Chvíli stojí naproti sobě, než se vzpamatuje z překvapení.
„Takže tentokrát jste se rozhodl mě ušetřit stresu z toho, co po mně budete chtít?" Pokusí se situaci odlehčit, ale on má stále vážný výraz a spíš jakoby ho tím ještě víc rozladila.
„Doufal jsem, že návštěva s tímhle tématem nebude potřeba, ale bohužel jsem zde," rukou ukáže na křeslo. Počká, než si sedne a sám zaujme místo naproti ní. Teď už přešel humor i ji.
„Zvěsti o tom, jak s králem nevycházíte a bojujete mezi sebou se nesou rychle. Nelíbí se nám, že vaše neshody vedou k destabilizaci míru a lidé se bouří," Sibyla sevře ruce v pěst, když si vybaví muže, který jí chtěl sebrat peníze a jak ho Waren popravil. „Nepřijeli jsme vás potrestat, jen upozornit a navrhnout řešení."
Královna překvapeně zamrká a nakloní se vpřed.

„A to?" Nedokáže odhadnout, s čím přijde. Je nevyzpytatelný a jeho tvář bez sebemenšího náznaku mimiky je děsivá.
Strážce se nakloní, čímž ji napodobí a teď si hledí do očí ze vzdálenosti, která jí není ani trochu příjemná.
„Víme, že vaše manželství dosud nebylo konzumováno, a tak se logicky nabízí jako první pokus o vaše sblížení." Přesto, jak pohrdavě to vypadá, se neubrání úsměšku a opře se do křesla.
„Vážně? Nepotkal jste někde po cestě Caleba?" Strážce přimhouří oči, než se zhluboka nadechne a napřímí.
„Pokud vám to už někdo navrhoval, udivuje mě, že jste nad tím nepřemýšlela." Podívá se na ni, jako by si o ní myslel, že je ten nejhloupější člověk na zemi.

„To ani náhodou," rozhodně si založí ruce na hrudi a vstane. „Nikdo mi nebude nařizovat, s kým a kdy mám spát!" Strážce se postaví a tyčí se nad ní jako bůh pomsty. Ve tváři mu začíná cukat vzteky, ale ani to ji nepřinutí se uklidnit.
„Stačí, že jste mě přinutili se stát královnou a vzít si toho arogantního sobce!" Sibyla naštvaně rozhazuje rukama.
„Nikdo vám nic nenařizuje. Protože vy to uděláte dobrovolně," pronese s naprostým klidem v hlase.
„A proč bych to dělala?" zasměje se. Strážce k ní přejde pomalým krokem až před ním o krok ustoupí.

„Uděláte to ne pro sebe, ale pro celý Namerinský lid. Máte dobré srdce a není vám jedno, když ostatní trpí. Protože jestli vy dva spolu nezačnete fungovat jako královský pár, bude to mít vliv na každého muže, ženu i dítě. Tohle není jen o vás." Má pocit, jakoby se při mluvení zvětšoval. Je čím dál víc děsivější a oči má chladné jako led. Každé slovo myslí smrtelně vážně.

V nastalém tichu jí každou sekundou víc a víc dochází, že ač se to příčí celé její bytosti, má pravdu. Zatraceně! Vždyť jsem jako loutka!
Dlouze vydechne a ještě o krok ustoupí, aby měla alespoň nějaký osobní prostor. Podívá se mu zpříma do očí. Nyní už s klidem. Spíš rezignací.
„Dobrá," řekne tichým hlasem, „očividně vás baví lidem ničit životy a hrát si s nimi podle svých rozmarů. Jste ubožáci. Měl byste jít," aniž by čekala na odpověď, zamíří ke dveřím.
"Je to i pro vaše dobro." Zastaví se vedle ní. Nakonec se na něj ještě jednou podívá. Očividně si je svým rozhodnutím jistý. Jak může být tak bezcitný a vydírat ji jejím soucitem a potřebou pomáhat ostatním?!
Zatřese hlavou a zavře za ním dveře.