Draco se díval na spícího Albuse a neubránil se dojetí. Všichni udělali tolik chyb a jejich Albi za to málem zaplatil životem. Před ním tady bezbranně ležel chlapec, který pro jeho syna znamenal celý svět. Byl neskutečně podobný Harrymu, jen smaragdově zelené oči byly ještě zavřené. Stal se Dracovi druhým synem – samozřejmě že měl rád někoho, koho miloval Scorpius. Celým svým srdcem mu přál, aby se uzdravil.

Albus se začal probouzet. Draco z toho byl nesvůj. Neměl by tady být Scorpius, aby ho přivítal mezi živými? Možná to bylo takhle správně.

„Pane Malfoyi? Draco?" Albus na Draca rozespale zamžoural.

„Je tu... je tu někde Scorpi?" Uvědomil, že svého přítele nikde nevidí a v obličeji se mu ukázalo bolestné zklamání.

„Zdálo se mi, že je se mnou, že za mnou přišel. Byl jsem ve čtvrtém patře a on tam byl a volal moje jméno."

Draco stiskl jeho ruku.

„Scorpius tady s tebou byl a zachránil ti život. Teď si potřeboval něco vyřídit, ale každou chvíli se musí vrátit." Draco se snažil, aby nezněl ustaraně, ale měl o Scorpiuse a Harryho strach. Chodí někde po chodbách, kde se mohou střetnout s vrahem!

„Zachránil mi život? Já si na nic nevzpomínám. Zklamal jsem ho a on řekl, že..." Zmlkl. Nechtěl si na přítele stěžovat.

„Scorpius možná řekl něco ošklivého, ale ani na okamžik to nemyslel vážně. Ještě té noci se vydal za tebou."

Albus se pousmál. „Odpustil mi?"

„Ano."

„Říkal jsi, že mi zachránil život? Co se mi stalo?"

„Co všechno si pamatuješ?" přerušil ho Draco.

„Vzpomínám si.... Dokončil jsem lektvar, pak jsem šel za Mediculusem, abych se od něj letaxoval... tady to končí. Nevím, co se stalo potom."

„Jsi neuvěřitelně statečný. Nevíme, co se přesně přihodilo, ale Scorpius tě našel ležet v odlehlém koutě zahrady, byl jsi skoro mrtvý, zmrzlý, ve tvé krvi byly nalezeny smrtelné dávky různých lektvarů. Někdo tě chtěl zabít, nejspíš kvůli tomu lektvaru."

Dracovi bylo nepříjemné, že musel zesláblého chlapce zpovídat. Vrah je nejspíš někde nablízku, je třeba získat co nejvíc informací.

„Nenapadá tě, kdo by mohl mít zájem získat ten lektvar?"

Albus zavrtěl hlavou. „Skupina kolem profesora Ampoula taky pracovala na nějakých lécích, ale já jsem chtěl svůj objev raději konzultovat s tebou. Mediculus mi radil, ať jsem opatrný. Možná měl nějaké podezření."

V tom momentě se otevřely dveře a Mediculus vstoupil do místnosti.

„Albusi, tak rád tě vidím. Copak jsi to prováděl?" řekl naoko káravě. „Budu si muset lékárničku líp hlídat. Už žádné hlouposti."

Albus se zatvářil podezíravě. Mediculus byl sice jeho přítel, ovšem tento žoviální tón u něj byl překvapivý. Něco mu nesedělo.

„Teď tě budu muset ještě vyšetřit, jestli je všechno v pořádku. Pane Malfoyi, můžete se na pár minut vzdálit? Provedu jen několik diagnostických kouzel."

To se Albusovi nelíbilo.

„Já bych byl raději, kdyby tady Draco zůstal."

„Ano, zůstanu. Na Cortexville není bezpečno. Musíme Albuse chránit."

„To chápu," přikývl Mediculus.

„Na vás mám ovšem také prosbu. Došlo k několika zraněním a potřebovali bychom dárce krve. Vy máte vzácnou krevní skupinu a faktor Rh minus, byl byste ochotný krev darovat?"

Draco přikývl. „Rád vám pomohu, ale počkáme, až se vrátí Harry a Scorpius. Nenechám Albuse samotného, když si to nepřeje."

„To nebude problém, odebereme krev přímo tady."

Draco poněkud neochotně souhlasil. Vyhrnul si rukáv a nechal svou krev proudit do připravené nádoby. Připadalo mu, že je to nějaké moc rychlé. Zamlženým pohledem viděl, že Mediculus mění nádobku. Chtěl protestovat, ale Mediculus ho přerušil.

„Už to nebude dlouho trvat." Další nádobka byla plná. Draco už ztrácel jasné vědomí.

Albus to všechno s obavami pozoroval.

„Už dost, nevidíte, že mu je špatně?" vykřikl.

„Zpochybňuješ snad moje rozhodnutí?" řekl lékouzelník podrážděně.

„Je mu zle, musíte přestat!" Albusův hlas zněl naléhavě.

Draco už nevnímal, ležel na lehátku se zavřenýma očima zcela bezvládně.

„O tebe se také musím postarat." Mediculus sáhl do lékárničky a vytáhl další lahvičku s Bezesným spánkem.

„Minule ti to nestačilo? Tak přidáme." Vkouzlil Albusovi do těla nejen Bezesný spánek, ale i Doušek živé smrti. Albus se složil zpět do postele jako podťatý. Mediculus zmenšil nádobky s krví, skryl je ve svém kufříku a opustil nemocniční křídlo.

Harry a Scorpius se objevili přímo v nemocničním pokoji. Nejprve je vylekal pohled na Draca, který ležel na lehátku, smrtelně bledý.

„Co se mu u Merlina stalo?" vykřikl Harry.

„Kde je někdo z lékouzelníků?"

„Tati!" Scorpius se vrhl k Dracovi. Zoufale pohlédl na Harryho, jako kdyby očekával, že mu bude umět pomoci. Pak ihned přiskočil k Albusově posteli. Něco bylo jinak.

„On nedýchá! Albus nedýchá!"

„Nevzdáme to. Zachráníme je. Jak to, že tu není žádný lékouzelník?"

„Jsme na lékouzelnické akademii, někdo nám pomůže," řekl Scorpius rozhodně. „Vyšlu patrona."

Scorpiusův pokus naprosto selhal. Jak by ne, byl zcela bez magie. Harry se o vyslání patrona ani nepokoušel, veškerou svou magii bude potřebovat na záchranu svých blízkých.

„Najdu naše přátele, pomůžou nám. Zůstaň s nimi, zkus nějaká diagnostická kouzla, něco přece umíš!" Scorpius vyběhl z místnosti a ponechal Harryho v děsivé situaci samotného.

Harry byl úplně paralyzovaný. Všechno se mu vrátilo. Tolikrát viděl své blízké umírat a nedokázal jim pomoci, proč by to tentokrát mělo být jiné? Komu z nich by měl pomoci dříve?

„Draco, lásko moje, odpusť," řekl něžně. Vybral si Albuse. Celou svou magii napřel směrem k Dracovi, posílal mu pomocí Sanguinis nexum veškerou svou energii, ale jeho ruce držely v objetí Albuse. Nedýchal, byl studený a opravdu působil jako mrtvý, avšak Harrymu něco napovídalo, že tomu tak není. Možná je jen neschopný přijmout další krutou pravdu a Albus už tu s ním není... Ne, poznal by to. Horečnatě vzpomínal na poznámky v učebnici Prince dvojí krve. Takový efekt má Doušek živé smrti. Musí najít Wiggenweldův lektvar! Opatrně položil Albuse zpět na lůžko a začal prohledávat lékárničku.

Ve dveřích se objevila skupinka mladých kouzelníků. Scorpius a jeho přátelé.

„Potřebuju Wiggenweldův lektvar!" zavolal. Teď se konečně dostal k Dracovi. Tomu už ale pomáhali Theo a Lea.

„Potřebujeme dokrvovací lektvar, ztratil hodně krve," informoval ho Theo.

„Můžu mu dát transfuzi," nabídl se Harry.

„Jakou máte krevní skupinu?" zeptal se Emmet.

„Jsme spojení Sanguinis nexum."

„Výborně." Emmet rychle připravil vše potřebné ke transfuzi. Bylo neuvěřitelné, jak byli ti mladí studenti sehraní. Harry chtěl vše co nejvíc urychlit, aby mohl být znovu u Albuse, i když věděl, že mu nebude moc platný. Theo se vydal pro Wiggenweldův lektvar, který z neznámého důvodu v lékárničce chyběl.

Harry si pomocí Sanguinis nexum uvědomoval postupné zlepšování Dracova stavu. Díval se na svého přítele a pozoroval, jak začíná klidněji dýchat, jeho tváře získávaly přirozenou barvu. Díkymerlinu, že měl dostatečně silnou magii, aby mohl Dracovi pomoci. Kéž by totéž mohl udělat Scorpius pro jeho syna! Jenže Scorpius byl v současnosti skoro moták, úroveň jeho magie byla při posledním měření jen patnáct procent. Tolik potřeboval mluvit s Dracem! Draco by možná uměl Albusovi pomoci, jen kdyby se už probudil!

Bolelo ho vidět Scorpiuse, který tiskl Albusovo tělo k sobě a snažil se mu předat aspoň trochu své energie. Nad nimi se skláněla Lea, sympatická tmavovláska, vyděšená stejně jako všichni ostatní. Emmet prováděl na Albusovi diagnostická kouzla a kontroloval proces transfuze.

„Jsem si jistý, že je to Doušek živé smrti. Snad Wiggenweldův lektvar pomůže."

Řekl to poněkud nejistě. Harry to dobře zaregistroval. Nechtěl slyšet další zlé zprávy, přesto se mladého studenta lékouzelnictví zeptal.

„Jakou má naději?"

„Na to se mě neptejte!" vykřikl Emmet. „Samozřejmě že má naději. Albus je silný a vždycky všechno zvládl."

„Řekni mi pravdu."

„Má v sobě toho lektvaru opravdu hodně."

Harry se musel zatvářit hodně zoufale, protože k němu přiskočila Lea a stiskla mu ruku.

„Albus neumře, nebojte se."

Neptal se, jak to ví, ale dovolil si jí věřit.

V tom momentě se do pokoje vřítil Theo. „V celém Cortexville není jediná lahvička Wiggenweldova lektvaru ani přísady do něj!"

Teď si asi říkáte, proč Albusovi pořád nedám pokoj. Zaprvé ho mám v tomhle příběhu asi nejradši a zadruhé si musí něco uvědomit.