Další den Scorpius trval na tom, že Albuse doprovodí do výuky. Ruce měl položené v umně složené konstrukci z obvazů, kterou mu Albus uvázal. Byla to první výuka ve čtvrtém patře a Scorpius věděl, jak se tam jeho kamarádovi nechce. Nedivil se mu. Pitva jednorožce nebyla příliš lákavá ani pro něj samotného.

Byl by tak rád vzal Albuse kolem ramen, aby ho povzbudil, ale spoutané ruce mu to nedovolovaly.

„Budu tam s tebou, pokud by se ti udělalo zle, odvedu tě, obvaz neobvaz, ano?"

„Hele, já to zvládnu." Přece se neshodí před všemi spolužáky, a hlavně před Scorpiusem!

Nakonec to nebylo tak hrozné. Albus byl překvapený, jak se najednou všechno v jeho hlavě přerámcovalo. Lítost nad mrtvým kouzelným zvířetem odplynula, vrozený odpor, který ho na několik málo minut paralyzoval a málem ho poslal k zemi, se postupně umenšil. Tělo toho vzácného tvora pro něj najednou bylo jen učebním materiálem, ničím víc. Bylo to něco, co bylo potřeba prozkoumat a poučit se z toho, aby... aby mohl být se Scorpiusem? Ne, tak to Albus v dané chvíli nevnímal. Byl to krok na cestě, aby jednou mohl pomáhat, léčit, aby se stal lékouzelníkem. Byl pohlcený zajímavostí výkladu, který byl tentokrát praktický. Tohle nebyla žádná nuda v učebnicích, žádná simulace. Tohle bylo doopravdy a Albus byl naprosto zaujatý. Bledost z jeho tváří vymizela, oči se soustředily na demonstraci vyučujícího. Napadaly ho desítky otázek. Slyšel svůj hlas, jak se sebevědomě ptá na věci, které dávaly smysl. Učitel mu odpovídal. Rozuměl výkladu a snad jediná informace mu neunikla. Najednou byl konec dopoledního vyučování a Albus spolu s ostatními odcházeli na oběd.

„Byl jsi skvělý," usmál se Scorpius pyšně. „Překvapil jsi mě."

Skromně se usmál. „Nevím, co to do mě vjelo. Nakonec ta první hodina nedopadla nejhůř."

Po očku sledoval ostatní. Zaregistroval uznalé pohledy. Po ne úplně jednoduchých letech v Bradavicích tady začínali s čistým štítem a zatím obstáli. Scorpius byl ten, který měl úplně nejlepší výsledky u přijímaček, a Albus ten, který se uměl ptát. Popravdě, jeho hlava byla neustále plná otázek všeho druhu.

Scorpius se stále ještě nemohl sám najíst, takže s Albusem odešli na pokoj.

„Nemusíš se mnou chodit na odpolední výuku, jestli si chceš odpočinout," řekl Albus.

„Půjdu." Znělo to odhodlaně. Scorpius chtěl vidět sebevědomého Albuse, vlastně z něj celé dopoledne nespustil oči. Jeho kamarád se určitě změnil. Nebo se změnil jen jeho pohled na něj? Scorpius poctivě analyzoval svoje pocity. Zatím neudělal nic, čeho by mohl litovat nebo co by mělo nějaké následky; tedy spíš si toho nebyl vědom. Potřeboval si srovnat myšlenky, pocity. Dívat se na Albuse bylo součástí tohoto procesu.

Albus také nebyl slepý. Odpoledne už si byl jistější, navíc analýza tkání jednorožce byla méně děsivá než dopolední výuka. Scorpius stále ukázněně seděl na své židli. Albus každou chvíli stočil svůj zrak jeho směrem. Nejdřív se jen letmo podíval. Potom spojil svůj pohled se Scorpiusovým. Pak se pousmál. Flirtovali spolu, jinak se to nedalo nazvat. Oba dva to věděli. Nemohli předstírat, že se nic neděje.

Po večeři se na chvilku zastavili s ostatními v hospodě. Scorpius, který normálně skoro nepil, se tentokrát vůbec nedržel zpátky. Několikrát objednal ohnivou whiskey pro sebe i pro Albuse. Albusovi připadalo, že se chce co nejrychleji opít, a trochu mu to dělalo starosti. Navíc byl Scorpius celou dobu jako na trní. Jako by se potřeboval napít na kuráž.

„Máš problém, Scorpi?" zeptal se starostlivě.

„My oba máme problém."

„Můžeš mi o tom říct. Říkáme si přece všechno, nebo ne?"

„Říkáme? Nevím, ty mi možná neříkáš všechno. Připadá mi to tak. Něco se mezi námi změnilo. Od toho dne, co jsem si poranil ruce, je všechno jiné."

Albus chtěl oponovat, ale slova mu uvízla v hrdle. Scorpius měl pravdu. Měl před ním tajemství, obrovské tajemství.

„Můžeme si promluvit, jestli chceš."

„Dobře, promluvíme si."

Scorpius se zvedl.

„Chtěl bych se projít v zahradě, Albusi." Vyznělo to spíš jako rozkaz než přání. Albus by mu splnil cokoliv. Vzal Scorpiuse ochranitelsky kolem ramen. Doklopýtali k nejbližší lavičce.

„To, co děláme... neměli bychom to dělat," řekl Scorpius. „Jsem zmatený z toho, co se děje. Ty mi to vůbec neusnadňuješ."

„Neděláme nic špatného."

„Zatím."

Scorpius a ta jeho opatrnost.

„Proč se tomu bráníš? Díval ses na mě," řekl Albus. „Líbilo se ti se na mě dívat. Celé odpoledne ses na mě díval."

„Albusi, nesmíme si lhát. Co ke mně cítíš?" Scorpius sklopil pohled. Jako by se bál odpovědi.

Přímá otázka. Scorpius a jeho morální zásady. Určitě o všem vážně přemýšlel. Byl znepokojený z vývoje událostí a chtěl si všechno vyjasnit. Zaslouží si znát pravdu. Albus byl už také dost opilý a jeho ostražitost byla tatam.

„Copak sis toho nevšiml? Zamiloval jsem se do tebe."

Bylo to venku. Scorpius na něj zíral s otevřenýma očima. Potom Albuse objal a políbil ho na tvář.

„Myslím, že to, co k tobě cítím, je víc než přátelství. Nevím, co s tím. Nechci podvádět Rose. Měl bych jí to říct. Ale zase možná bych měl vyzkoušet, jestli... jestli jsem do tebe fakt zamilovaný. Protože jestli ne, tak se nemusím s Rose rozcházet. Takže to musíme vyzkoušet. Ale to s tebou nemůžu, protože bych podváděl Rose. Jak mám zjistit, co chci? Jestli jsem do tebe zami- zamilovaný?"

Scorpiusovi se už pletly myšlenky i jazyk. Albus se zapřisáhl, že už nikdy nezneužije jeho stavu, ale jeho kamarád mu to vůbec neulehčoval. Scorpiusovy ruce byly obtočené kolem jeho krku. Objímali se a Albus věděl, že ho Scorpius chce, celé jeho vláčné tělo mu vysílalo jasné signály. Jemně se rukou dotkl jeho rtů a přitiskl se k němu celým tělem.

„Albi, prosím, ne..."

Albus přesunul svou ruku na Scorpiusovo rameno.

„Nikdy neudělám nic, co nechceš, i když to vlastně chceš. Můžeš mi věřit."

Scorpius se na něj vděčně usmál.

„Věřím ti. Nikdy bych si neodpustil, kdybych udělal něco nečestného, i kdyby to bylo s tebou. Tobě bych to taky nikdy neodpustil."

Albusovi projel po páteři mráz. Scorpius se nikdy nesmí dozvědět, co se stalo tehdy v noci, když ho omylem předávkoval lektvarem proti bolesti.

„Můžeš mi věřit. Neděláme nic špatného. Počkám si na tebe. Za pár dní pojedeme domů na svátek Všech svatých, budeš mít příležitost Rose všechno vysvětlit."

„Tak brzo?" Scorpius vypadal poněkud zaraženě. „To už je za pár dní."

„Čím dýl to budeš odkládat, tím to bude horší." Pro mě určitě.

„Řeknu jí to." Znělo to odhodlaně. Bude tak odhodlaný, až uvidí svou dívku před sebou? Až bude střízlivý a Albus bude daleko?

„Objímat se můžeme, viď?" řekl Scorpius a obtočil paže kolem Albusova krku. Potom ho jemně líbnul na tvář.

„Tohle byla jenom kamarádská pusa."

„Jasně, Scorpi, jenom kamarádská pusa."

„Teď mě prosím doveď domů. A drž mě pevně."

„Spolehni se."

Scorpius neměl skoro žádné problémy s rovnováhou a Albusovi došlo, že už to udělal zase – předstíral, že je opilý víc, než odpovídalo skutečnosti. Proč to u Merlinova vousu dělá? Aby vyzkoušel Albuse, jak se k němu bude chovat? Aby mohl své chování svést na vliv alkoholu? Asi to byla docela chytrá strategie, protože Albus dostal toho večera ještě mnoho čistě kamarádských pus a objetí, než Scorpius v jeho náručí usnul. Na důkaz čistého přátelství se stulil do Albusova náručí jako malá lžička.

Tak aspoň si něco trošku vyjasnili. To měl být vážný hovor a ne taková slaďárna :-)