Jeho víčka se zachvěla, než dovolila těm věčně zvědavým očím spatřit jasnou ranní záři, jež zaplňovala světlou, minimalisticky zařízenou ložnici. Avšak nebyly to sluneční paprsky, kdo ho probudil, nýbrž energicky laděné vyzvánění včera nastaveného budíku.

Chris byl vzhůru okamžitě, s prvním zazvoněním. Dlouhým ukazováčkem levé ruky utišil svůj vyhrávající telefon. Z pravé poloviny dvoulůžkové postele se převalil na levou a konečně z postele ven. Byl to nejrychlejší způsob, jak se dostat k oknu, jehož nepropustné závěsy nebyly ještě nikdy zastřeny. Podívaná na dnešní malebnou scenérii mu okamžitě vykouzlil úsměv na rtu. Blankytné nebe bez jediného mráčku slibovalo nádherný den. S výhledem do bukového parku se postupně od hlavy až k patě protáhl.

Ještě ani nestačil vymáčknout zubní pastu a už se z ložnice začala ozývat veselá melodie: Tu ty tu, žbluňk, ty tu dy ...

Vyzvánění Skype se rozpustile neslo z reproduktoru notebooku, který jako každé ráno stačil zapnout cestou do koupelny.

Jeho hrudník se rozvibroval, když se začal pro sebe smát. Tak brzy? To musel sedět u počítače a čekat, až se připojím, zabědoval si v duchu sám pro sebe.

Elektrický kartáček vrátil na jeho podstavec a s hlubokým nádechem, jehož cílem bylo zklidnit své rozverné emoce, se vrátil do pokoje.

„Ahoj tati," se zářivým úsměvem, jedním kliknutím přijal otcův videohovor.

Věděl až příliš dobře, že se dnes klidného rána nedočká, leč očekával, že stihne aspoň ranní hygienu, než bude nucen vyposlechnout si přednášku o slušném chování a následcích svých činů, kterou za ta léta slyšel už při nejmenším tisíckrát. Doufal, že s přibývajícím věkem toho otec nechá, avšak, jak to, tak vypadá, nejspíš ne.

„Ahoj, chlapče," Edgarova jindy vlídná tvář teď vypadala podivně vážná. Nebyla tvrdá ani přísná, spíš zvláštně kamenná. Nevypadal dokonce ani zklamaně, jak by někoho mohlo napadnout, přesto bylo v jeho vzezření něco trpce smutného.

Chris ten výraz znal. Otec jej nepředkládal často. Ne, obvykle si jej šetřil na chvíle jako byla tato.

„Oh, Christophere, Christophre, proč pořád musíš dělat takové věci?"

Tento tátův přístup, kdy nekřičel a nevztekal se pro něj byl dalo tíživější než ten, jenž mu byl presentován jako dítěti. Tehdy dostal prostě vynadáno a pořádně, a přesto bylo daleko jednodušší to snášet než tyto povzdechy.

„Ale no tak tati, vždyť se zas tolik nestalo," pokoušel se odlehčit situaci a ve snaze získat i na druhé straně obrazovky náznak obměkčení, přidal ke svému tvrzení nevinný úsměv.

Avšak Edgar jen kroutil pokleslou hlavou. „Proč musíš pořád dělat tyhle skandálnosti? Přitom umíš být reprezentativní. A to víc než jen dobře," významně se na syna zadíval, jako by mu chtěl připomenout všechny ty chvíle, kdy zazářil nejen jako představitel svého urozeného jména, ale také obchodní partner svých bratrů.

Chris na tatínkovo vyzdvižení jeho schopnosti na veřejnosti zdařile prezentovat sebe nebo cokoli jiného nereagoval. Byl si dobře vědom toho, že mu to jde, ale nebylo pro něj nikterak důležité obdržet za to pochvalu. Nejspíš, právě proto, že to bylo tak snadné a nevyžadovalo to žádné větší úsilí. Připadalo mu to asi tak užitečné, jako chválit rybu za to, že plave.

Táta na to měl vždy jiná názor. Viděl synův potenciál a o to těžší bylo sledovat, jak jej nechává viset na věšáku mezi zaprášenými věcmi, které schováte kdesi do zadního rohu kamrlíku, do nějž se vám nechce chodit.

„Myslel jsem, že ve dvaceti pěti už bys mohl mít trochu rozumu," dlouze se na syna zahleděl.

Chris i na tu dálku cítil tíhu jeho pohledu, jako by stál jen pár centimetrů od něj. A nelíbila se mu. Bylo to hrozné.

Navíc, copak hájit slečnu v nesnázích je skandál? Chtěl se tomu ubránit, ale nešlo to, musel se zamračit. „A co jsem měl dělat?" obhajoval se se zvednutými rameny. „Nechat ji tam takhle grilovat? Pravda, ještě mě napadlo, že shodím tu pyramidu šampusek, ale těch střepů - ", teatrálně zakroutil hlavou, „to by bylo velmi nezodpovědné."

„Přestaň vtipkovat!" okřikl ho otec a bylo to tak podivně osvobozující.

Jako závan staré, dobře známé vůně. Vůně jeho domova, která se nesla sídlem West Howthorne Keep v časech, kdy byla jejich rodina ještě úplná a vše bylo tak, jak mělo být.

„Ještě jste ani nepřesídlili a už se zase bude mluvit o Dunmorovi," dodal opět vážným tónem, avšak podbarveným setrvávající naštvaností. „Už to úplně slyším: Christopher Dunmore na plese baronky Mylesové prohlásil, že se ožení se zkrachovalou Cornelií FitzRobert."

Chris sledoval, jak se z otcova obličeje pozvolna vytrácí lehký nádech karmínové, který se tam aspoň na moment objevil, když otec zvýšil hlas.

„Ach, synku, synku. Víš, vůbec co by tě takové prohlášení mohlo stát?"

Toto ráno byl Edgar snad ještě dramatičtější než obvykle a Chris se cítil, jako by každé otcovo slovo bylo tunovým kamenem, který mu pokládá na holou hruď. Každý nádech byl těžší a těžší.

„Vím," odpověděl nakonec klidně a uvědoměle, „vůbec nic. Nežijeme totiž před sto lety."

Kdyby byl mladší nejspíš by z této konverzace už dávno utekl. Nejenže snášet tuto novou variantu otcova kárání bylo daleko náročnější, ale k tomu ani to, co udělal nepovažoval za špatné. Ve snaze trochu si ulehčit tato muka se postavil.

„Co to zase děláš?" jeho otce zněl zmateně a unaveně.

Chris v duchu zasténal. Začínal se jej zmocňovat pocit, že cokoli dnes udělá, bude další vráskou na otcově čele.

„Převlíkám se," odpověděl potichu a hlas mu klesl kdesi do hlubin ponurého sebezpytování.

„Ne, ne, ne, ne, ne! Počkej, počkej!"

Zastavil se zrovna v okamžiku, kdy už měl palce zastrčené za lemem svých barevnými hvězdičkami posetých spacích šortek. Otočil se za tím vyděšeně horlivým dívčím hlasem.

„Adelaide?" ujišťoval se s pozvednutým obočím.

Skloněná otci za zády, nahlížejíc mu přes rameno, se na něj dívala jeho mladší sestra. Černé vlasy jí splývaly kolem nachových líček až kdesi dolů z jeho dohledu.

Nálada mu opět poskočila. Adel byla bílím světélkem v této šedošedé pustině. Nevěděl, zdali tam byla celou dobu, aby poslouchala nebo přispěchala jako spasitelka ztracených duší a přichvátala mu na pomoc. Ať už to bylo jakkoli, byl neskutečně rád, že ji vidí.

„Mělo mě napadnout," vzdychl Edgar „že zase budeš sbírat zatoulané kočky." Bědoval a kroutil při tom hlavou.

Chris nebyl právě fanouškem metafor, nicméně srovnání Cornelie a kočky se mu líbilo. Na okamžik se zamyslel, zda přiznat otci body za jeho trefné povšimnutí. Než však stačil jakkoli zareagovat, vstoupila do rozhovoru jeho sestra.

„Ale tatínku," mluvila konejšivě a jednu ruku položila otci na pokleslé rameno. „Neměl bys být na bráchu tak přísný."

Chrisovy naděje zaplesaly. Takže se jeho anděl strážný přece jen ukázal, aby ho zachránil.

„Víš," pokračovala a konečně se na něj podívala.

Nebyl to však pohled, který očekával. Ne, byl jiný a nebyl si zcela jistý tím, co znamenal.

„On je totiž tady do lady FitzRobertové zamilovaný."

Chrisovi spadla čelist. Tak tohle rozhodně nečekal. „Co to do prdele meleš?"

A je po záchraně.

Adelaide se zarazila a malou chvíli to vypadalo jakoby si znovu překontrolovávala šuplíčky s informacemi ve své hlavě. „Vidím to jako dneska, jak jsi nejméně desetkrát denně kontroloval telefon a hledal její fotky."

„Adel, ty jsi někde upadla?" S obočím vystřeleným na vrch hlavy rozmrkával sestřino prohlášení o jeho citech a chování. „O čem to mluvíš?" doptal se a jeho tón byl stejně zkoumavý jako naštvaný.

„No, když byl internet plný toho jejich skandálu, každé ráno jsi horlivě projížděl telefon a hledal její fotky. Kdykoli jsi měl v ruce telefon, skrolovals to pořád dokola."

„Nehledal jsem její fotky, hledal jsem rozptýlení!" vysvětloval Chris s očima nevěřícně vykulenýma z důlků. Byl v šoku, jak na něco takového zpropadeně mohla ta malá potvora přijít? „Byl to ten samý rok, kdy zemřela naše matka, víš?"

„Prásk!" oba sourozenci strnuli. To Edgar udeřil dlaní do stolu. „A dost!" rozkázal tvrdě. „Je mi úplně jedno, jaké pošetilé pohnutky tě k tomu vedly, ale ať už se to neopakuje," dodal stroze směrem k synovi, zvednul se a bez dalšího slova odešel.

Chris se zaťatou čelistí zíral na sestru. Věděl, že přestřelil.

Adelaide se sklopenou hlavou stála za opěradlem kožené kancelářské židle v pracovně u nich doma ve Wellingtonu. S tváří schovanou za havraní ofinu mlčela.

„Musím se jít chystat, jinak na mě bude Jacob čekat," promluvil nakonec Chris jako první.

„Promiň," špitla Adel a pomalu ke svému bratrovi zvedla zrak. Oči měla podlité slzami a pobledlou tvář provinilou. „Myslela jsem, že - ", zastavila se uprostřed věty, jako by si rozmyslela to, co chtěla říct, „nemyslela jsem," pokrčila svěšenými rameny. „Nevím, co to do mě vjelo."

Povzdechl si a pravou rukou se poškrábal za krkem. Nemohl se na svoji sestru dívat, tvářila-li se takhle. „Ale no tak, oba víme, že už jsem udělal i horší věci, které mi nakonec byly odpuštěny. Hm?" Snažil se ji uklidnit, povzbudit, aspoň trochu rozveselit, aby přestala vypadat jako okřiknuté štěně.
Adél se však nepřestávala tvářit jako boží umučení, naopak, vypadalo to, jako by sama sobě nejraději jednu vrazila.

Tohle nesnášel. Tušil, že se jeho sestra bude za tenhle přešlap mučit, dokud nepůjde spát. Chtěl ji přivést na jiné myšlenky, než se s ní rozloučí. „Co Hugo?"

„Tvůj kakadu se má výborně. Starám se o něj jako o vlastního," usmála se lehce, potom víc. „Naučila jsem ho říkat: trhni si."

„Už bylo na čase," pokynul jí Chris uznale aniž by tušil, jestli sestra mluví vážně nebo žertuje.

Každopádně již nevypadala, jako by jí uletěly včely, a to mu stačilo. Dokonce se zdálo, že jí v očích poskočili ohniví kašpárci, což bylo o něco víc, než v co doufal. Když teď byla zase o trochu veselejší mohl se s klidnou duší vrátit ke své přípravě na ráno s nejlepším přítelem.

„Vážně bych se měl jít chystat," zhluboka zívnul. „Nechápu, proč Jake vždycky trvá na snídaních."

„Jako by ti ranní vstávání vadilo. Minulé pondělí jsi kvůli vlnám vstával o půl páté," připomněla mu.

„Nevadí. To ale neznamená, že nerad spím. Navíc, vlny nepočkaj. Jacob by mohl," prohodil na vysvětlenou.

Ani si nevšiml, že se Adel pousmála pod koutky asklopila zrak. Namísto toho vyrazil do koupelny, bude si muset dát pořádněstudenou sprchu, aby se z toho všeho, co právě vyslechl zase vzpamatoval.Cestou z pokoje ještě jen tak pro jistotu k pobavení své sestryvystřihl salto vzad, než nadobro zmizel za bílými dveřmi.