Písnička v médiích.

,,Alice, vnímáš mě?" promluví kousek od mé hlavy hlas a já okamžitě otevřu své oči a vylekaně se rozhlédnu po malé bílé místnosti.

,,Kde to jsem?" zeptám se překvapeně a stále vystrašeně sleduji místnost kolem sebe.

Bílé zdi zaplněné tmavě hnědými kusy nábytku a po mé levici obrovskou knihovnou. Přede mnou mahagonový stůl na kterém byla lampa a několik papírů a tužek a černá kožená židle. Za stolem a židlí obrovské okno, které vedlo zřejmě na zahradu, kde jsem mohla vidět krásnou zeleň. Svůj pohled jsem stočila na své nohy a překvapilo mě, že jsem na sobě měla bílé kalhoty a bílé triko. Natáhla jsem před sebe ruku a spatřila několik malých ranek a modřin, dívala jsem se na hubené a dlouhé prsty s okousanými nehty.

,,Stalo se to znovu." ozve se kousek od mé hlavy hlas a poté spatřím ženu okolo 30 let s hnědými vlasy svázaný v culíku v šedivém kostýmku. Zasedla na černou koženou židli naproti mně a svýma pronikavýma modrýma očima se podívala do těch mých.

,,Jsi tam, kde máš být." odpoví a lokty se opře o hnědý stůl.

,,Kde jsem? Co to mám na sobě? Já tady být nechci!" vykřiknu vystrašeně a se zavrzáním židle se zvednu.

,,Alice, uklidni se a nenuť mě volat ostatní." promluví její klidný hlas a poté se opře o židli.

,,Proč mě oslovujete Alice? Já nejsem žádná Alice. S někým jste si mě museli splést. Nevím, o čem to mluvíte a nevím kde to jsem a proč tu jsem!" řeknu a oči a se mi zalijí slzami.

,,Dobře, dobře. Jak chceš, abych ti říkala?" zeptá se a nespouští ze mě svůj pronikavý pohled.

,,Jmenuji se Corinne." odpovím pevným hlasem.

,,Dobře Corinne, posaď se zpátky na tu židli promluvíme si. Jsi zřejmě v šoku." promluví dosud pro mě neznámá žena. Poslechnu jí a posadím se zpátky na židli naproti ní. ,,Tohle se stává dost často. Potřebuji, aby se zpátky vrátila Alice. Ta co tu byla se mnou celou dobu a vyprávěla mi příběh." dodá a já na ní zvednu nechápavě obočí.

,,Kdo je Alice?" zeptám se.

,,Ty jsi Alice." odpoví a já zakroutím nevěřícně hlavou.

,,Já nejsem Alice. Já jsem Corinne! Co tady vůbec dělám? A kde to jsem?!" promluvím se zvýšeným hlasem.

,,Jsi v psychiatrické léčebně v Sacramentu a já jsem tvoje doktorka Daisy." řekne a já se nevěřícně rozesměji.

,,Tohle má být vtip?!" vykřiknu a znovu si stoupnu ze židle. ,,Co tu sakra dělám?!" dodám.

,,Trpíš Altera vita a taky těžkými depresi. Myslíš jsi, že jsi Corinne přitom jsi ve skutečnosti úplně někdo jiný. Jmenuješ se Alice Collins a byla jsi závislá na heroinu a taky jsi vrah." poví pevným hlasem a zvedne ze stolu modrou složku a podá mi jí.

,,Altera co? Co to znamená? Nerozumím tomu." promluvím nechápavě a očima sleduji modré desky ve svých rukou.

,,Altera vita, v překladu jiný život je psychická nemoc. Pacient nebo-li ty má pocit, že je někdo jiný, že žije život někoho, kdo vlastně není. Člověk začíná mít halucinace a sám sebe vidí jako toho člověka, kterým chce být. Jelikož jsi byla závislá na heroinu na tvým psychickým, ale i fyzickým stavu se to podepsalo. Tahle nemoc je neobvyklá a proto je dost těžké předepsat ti jakékoliv medikament, který by tvojí psychiku vrátil zpátky do normálu. Kdykoliv se s tebou posunu dál a vrátí se ta osoba, kterou jsi, Alice, a začneš mi vyprávět útržky z tvé paměti najednou nastane blok a ty jsi začneš opět myslet, že jsi Corinne. Takhle je to už skoro od začátku, co tu jsi." odpoví a já jí probodávám vyděšeným pohledem. Nechtěla jsem jí věřit a nechtěla jsem věřit vlastním uším. Jsem snad psychopat? Pomalu začnu otvírat první stránku složky a spatřím dívku s hnědými vlasy po ramena se jménem Alice Collins. Otáčím další stránku, kde se o mně vedly poznámky.

2.4.2014

Skutečným jménem Alice Collins. Alice trpí Altera vita. Má pocit, že žije život někoho jiného, že je někdo jiný. Stále mluví o tom, že se jmenuje Corinne a neví, jak se sem dostala. O vraždě se nebudu ještě zmiňovat. Pro zatím bude přidělená na pokoj číslo 5 a dostane předepsané léky.

25.4.2014

Stále stejný výsledek. Pacient si myslí, že je někdo jiný. Nechce si nic přiznat a odmítá vysvětlení. Zvýšení antidepresiv.

30.4.2014

Pacient napadl lékařku během vysvětlování o tom, kdo vlastně je. Vpíchnutá dávka na uklidnění, samostatný pokoj, zákaz návštěv. Nebezpečná pro své okolí.

6.5.2014

Dnes byla zmíněná vražda. Alice si nechce nic přiznat, neví kdo je a proč tu je. Psychicky se zhroutila, když zjistila, že zabila údajného Christophera. Pro tento týden konec návštěv.

15.5.2014

Alice si stále nemůže vzpomenout na její skutečný život. Má pocit, že je někdo jiný. Opět žádné nové výsledky.

Slzy mi padaly na papíry a já nevěřícně četla, co je v té složce. Přeskočila jsem rok 2014 a přečetla si několik spisů z roku 2015. Sama jsem ani nevěděla, co je dnes za den a jaký je rok.

10.3.2015

Konečně nový přísun informací. Alice se zmínila o baru v San Francisku. Nevídané zjištění Corinne doopravdy existuje.

20.3.2015

Corinne byla tak ochotná a sešla se se mnou. Zjistila jsem celý její příběh, který se shoduje s tím Aliciným. Alice si zřejmě přivlastnila její život a celou dobu měla pocit, že je ona. Zvýšení léků.

,,Co to má znamenat." zašeptám a zavřu složku a vrátím jí zpátky Daisy.

,,Jak jsem už řekla, trpíš nemocí Altera vita. V podvědomí sis vytvořila postavu lépe řečeno vytvořila sis Corinne a myslela sis, že jsi ona. Heroin ti v tom taky dost pomohl. Tím jak si každý den chodila do baru a ona ti vyprávěla příběh o tom, jak se jako mladá holka znala s Chrisem a následně před několika lety se s ním znovu setkala se v tobě objevila jiskra. Nazveme to tak a ta jiskra byla Corinne. Najednou si měla pocit, že ty jsi ona, že ty jsi servírka, že tobě zlomil onen Chris srdce a všechno, co se stalo skutečné Corinne se vlastně stalo tobě. A poté jsi přišla k němu do bytu a podřízla mu hrdlo. Sama jsi se chtěla zabít, ale strážník tě zatkl dříve než jsi to mohla uskutečnit. Následně to byl hon na dlouho trať. Postupně se zjišťovalo, že máš Altera vita a v normální léčebně neměli dostatek zkušeností a materiálu na to, jak ti pomoci a proto jsi byla převezená sem." dokončí příběh Daisy a já jí bez mrknutí oka sleduji.

,,Jak dlouho jsem tady?" promluvím po několika minutách ticha a posadím se na židli naproti ní.

,,Už více jak 2 roky a stále byly stejné výsledky, ale teď to vypadá, že si něco uvědomuješ, že jsem v tobě konečně probudila někoho, kdo skutečně jsi." odpoví a já svůj pohled přesunu na své ruce, kde se nacházely jizvy od mých vpichů.

,,Já to nechtěla." odpovím a znovu se rozbrečím. ,,Já jsem nechtěla nikoho zabít." ,,Tohle jsem nechtěla." zašeptám a podívám se na ní.

,,Jo, já vím Alice, jenže se to stalo." poví a sleduje mě stále bez emocí. Jako kdybych za to mohla, jako kdybych mohla za to, že jsem nemocná.

,,Nedívejte se na mě takhle!" zvýším svůj chraplavý hlas. ,,Nedívejte se na mě jako kdyby byla moje vina, že jsem vrah. Jako kdybych si toho byla vědoma!" zakřičím a natáhnu se po lampě, co byla na kraji stolu a hodím jí po Daisy. Ta vyděšeně vykřikne a zakryje si obličej.

,,Nedívejte se na mě tak!" zaječím a svými rukami jí smetu všechny věci ze stolu.

,,Alice! Uklidni se!" zvýší hlas a poté zmáčkne tlačítko na kraji stolu.

,,Ne! Ne! Ne! Ne! Já nejsem Alice! Já jsem Corinne! Moje jméno je Corinne Rose! Jsem servírka a chodila jsem s Chrisem. Chris je můj bývalý přítel!" křičím a všechno, co mi padne pod ruku rozbíjím.

Během toho do místnosti vtrhnou dva vysocí muži v bílém a pevně mě chytí.

,,Uklidni se Alice." promluví jeden, když sebou stále házím.

,,Pusťte mě! Tady nemám být! Já nejsem Alice, já jsem Corinne!" zaječím a začnu sebou kopat.

,,Dobře, tak to půjde po zlým." odpoví muž a poté ucítím pronikavou bolest u mého krku.

,,A to to vypadalo už nadějně." promluví doktorka během toho, co moje svaly začnou ochabovat a já mám pocit, že jsem lehká jako pírko.

,,Píšu si další injekci a zvýšení léků." dodá Daisy a poslední co spatřím je jak do mé karty píše další 'poznatek.' Já, ale nejsem nemocná. Nemám tu co dělat. Já přece nejsem nemocná. Ne, nemůžu být...