení a k lásce ke grafice. Nikdy jsem se nenazývala grafikem, protože jím nejsem a nejspíše ani nikdy nebudu. Nejsem dost dobrá pro toto slovo. Asi nikdy nebudu studovat grafiku, a ačkoliv mi to trhá srdce, je to realita, kterou musím přijmout. Ale právě tohle místo (Wattpad) mi dalo alespoň malou naději, že nejsem nepoužitelná nula, která v ničem není dobrá.

Takže vám všem moc děkuji za všechnu podporu. Nikdy jsem nebyla ten typ, co se nechává vést jen čísly na svých knihách, ale toho, co jste zde dokázali, je neuvěřitelné a i když to neříkám často, vážím si toho. Neuvěřitelně moc. A ať cítím, že tohle rozhodnutí mě připraví o všechno; končím. Dávám si alespoň do ukončení maturity pauzu. Na Wattpadu sice ještě do konce prázdnin budu (takže pokud si chcete pokecat, klidně mi napište, budu jen a jen ráda) ale pak mě zde již zahlédnete jen málo. Je to hlavně z osobních a hodně z psychických důvodů a hlavně protože cítím, že je to to správné rozhodnutí.

Pokud na mě zapomenete, pochopím to, ale pokud si třeba na malou chvíli uschováte vzpomínku na toho človíčka s podivným jménem, láskou ke grafice a nadšencem do fantasy, budu moc ráda. <3

Takže... sbohem?

Mona