Harry sice neměl žádné novinky, které by mohl Dracovi sdělit, nicméně stejně se rozhodl, že za zraněným kolegou zajde. Draco vypadal o poznání hůř než při minulé návštěvě. Byl velmi bledý, světlé vlasy se zplihle lepily na zešpičatělý obličej.

Draco unaveně vzhlédl k nově příchozímu. Přes obličej mu přelétl náznak nelibosti.

„Neděs se, nejdu tě znovu vyslýchat. Napadlo mě, že za tebou zajdu, zeptat se, jak se ti daří." Harry trochu koktal, kontakt s Malfoyem pro něj byl vždycky poněkud náročný; připadal mu povýšený a měl vždy pocit, že ho v duchu kritizuje. Teď to bylo jiné. Draco byl uzavřený, nalomený. Harry rozhodně nechtěl využívat jeho stavu k tomu, aby nad ním získal převahu.

„Sám vidíš, jak se mi daří," odsekl Draco. „Laskavě se sem nechoď kochat mým neštěstím."

„Draco, tak to vůbec není!" Harry byl dotčen takovou nespravedlností. Dobře, přece jen využije své převahy k tomu, aby Malfoye přesvědčil, že k němu žádnou zášť nechová.

Posadil se. Draco se ošil, ale víc se bránit nemohl.

„Máš dostatek dokrvovacího lektvaru? Dost transfuzní krve?"

„Lektvar dostávám, ano. S krví je to horší, říkal jsem ti, že mám vzácný typ."

„Nechal jsem rozhlásit výzvu, aby se přihlásili dárci," řekl Harry.

„Evidentně to nepomohlo," ušklíbl se Draco.

„Proč jsi tak kousavý?"

„Asi proto, že jsem Malfoy?"

„Ne, Draco. Přestaň se nutit do té tvé staré pózy. Už nejsi puberťák a nemusíš si hrát na hrdinu."

„No jasně, od toho jsi tady přece ty, hrdina celého kouzelnického světa."

Harry si ho přísně změřil pohledem.

„Tvůj boj nebyl o nic menší. Nikdy jsem tvoje zásluhy nezmenšoval. Nebuď ke mně nespravedlivý. Víš, že mi nevadí přátelství Albuse a Scorpiuse. Možná se tomu budeš divit, ale byl bych rád tvým přítelem. Zrovna mi dva bychom si měli co říct."

Tak. Bylo to venku. Slova, která Harry chtěl říct už dávno. Když viděl svého dávného nepřítele zraněného, něco se v něm zlomilo. Jestli něco neudělá, nikdy nedostane šanci svůj vztah s Malfoyem narovnat.

Posadil se blíž k Dracovi a vzal ho za bledou ruku. Čekal, že Draco ucukne, ale nestalo se tak.

„Nemusíš předstírat, že jsi v pohodě. V této situaci by nebylo normální, kdybys byl."

Draco chvilku mlčel, pak se rozpovídal.

„Bojím se o Scorpiuse. On je to jediné, co se mi v životě povedlo. Sakra, nechci umřít! To mu nemůžu udělat, nikoho jiného nemá! Jenže já to takhle dlouho nevydržím, brzy přijdu zcela o svou magii, pak mi selže imunita... Harry, já tady umřu jako moták a nikdy neuvidím Scorpiusovu promoci, jeho svatbu..."

Harry jeho ruku stiskl pevněji.

„Slibuju, že udělám všechno pro to, abych ti pomohl. Už jen proto, že Scorpius je Albusův nejlepší přítel a vždycky jste se k mému synovi oba chovali hezky."

Draco se na okamžik zamyslel, jestli by měl Harrymu prozradit pravdu o vztahu Albuse a Scorpiuse, ale nakonec to zavrhl. Nejsou si s Harrym zatím tak blízcí. Zatím? Copak to bude někdy jiné?

„Od Scorpiuse je hezké, že tady s tebou a s Rose zůstává."

„Ano, i když bych byl raději, kdyby odjel do Cortexville. Je tam bezpečněji a Albus by na něj dohlédl. Tady bude jen zbytečně plýtvat silami. Uteče mu studium."

Harry byl rád, že je Albus zpět na Akademii, už jen z bezpečnostního hlediska. Scorpius se nacházel v úplně odlišné životní situaci.

„Nedělej si o něj starosti. Scorpius je velmi bystrý. Všechno dožene. Dáme na něj pozor."

Harry se, ač nerad, zvedl k odchodu.

„Dík, žes přišel," řekl Draco skoro neslyšně.

---

Albus se v Cortexville ukázněně ponořil do výuky. Svěřil se svým přátelům se svým plánem.

Theo byl nadšený. „No samozřejmě že ti pomůžeme. Zajdeme za vedoucím katedry lektvaristiky, profesorem Ampoulem. Určitě nám doporučí nějakou četbu."

Emmet nic neříkal. Bylo vidět, že horečnatě přemýšlí. „Myslím, že lektvar na toto zranění neexistuje. Musíme ho vymyslet. Abychom to dokázali, musíme vědět, která kletba ho způsobila. Měli bychom začít u studia černé magie. Vedoucí katedry černé magie je profesorka Noirettová, nejdříve bych zašel za ní."

Lea se přiklonila k Emmetovu návrhu a Theo se mírně urazil, než přiznal, že na tom něco je. Albus se ještě téhož večera pustil do listování knížkou o lektvarech, kterou dostal od Harryho. Tuto knížku dlouho odkládal, protože byla psána archaickým stylem. Zaujalo ho, že u některých lektvarů bylo kombinované využití. V Bradavicích se vždy učili připravovat jeden konkrétní lektvar na jednu konkrétní nemoc, ale tady byly i lektvary, které se daly využít na různé potíže s různou mírou účinku. Byly zde uvedené i možné modifikace. Opravdu to vypadalo, že by bylo možné vynalézt nový lektvar, kdyby věděli, na kterou nemoc má působit.

Profesorka Noirettová nebyla zrovna přívětivá osoba, a navíc měla kabinet ve čtvrtém patře. Sice se k němu nemuselo jít kolem pitevny a anatomických preparátů, i tak to však byla nepříjemná cesta a Albus měl srdce až v kalhotách. Odmítl, aby s ním šel kdokoliv z jeho kamarádů, tohle si musí vyřídit sám.

Zaklepal na dveře. Slyšel velmi rázné kroky a klapání jehlových podpatků. Starší žena ve velmi elegantním černém oblečení si jej změřila přísným pohledem. Pod tmavými vlasy bez jediné šediny byla tvář, na níž byla stále patrná přitažlivost.

„Pan Potter junior. Víte, že jste tady neměl vůbec studovat? Vaše výsledky u přijímacích zkoušek tomu neodpovídají. Měl jste zatracené štěstí, že se jeden student ze studia nakonec odhlásil a odjel do Ameriky."

Albus se nenechal vykolejit. „Jsem si vědom toho, že budu muset pracovat víc než ostatní, abych dohnal vědomosti. Jsem vděčný, že tady můžu být, a nezklamu vás."

Profesorce Noirettové přeběhlo po obličeji něco jako náznak úsměvu.

„Chcete snad ode mě soukromé doučování?"

„Ne, i když by mě to nesmírně obohatilo. Přišel jsem v jiné záležitosti. Možná se k vám doneslo, že došlo k napadení několika lidí na Ministerstvu kouzel. Jsou mezi nimi i lidé, na kterých mi velmi záleží."

Albus se dal do vyprávění. Byl si jistý, že porušuje slib, který dal Harrymu, že nebude vynášet žádné informace. Tady však šlo o život!"

Profesorka si vyslechla vše, co jí Albus sdělil.

„Pane Pottere, víte, že k řešení tohoto problému nemáte dostatečné kompetence."

Albus přikývl. „Chápete, že nemůžu jen tak nečině čekat. Jde o mé přátele."

„Jistě, oceňuji vaše ušlechtilé úmysly. A proto vám dám jednu radu. Občas zajděte po půlnoci do čtvrtého patra."

Albus na ni konsternovaně zíral. „Myslíte sem ke kabinetům profesorů?"

„Ne, pane kolego. Na druhou stranu, k pitevně. Profesoři vám žádné informace neposkytnou. A teď mě laskavě opusťte, už vám nemám co říct."

Albus byl tak rozčílený, že se ihned rozeběhl za svými přáteli a všechno jim vyklopil.

„Nějaká bláznivá, ne?" uchechtl se Theo.

„Já bych se tam určitě zašel podívat," hlesl Emmet. „Jestli chceš, Albusi, půjdu tam dnes v noci s tebou."

„Tak když už se bude podnikat nějaká akce, tak půjdu taky," přislíbil Theo. „Aspoň bude sranda."

„Theo, zapomněl jsi, proč tohle celé podnikáme?" napomenula ho Lea.

„Promiň, no. Máš nějaké zprávy z domova, Albusi?"

„Nic. Táta mi nepíše. Scorpius mi poslal vzkaz, ale žádné nové informace."

S láskou si vzpomněl na dopis od Scorpiuse. Tenhle kluk že neumí psát dopisy? Bylo v něm tolik něžnosti... Až se vrátí na pokoj, ještě několikrát si ho přečte. Aspoň pohladil kapsu, v níž měl list uložený.

„Takže dnes ve 24:00 se sejdeme ve čtvrtém patře," rozhodl Theo.

„Radši ve třetím a do čtvrtého dojdeme společně," navrhl Albus a Theo se na něj shovívavě usmál. „Tak ve třetím, ty strašpytle."

Takže Potterové na start a začněte zachraňovat svoje Malfoye!