Mia odložila přilbu.  Byla pro ni příliš těžká.  Hlava ji bolela a ona se po týdnu v sedle necitila moc dobře.  Zvláště když jí otec zdělil něco na čem se dohodl s její matkou bez jejího svolení.  Bude si brát dědice nějakého království a stane se vládkyni.  Teď se toulala po lese se svým koňem a přemýšlela kam uteče.  Nevědela kde se zrovna nachází, ale jistá si byla jedním, je daleko od svého domu.  Mia si rozpustila dlouhé zrzavé vlasy a lehla do trávy.  Byla až příliš unavená na přemýšlení. Z polospánku ji vytrhli hlasy.  Byla to hádka mezi mužem a ženou,  byl taky slyšet klapot koňských kopyt a stále to sililo. Mia vytáhla meč a pomalu se přiblížila k cestě.  Chvíli bloudila pohledem a poté je uvidela.  " Říkám že jedeme do hostince. " odsekl kluk a probodl dívku pohledem.  " Za prvé hospoda je asi den cesty, za druhé už ti to opakuju po šesté, za třetí drž hubu. " sykla po něm dívka.  Mia se usmála.  Dobrodruzi (jak usoudila dle jejich oděvu) jsou vždycky zajímavý doprovod.  Mohla by se k nim přidat, stejně nevěděla kam jít.  Mia zapiskala a mavla na ně.  Dívka okamžite zareagovala vytahnutim meče a upřela pohled na Miu. Kluk se chvíli zmateně rozhlížel,  ale potom se podíval stejným směrem.  " Kdo jsi?" Zeptala se dívka.  "Mia, dobrodruh jako vy. Vyrušili jste mě právě od večeře a je zde trochu nebezpečné cestovat sama. Co kdyby jste se ke mě přidali? " Usmála se.  Chlapec zavrtěl hlavou,  ale dívka kývla.  " Jsi poctivá, poznám to. " Usmála se dívka a seskočila z koňe.  " Jmenuji se Lenna.  " natáhla k Mie ruku. " Ráda tě poznávám. Tebe i... tvé dvojče? " Zeptala se opatrně Mia. " Jo určitě dvojče,  vypadáte totálně stejně.  " Usmála se Mia. Zor chtěl něco namítnout,  ale Lenna ho trefila hruškou svého meče do břicha.  "Omluv mého bratra Zora, už nějakou dobu je protivný. " Řekla Lenna a probodla Zora pohledem.  Ten se držel za břicho a tiše klel. " Zora? Jako ten národ? " podivila se Mia prohlížela si chlapce. " Ne Zor jako... zapomeň na to.  " zavrčel a stále vraždil Lennu pohledem.  Ta si ho ale nevšímala.  " Nasledujte mě.  " Pobídla je Mia a vedla je k plácku na kterém spala. 

Všichni sedeli okolo ohně a opékali maso. " Mio? Kdes vzala tu velkou přilbu? " padl Zoruv pohled na věc o kterou se Mia opírala.  " Eh? Tudle? Dostala jsem ji od mámy,  proč? " Řekla Mia. " Jen tak.  Vypadá obrovsky a těžky. " usoudil Zor.  Mia kývla na znamení že je. Zor z ní stále nemohl spustit oči.  Ať Lenně Mia pripadala jako kdokoliv,  mu byla nepříjemná. Jedno oko zakrývali dlouhé ohnivé vlasy svazané do culíku,  druhé, s poněkud žlutym bělmem, rudě žhnulo a jediný důvod proč nebylo vystaveno stejnému osudu jako to druhé,  bylo velké špičaté ucho.  Ne jako to jeho nebo Lennino, tohle bylo větší.  Taky měla rozpůlený nos, snědou kůži a piercing v obočí. Prostě již od pohledu drancovník.

" Umíte na to hrát? " Zeptala se Mia a vytáhla podivný modrý nástroj.  " Ocarina?" Podivila se Lenna. "Samozrejme že na ni umím hrát.  " Usmála se a popadla ji do ruky.  Táta ji to učil jako malou.  Nejdříve zahrála svou píseň (viz prolog), poté s doprovodem Zora na harfu zahráli jeho oblíbenou píseň (viz kapitola jedna) a nakonec Mia uchopila ocarinu a zahrála píseň jež milovala ona.

Po milionu let je tu nová kapitola.  Doufám že jste si ji uzili.