Vítr, opírající se mu do zad, předznamenávající jeho nevyhnutelný pád, zmizel. Místo na tvrdý beton, dopadlo Jeonggukovo tělo do čehosi měkkého, voňavého a přinášelo mu to komfort. S bolestí hlavy i zad se posadil a promnul si čelo, načež si rukou rovnou zajel do vlasů a zatahal za ně. S menší námahou otevřel ztěžklá víčka a rozhlédl se. Neměl daleko od toho, aby mu ohromením spadla čelist. Právě se nacházel v té nejkrásnější, největší, nejluxusnější a nejlepší ložnici, ve které kdy byl. Stěna za čelem postele byla natřena do tmavě hnědé barvy, ale ne příliš tmavé, tudíž v místnosti nevládla větší temnota, než byla nutná ke spánku. Zbytek výmalby byl o poznání světlejší, v přírodních barvách. Nad postelí byl mimo jiné obraz, který připomínal neznámou lesní cestu, jež byla zasněžená, avšak obraz měl přes celou svou plochu fialový filtr, tudíž lépe zapadl do ložnice. Nikde už však žádné podobné věci nebyly – žádné vázy s květinami, sošky ani jiné ornamenty, přesto se zde mladík cítil příjemně a pohodlně. Snad jen na nočním stolku byla jediná ozdoba v podobě keramické mísy, ve které se nacházelo několik jablek, každé z nich bylo nepřirozeně veliké a sytě rudé, tudíž šlo o velice povedené nápodoby lahodného ovoce. Zdá se, že i když sám Ďábel tvrdošíjně prohlašoval, že žádná Eva nebyla, tudíž nebylo ani Jablko poznání, zdálo se, že má k tomuto plodu jakýsi sentimentální vztah.

Ať tak či onak, Namjun se mohl jít s tou svou ložnicí, kterou vychvaloval na každém kroku, klidně bodnout, protože tohle bylo něco, za co by Jeongguk dal všechno na světě. Pak se sám sobě musel zasmát. On už něco takového v sázku dal. Pomalu zvedl hlavu, když zaslechl tiché otevření posuvných dveří. Jen co se ohlédl doleva, vykulil oči. Právě se totiž skrze modře tónované sklo díval do obrovské koupelny s vanou i sprchovým koutem. A i když neviděl úplně nejlépe, jelikož postel, na níž seděl, byla poměrně nízká, dal by krk za to, že se ve vaně nacházejí masážní trysky. Jenom představa, že by se v něčem takovém mohl vykoupat, vyvolávala spokojený úsměv na rtech. Ten však v následující vteřině opadl, protože kroky další osoby v bytě mířily přímo k němu. Věděl, kdo ta osoba je. A byl připraven mu zakroutit krkem, zrušit smlouvu a použít proti němu všechna sprostá slova, která se během let naučil.

https://youtu.be/C_3d6GntKbk

Ďábel vycházející z koupelny jej ovšem připravil o všechna slova. Muž byl zabalen pouze do sněhobílého ručníku. Vlhké vlasy působily o něco tmavší a pramínky měl slepené do silnějších provazců. Kapičky vody stékaly po jeho opálené pokožce, od krku, přes vypracovanou hruď a břicho až za ručník, do kterého se buď vsákly, nebo putovaly ještě níž. Jeongguk cítil, jak se mu do tváří žene červeň, horko prostupující do jeho klína, a i když to bylo svým způsobem špatné, právě teď se odvážil tvrdit, že Ďábel vypadá přímo božsky.

"Vyspaný, Panenko?" broukl nakřáplým ranním hlasem a koutek rtů povytáhl v poloviční úsměv, jenž donutil Jeongguka nejistě polknout. Pomocí rukou přesunul své tělo až k okraji postele a nohy spustil na podlahu, která byla sice ze světlého dřeva, ale nebyla studená, nýbrž příjemně hřála. A přestože bylo léto a venku už teď bylo zajisté horko a dusno, byl to příjemný pocit.

"As-asi na tebe mám několik otázek," zakoktal, ignoruje tím mužův dotaz. Netušil, kam se poděl jeho vztek a rozhořčení, ale v přítomnosti toho muže se neodvážil na jediné křivé slovo, pronesené ve vzteku. Hoseok to z něj vycítil a málem by mu naskočila i husí kůže. Bylo vzrušující, že právě v jeho ložnici se nachází tak nevinná čistá duše, jež se ukrývá v tak dokonalé lidské schránce. A nemá na sobě nic, než obyčejné tričko a kraťasy, pod kterými, jak dobře věděl, nemá žádné spodní prádlo. Olízl si rty a povytáhl bradu, naznačuje tím chlapci, aby se ptal.

"Co to mělo jako znamenat? Co... co se vlastně přesně stalo? Myslel jsem, že se moje přání projeví v realitě!" durdil se a dlaní plácl do matrace. Rázem ovšem zmlkl. A stačilo k tomu jen to, že k němu Ďábel přistoupil o krok blíž. Byl dost blízko na to, aby se Jeonggukova špička nosu téměř otírala o mužův podbřišek, přičemž vůně sprchového gelu s lehkými a svěžími podtóny hrušek, byla jakousi třešničkou na pomyslném dortu.

"Asi jsi tak úplně nepochopil, jak tato přání fungují," zapředl nebezpečně hlubokým hlasem muž a vztáhl ruku. Tentokrát to nebylo jen hravé rozcuchání temně havraních vlasů, ale Jungkook cítil, jak stisk Ďáblových prstů zesiluje a on byl po chvíli nucen zaklonit hlavu a zadívat se do páru uhrančivých očí, ve kterých mohl vidět planoucí oheň, zažehující v něm dosud nepoznané pocity, které nebyl s to popsat. Náhle se mu nedostávalo vzduchu, cítil, jak se jeho tělo třese a zmocňuje se ho touha popadnout Hoseoka za útlý pas, povalit ho pod sebe na postel a zmocnit se celého jeho těla. Jakmile jeho ruka pustila černé kadeře, pocity rychle odezněly.

"Tak mi to vysvětli," vydechl roztřeseně Jeongguk a málem si nafackoval za to, jak slabě to vyznělo. Ale nemohl se pohnout, jelikož Ďábel se nad ním stále tyčil a shlížel na něj, naštěstí bez známek povýšenosti či arogance, kterou od něj mladík čekal.

"Jak si myslíš, že by to asi dopadlo, kdyby se všechna přání odehrávala ve skutečném světě?"

Mladík se na okamžik zamyslel, ale nemusel uvažovat dlouho, aby mu došlo, že by to rozhodně nebylo dobré. 

"Neplním přání jen nevinným duším, jako je ta tvá, Panenko," zavrtěl hlavou zrzek a lítostivě se usmál. "Zločinci; vrazi a násilníci. Nečestní podnikatelé, hlavy států a stovky politiků, vrazi i násilníci, kurvy a závisláky na drogách. Těm všem jsem vyplnil přání," povzdychl si Ďábel a ukazovákem si upravil pramen vlhkých vlasů, který se mu houpal přímo před okem. "A ani mi to nestálo za to," zasteskl si a Jeongguk na něj vrhl nechápavý pohled.

"Copak ti nejde jen o to, získat jejich duše?" zamračil se a málem překvapeně vypískl, když se k němu Ďábel bleskově sehnul a opřel ruce vedle jeho stehen, čímž se zvýraznily pletence svalů, kroutících se pod kůží jako hadi. S kapičkami, které mu stékaly po těle, jako by jich tam bylo nekonečně mnoho, to působilo tak, že se Jeongguk červenal jako ta jablka v misce.

"Ale jaké duše..." vydechl zasněně, otíraje se špičkou nosu o chlapcův, který se z jeho blízkosti mínil zbláznit. "Každá duše má svou specifickou chuť. Když ji pohlcuji, cítím ji. A většina z nich je hořká a mají odpornou pachuť," při pomyšlení na něco takového si Jeongguk dovedl představit mnoho hořkých chutí, ale tohle bylo něco jiného. Duše mají chuť? Ani nevěděl, proč se tomu diví. Před chvíli vlastně přežil svoji vlastní smrt, vrátil se z nějaké šílené paralelní reality a právě konverzuje s Ďáblem. Jeho život už nemohl být podivnější.

"A jak chutná ta moje?" 

Hoseok na okamžik sklonil zrak a zhluboka se nadechl.

"To zatím nevím. Ale myslím, že to bude ta nejsladší a nejlepší, jakou kdy získám," následně pozvedl ruku a mezi prsty uchopil chlapcovu bradu. Jeonggukovy rty se pootevřely a vyšel z nich přidušený vzdech. Tělem mu na krátký okamžik, kdy se ho Ďábel dotkl, projela vlna extáze. Jako by do něj udeřil blesk a zanechal ho rozklepaného, s růžolícími tvářemi a zrychleným dechem, spolu s divoce bušícím srdcem.

"Nechceš si vyzkoušet tu vanu?" usmál se zrzek, jen co se odtáhl a zamířil ke skříni, kterou posunutím otevřel a bez upozornění si rozvázal nedbalý uzel na ručníku, který se neslyšně svezl na zem. Černovlásek odvrátil zrak právě včas a k jeho uším dolehl pobavený smích.

"K-kde jsou ručníky?" zakoktal a opatrně vstal, zády k převlékajícímu se muži. Ačkoli opravdu chtěl, nedokázal se přinutit se podívat.

"V koupelně. Včetně oblečení. Jdi, já zatím udělám něco k snídani." 

Mladík nečekal na další výzvu a skrze prosklené dveře vklouzl do koupelny, kde bylo stále příjemné teplo a on si ze sebe okamžitě sundal lehce propocené tričko. Normálně se nepotil, pokud nedoručoval v největších vedrech, nebo pokud necvičil, ale Hoseok ho svými jemnými doteky, které málem ani necítil, donutil se přeci jen trochu zapotit.

A přesně jak tušil, vana v sobě měla zabudované trysky a tak chlapec nečekal jednou vteřinu a zbavil se i posledních svršků. Do napouštějící se vany přidal i pěnu do koupele, kterou našel na šedivé poličce přímo nad ní, a ta místnost provoněla jemnou vůní růží. Jen co se do ní posadil, okamžitě se uvolnil, zavřel oči a hlavu si přel o prohloubený bod ve vaně, ve kterém byl připevněný měkký polštářek, jenž byl nasáklý Hoseokovým parfémem.

Byl by býval ve vaně znovu usnul, kdyby se zničehonic neotevřely dveře. Prudce sebou škubl, když uviděl Hoseoka, jak se k němu blíží s talířem, na němž byla nachystaná snídaně, a rukama opatrně nabral pěnu, kterou po hladině přenášel nad svůj klín.

"Říká se, že snídaně do postele je to nejlepší na světě. To může říct ale jen ten, kdo nikdy neměl snídani ve vaně," zazubil se Ďábel, nevšímaje si chlapcovy nejistoty. Posadil se na kraj vany a mezi prsty uchopil malou vidličku, kterou ukrojil lákavě vyhlížející lívance, jež se po okamžiku rozvoněly skořicí a javorovým sirupem, kterým byl každý z nich zalitý. Jen vteřinu nato skončila porce v Jeonggukových ústech, kde se rozplynula a chutě se praly o to, která bude cítit nejvíce. Chvíli bojovala skořice s jemnou chutí šlehačky, ale nakonec vše překonala unikátní štiplavá sladkost sirupu, která dodala celému pokrmu šmrnc.

Zrzek se pobaveně zasmál, jelikož chlapec ve vaně měl rozzářené oči jako malé dítě, nacházející dárky pod vánočním stromkem.

"Poslyš," zahuhlal mladík s plnou pusou a pozvedl ruku, aby jej Hoseok na okamžik přestal krmit, "kde jsem to teda vlastně byl? A proč drogy, vždyť... to nejsem vůbec já." 

Ďábel odložil talíř na svá stehna a rty stáhl do úzké linky, jako by přemýšlel, jaká slova zvolit, aby to byla ta správná.

"Nechci udělat stejnou chybu, jako kdysi." 

Mladík se jeho směrem zamračil a posadil se. 

"Věřící říkají, že jsem zkáza lidstva. Před pár staletími neměli od pravdy daleko," pokrčil rameny a do úst si vložil malý kousek jídla. "Narazil jsem na muže. Dospělý, inteligentní, cílevědomý, věděl, co chtěl. Rozhodl jsem se udělat výjimku. Od první chvíle, kdy jste už přestávali být nemyslícími opicemi," 

Černovlásek si uraženě odfrkl, ale nic neříkal. 

"Jsem se zapřísáhl, že pokud dojde na plnění přání, nikdy nesmějí zasáhnout lidský svět. A u něj jsem to pravidlo porušil. Dovolil jsem, aby se jeho přání projevila v lidském světě. Skončilo to tak, že mám na svědomí desetitisíce nevinných životů. Desetitisíce lidí nabodnutých na kůly." 

Mladík se zarazil. 

"Vyčítám si to doteď," zamumlal muž a s úsměvem sledoval, jak se k němu chlapec naklání, žádaje tak o další sousto, které mu velice ochotně dal.

"Nevypadáš na to." 

Ďábel se uchechtl a broukl tiché „hm".

"Ale abych ti odpověděl – Nacházíš se v jakémsi paralelním světě. Je to takový simulátor coby-kdyby."

"Takže se má přání nemůžou projevit tady? Nemůžu nijak pomoct rodičům?" 

Zavrcení hlavy mu bylo dostatečnou odpovědí, a on se opět sklouzl do pololehu. 

"Aha," vypadlo z něj zklamaně nakonec, "a ty drogy? Vidíš do mě jako do otevřené knihy, takže musíš vědět, že bych tohle nikdy..." 

Lišácký úsměv na zrzkově tváři mu prozradil, odpověď na jeho otázku. 

"Udělal jsi to schválně!"

"Snad se na mě nebudeš zlobit, Panenko? Navíc ti ještě pár přání zbývá. Třeba budeš mít příště víc štěstí..." zavrněl ďábel s přimhouřenýma očima a sehnul se k chlapci. Voda už dávno nevystřikovala z trysek, ale jen mírně probublávala a stále se na ní vytvářela další a další pěna.

Pohled do dvojice nevinných očí, na vlhké tmavé prameny vlasů, na - na první pohled hebké a měkké - rty, mokrou pokožku se zlatavým nádechem zdobenou krůpějemi vody, začínal dostávat ďábla do svízelné situace. Věděl, že začít si něco se svými klienty nebylo jen tak. Pro jeho smůlu byl však Jeongguk velkým lákadlem a pokušením, kterému odolával jen horko těžko. A moc dobře věděl, že s ním stráví ještě hodně času. Jedinou útěchou mu bylo, že na nevinného chlapce má daleko větší vliv, než na většinu lidí. Kdykoli se ho Hoseok dotkl, rozechvěl se jako okvětní lístky při lehkém letním vánku, jeho tváře nabraly rozkošný odstín a jeho bušící srdce mohl Ďábel skoro slyšet. Co však slyšel stoprocentně, byly chlapcovy myšlenky, které na něj doslova křičely, a on tak na chlapce musel myslet každou vteřinou, ať už s ním byl nebo ne. Talíř odložil tak, aby nesklouzl do vody a naklonil se ještě blíž. Na krátký okamžik se hřbet jeho ruky setkal s Jeonggukovou tváří a i přes horko v koupelně se mladík otřásl chladem, na ramenou mu naskočila husí kůže. Prsty sklouzl na ladný krk a spokojeně se usmál, když chlapec zvrátil hlavu a tiše zasténal.

"Jestli na to někdy opravdu dojde," při Ďáblových slovech musel chlapec sám sebe značně překonávat, aby hlavu opět zvedl a díval se, jak mužova ruka lehkými doteky postupuje přes jeho tvrdě vydřenými svaly pokrytý hrudník, na břicho a až kousek pod hladinu k podbřišku. Tentokrát se už ozvalo chlapcovo racionální já, včas vystřelil rukou vzhůru a zachytil Ďáblovo zápěstí v ocelovém sevření své ruky. Muž se jeho gestu musel pobaveně zasmát, ale nebojoval s ním.

"Budu já ten, kdo se tě zmocní, Panenko." 

Tmavovlásek se zakuckal při Ďáblových slovech, která téměř přesně kopírovala jeho myšlenky, které mu ještě v ložnici běhaly hlavou jako splašené sem a tam. Než aby říkal nějaká slova, kterých se mu stejně momentálně nedostávalo, kývl hlavou směrem k talíři, na kterém ještě zbylo nějaké jídlo a nechal se krmit jako dítě.

Jakmile i poslední kousek snídaně zmizel v jeho ústech a lívance po sobě zanechaly sladkou skořicovou chuť okořeněnou trochou sirupu, odložil Hoseok talíř na podlahu.

"Umyju ti vlasy," řekl s laškovným úsměvem, ale mladík prudce zavrtěl hlavou a očima těkal po každém předmětu v prosklené místnosti. Stydlivě si překřížil paže přes odhalenou hruď, svezl se o něco níž, tudíž mu z vody koukala pouze ramena a hlava. Tvář otočil směrem od Ďábla, který se z koupelny odebral se zklamaným povzdechem, jelikož mu byl odepřen další kontakt s mladým chlapcem, ale na jednu stranu to zřejmě bylo dobře. Už tak se totiž musel držet zkrátka.

*

Poté co Jeongguka odvezl domů, vrátil se Ďábel do svého domu. Klíčky od auta pohodil na skleněný stolek, kolem něhož prošel a vystoupal široké schodiště, vedoucí do druhého patra, kde měl krom ložnice, pokoje pro hosty a dalších místností i osobní pracovnu.

"Jsem rád, že ses uráčil přijít," pronesl neutrálně, snad jen s malým náznakem rozladěnosti, jako by pro něj osoba, sedící v jednom ze dvou křesel, nebyla žádným překvapením. Několika kroky překonal vzdálenost mezi dveřmi, jež zavřel, a poněkud extravagantně řešeným stolem ze světlého dřeva, který zdaleka nedosahoval kvalit a majestátnosti jeho pracovního stolu v casinu.

"D-dřív to nešlo, pane," vyhrkl nervózně mladík a i nadále si pohrával s rozklepanými prsty, které nervózně proplétal celou dobu, co zde čekal. Když jej Ďábel probodl přísným pohledem svých potemnělých očí, nevydržel a ihned sklopil hlavu, světlé prameny vlasů padající mu do uhrančivých hnědých očí.

"A tvoje práce? Jak jsi pokročil?" zeptal se obchodním tónem muž a přehodil si nohu přes nohu, získávaje tak v této pozici jakýsi arogantní, povýšený dojem.

"Je to... lepší, než jsem čekal. Snazší. Nemáte se čeho obávat," mladík sebou polekaně cukl, když se muž naproti němu bublavě rozesmál.

"Já se ničeho neobávám," zavrněl a změnil pozici tak, aby se mohl natáhnout pro lahev vína, kterou dokázal otevřít pouhým lusknutím prstů. Vteřinu poté už se bledá tekutina valila po straně sklenice, do níž si víno nalil. 

"Já svoji duši všanc nedal," dodal a třesoucí se klubko v křesle se schoulilo ještě víc. "Žádnou totiž nemám. Víno?" nabídl Ďábel, aby nevypadal jako špatný hostitel.

"Ne, děkuji," odmítl obratem mladík a mezi zuby žmoulal růžový ret. "Můžu už zas... jít?"

"Nikdo tě tu nedrží," odvětil s pokrčením ramen a sledoval, jak mladík během vteřiny vstal, otočil se na patě a opustil jeho pracovnu, poté i dům. Ďábel věřil, že práci, kterou mu zadal, splní. Má k tomu mnoho důvodů, a lidé, kteří jsou zahnáni do kouta a nuceni k něčemu, co by jim morálka normálně nedovolila, výměnou za možnost svobody, jsou ti nejspolehlivější. Strach byl Ďáblovou nejmocnější zbraní. Tak proč ji ještě nevyužil na Jeongguka?

***

Nemám srdce na to, napínat vás celý týden, a tak jsem se rozhodla již dnes uveřejnit další část příběhu ^^

Věřím, že jste si ji užili a snad vám Hobi trochu osvětlil, jak se to vlastně má s tím plněním přání ^^

A abych se nezapomněla opakovat - Všem vám děkuji za neuvěřitelnou podporu a ohlasy, jak u minulého dílu, tak u povídky celkově! ♥