*Nádech* Už teď vím, že tohoto rozhodnutí budu později litovat. *Výdech*

1.1. 2017; datum, které mi sice nezměnilo život, ale hodně mi ho obohatilo.
Den, kterým tahle kniha i  všechno okolo mé grafiky začalo. A já jsem se rozhodla vás zasvětit do zákulisí, jak  všechno tohle začalo.
Však ještě než započneme naše dobrodružství, chtěla bych vám říct, že nic z tohoto nemá vyznít jako vychloubání. Uh, vážně, s něčím takovým, co uvidíte za chvíli na vlastní oči, se ani vychloubat nedá.

Takže, dámy a pánové, pohodlně se usaďte, připoutejte se, protože cesta bude divoká a plná hrůz!

Ps; do čtení textu nikoho nenutím. Je to spíše pro takové fajnšmekry, kteří by se rádi něco dozvěděli o mé grafické minulosti.

Na začátek bych měla nejspíše říct, že jsem s grafikou nezačínala u coverů na Wattpadu. Podle data mého přihlášení si můžete všimnout, že zde páchnu již nějakou to dobu, však není tomu úplná pravda. Kdybychom se dostali do doby roku... řekněme 2014, asi byste pod mým Wattpad jménem našli něco mnohem, ehm, horšího než teď. Každopádně, po smazání toho prvního jsem si založila tento – můj druhý – účet, na kterém jsem v přepočtu asi rok a půl nebyla vůbec aktivní. V té době jsem vlastně úplně přestala se psaním a byla jsem přesvědčená, že se k němu už nevrátím. Tohle jsem si myslela až teda do nějakého konce léta a začátku podzimu 2016. Tehdy na mě pěkně zhurta zaútočila GoT mánie a já začala Watt používat nejen na čtení, no později bohužel i na psaní fanfikcí. *mlátí hlavou o stůl*

Ale abych se vrátila zase na začátek a zbytečně neodbíhala od tématu; již nějakou dobu mám svůj Tumblr účet, na kterém jsem si vždy tak trochu zakládala a když se na to teď dívám s jiným úhlem pohledu, jako první jsem se ke grafice dostala právě tam. Někteří možná ví, jak to tam chodí, no pro ty, kteří ne, to raději vysvětlím; Tumblr je peklo. Doslova. Peklo pro všechny fandomy a fanoušky. A jelikož jsem už hodně dlouho velký fanoušek různých her, seriálů, filmů, knih a bůhví čeho ještě, není zase tak překvapivé, že má maličkost sídlí právě tam. Nadšenci tam publikují různé příběhy, fotky, myšlenky, konspirační teorie, ale také fan edity. Myslím, že nemusím vysvětlovat, o co se jedná, rozhodně tady nejsem jediný fanoušek. Tumblr je známý všemi těmi talentovanými jedinci, kteří umí nádherně kreslit, psát, grafičit a... vlastně jsou hodně miltifunkční. A jakožto někdo, kdo psaní i kreslení vyzkoušel a byl na to úplné poleno, jsem se nejvíce upnula ke grafice. Sen byl, že jednoho dne bych chtěla dělat tak krásné edity, jako ty slavné holčiny na Tumblr! Spoiler; nepovedlo se.

A takhle to všechno začalo! V hodně, hodně velké zkratce. 

Abyste si nemysleli že jsem to měla strašně lehké, v té době jsem samozřejmě o žádném Photoshopu neměla ani ponětí, takže jsem si musela vystačit s hrozným programem PhotoFiltre Studio x. Řeknu to na rovinu a nebudu tady chodit kolem horké kaše; já ten program nenáviděla, ale jelikož jsem nic jiného neměla, musela jsem vytvářet právě v tom. Někteří z vás v tomto programu možná pracují/pracovali a nejspíše si teď říkáte, že jsem strašná citlivka. No dá se říct, že každému vyhovuje něco jiného. A mně rozhodně nevyhovoval PhotoFiltre. Všechno to působilo strašně chaoticky a ani po nějaké uplynulé době jsem si nebyla schopna zvyknout na všechny funkce, natož je ještě pořádně ovládat. Také si pamatuji, že jsem to již nějaký ten čas předtím s grafikou zkoušela, no po prvním pádu na zadek jsem to raději zavřela a nepovedený obrázek s rychlostí blesku smazala. Ale jelikož jsem v tuto dobu byla plná energie do objevování nových věcí a odhodlána konečně něco dokázat (i když jsem vlastně dokázala jen svou nemožnost), nehodlala jsem toho tak rychle nechat. A takhle to dopadlo...

TOHLE je má noční můra vytvořená někdy v roce 2016.

Právě jsem vám dala materiál, kterým mě můžete vydírat! Yeeeyyy!!! *zoufalý úsměv*
Kdybyste právě viděli můj obličej, jak neuvěřitelně zahanbená jsem! Mám chuť jít jako pštros strčit hlavu do písku a už ji nikdy nevytáhnout. Mé obranné gesto, by the way. A momentálně mi je jedno, že bych se udusila!

Kéž bych měla přesný, nebo alespoň přibližný datum, ale jelikož jsem všechny staré a hrozné práce vymazala, už jen těžko se mi to dohledává a věřte, že zadávání vašeho Tumblr jména do Googlu není zrovna hezká prácička. Vykoukne tam na vás i to, o čem jste nevěděli.  

Po tomto traumatu bych si přála, abych vám mohla poskytnout něco lepšího, no bohužel. Nemůžu.
V průběhu srpna 2016 jsem se už teda dostala na Wattpad a začala se věnovat psaní. A jako asi každý nováček tady jsem potřebovala cover. V té době jsem ještě nevěděla o někom, kdo dělá zakázky, ani že tady je vůbec nějaká základna grafiků. Byla jsem v přesvědčení, že Wattpad je plný strašně nadaných lidí, kteří si dělají ty krásné obálky sami a já budu jako jediná s obrázkem a doslova textem pláclým na tom. V této době jsem také z PhotoFiltre přesídlila na online editor PicMonkey. Nechápu, co se mi právě v ten moment honilo v hlavě, že jsem něco takového udělala, ale nakonec to dopadlo právě tím obrázkem a textem. *kroutí hlavou*

Co bylo ale udivující; začala mě tvorba obálek  bavit. Sedala jsem k  editorům čím dál častěji a trávila u toho až nepříjemně mnoho času (taky že se to "moc hezky" odrazilo na mých známkách ve škole) a postupem času  jsem si všimla, že Monkey i PhotoFiltre je docela na nic. (Docela hodně!) Začala jsem se tedy dívat po jiných editorech a narazila jsem právě na Photoshop. Abych všechno uvedla na správnou míru; vím, že stahování je nelegální, ale nejsem milionář, který si může dovolit dát takovou částku za Photoshop. A ještě když jsem si v té době nebyla vůbec jistá, jestli mi to vydrží. 

Z této éry nemám moc záznamů, ale začala jsem se docela dost věnovat tvorbě coverů (v té době jsem ještě neznala slang, takže slovo jako premade mi bylo úplně volné), které jsem v podstatě na nic nepoužila.  Do této doby většina z vás o nich ani nevěděla, protože jsem v této době nic nezveřejňovala a jsem za to i ráda. 

Všechny tyto obálky byly dělány na mém starém počítači, který se sekl jen co jsem se ho dotkla. Takže lahoda! 

Následně jsem se zaměřovala více na grafiku jako celek (nejenom na covery) a začala jsem si o tom něco zjišťovat. Hodně jsem se  dívat na videa a tutoriály, které většinou v mém provedení vypadaly hrozně, ale tak už to bývá. A také jsem poznala tvorbu Joy, která mi přišla jako grafická bohyně. No, alespoň něco se nezměnilo!  Nic jsem teda nedělala veřejně, ale spíše pro mé potěšení. Pamatuji si, že jsem se hodně bála založit si svou vlastní grafickou knihu. A taky jsem to ani neměla v plánu. Všechno, co jsem do této doby dělala, bylo pro mé potěšení a odvedení od přítomnosti.

V této době jsem už našla nějaký styl, kterého jsem se hodně držela. Většinou to teda byly textury do sebe vpuštěné a nějaká postava. Což můžete vidět i zde na ukázkách.

Konec října a průběh listopadu 2016.

Fun fact; (jsem si jistá, že tohle neví nikdo, ale řekla jsem si, že je to docela trapné a že by nebylo od věci to tady zmínit. Když už jsem v tom sebe ztrapnění.) Někdy v polovině prosince jsem se opravdu rozhoupala, řekla YOLO a založila si grafickou knihu zde na Wattpadu a na tomto účtě. Vydržela mi den a ještě následující ráno jsem to ve škole v hodině psychologie vymazala. Good job, Mona!

A nyní už se dostáváme do doby, kdy tato kniha existovala, ale trochu v jiné podobě, jelikož jsem začínala jen s premades, covery na objednávku jsem začala dělat až později. 

Většinu z nich znáte, ale možná vás překvapí, co se za nimi ukrývá. Celkově tady chci zveřejnit covery, které mě nějakým způsobem posunuly kupředu a tak mi nedá, abych sdílela i mou první manipulaci, co se týče Bradavických uniforem. Všichni známe mou nenávist k nim. V tu dobu jsem na to byla tak strašně pyšná, no teď už tam vidím jen ty chyby. A také bych ráda zmínila můj úplně první cover na objednávku. Sice nevím, jestli autorka tohoto příběhu zde na Wattu ještě působí, ale chtěla bych jí poděkovat za tu objednávku. I když jsem se s tím mordovala přes dva dny, ukázalo mi to zase jiný úhel grafiky.

Ps; už si můžete po několikáté všimnout, že můj jediný styl nadpisů byl mix tiskacích a psacích fontů. Nic jiného jsem v podstatě nepoužívala.  Až u Lost found jsem konečně použila něco nového, no, zase ten manip hlavy je strašný. Takže je to vyvážené.

Však v té době byly největším posunem právě tady tyto covery. Docela se lišily mým doposud neměnným stylem a pamatuji si, že jsem byla neuvěřitelně vystresovaná, co na ně řeknete, protože já sama jsem nevěděla, co si mám o nich myslet. Celkově jsem si dala více záležet na reálnosti a stínování, čehož se držím dodnes. Také jsem začala hodně používat "full body" fotky, které miluji doteď. 

Čeho si můžete všimnout a s čím mám ještě pořád problémy jsou nadpisy. Nedokázala jsem si pohrát s editorem textu, jelikož se mi většina z nich ani nelíbila. Vždy jsem byla a jsem spíše na ty jednodušší nadpisy. 

Však pokud bych měla být tak smělá a odvážná, musím říct, že svůj vlastní styl jsem si našla až někdy kolem července 2017. Pokud si dobře pamatuji, tam jsem měla neustále otevřené objednávky a tudíž o cvičení nebylo nouze. Progrese šla docela rychle.

A má nynější práce? Není dokonalá. Jsou na ní chyby a já si jich jsem vědoma jako nikdo. To víte, že autor je na své práce vždy největší kritik. Ale v porovnání s úplně první tvorbou jsem na sebe poměrně pyšná. Neříkám, že to jsou umělecká díla. To nikdy nebudou, protože takové poleno, jako jsem já, něco dobrého nedokáže vytvořit. Ale v grafice jsem našla hodně velký únik a pomoc, když se nedaří. Prostě vypnu a ponořím se do mého vlastního světa, kde mohu vytvořit co jen budu chtít. 

Nakonec bych chtěla poděkovat všem, kdo tenhle objev přečetl až do úplného konce a neunudil se k smrti. Všechna vaše podpora pro mě znamená neuvěřitelně moc a nikdy nebudu schopna vyjádřit, jak si každého z vás jednotlivě vážím. Ať jste tuto knihu právě otevřeli, nebo jste zde od mých úplných začátků, nikdy nebudu schopna vám dostatečně poděkovat. Za každou objednávku, která mě posouvá dál. Za každý komentář, který mi vykouzlí úsměv na tváři. I za každou hvězdičku se zhlédnutím, které zahřeje u srdce.
Ps; Zajímalo by mě, jestli je tady někdo, kdo byl u mých úplně prvních coverů, které jsem kdy zveřejnila. :D

Právě dneska je to už rok, co existuje tato grafická „kniha" a já upřímně nemůžu uvěřit, že tomu tak je. Nechci se zde zbytečně rozplývat, protože to nikoho nezajímá, no i tak bych vám sem chtěla napsat jedno obrovské děkuji. Tento rok jsem zakončila s nádherným číslem 71 coverů a je mi jasné, že nebýt vás a vaší úžasné podpory, už bych nejspíše se vším sekla. Jak to mám hodně často ve zvyku. Takže ještě jednou; děkuji. Nedokážete si ani představit, jak strašně si toho vážím.

Nechtěla jsem zde uvádět žádná jména, jelikož díky patří každému z vás, ale nemohu si neodpustit jedno velké děkuji slečně a hlavně kamarádce, která mě vždy ve všem neuvěřitelně podporovala. Dávala mi nápady na mnoho coverů a vracela se s důvěrou k mým objednávkám. (Snad teda s důvěrou.) Za všechno ti moc děkuji Secret_Ella . Za všechno.

Taktéž bych vám chtěla popřát krásný nový rok 2018. Ať se vám splní všechno, co si přejete a ať je tento rok mnohem lepší, než ten předchozí.

-Monii