Mohli to být roky co jsem byla zavřena v temnotě. Vlhkost a řetězy. Na krku a všech končetinách. Ovšem já to dělala pro něj. Přivedl si mě sem z jiné doby a já to tolerovala. Dělala jsem to pro krále a muže kterého jsem milovala. V temnotě jsem měla spoustu času přemýšlet. O čem? O otci. Návštěvoval mě. Já to vím. Povídal si se mnou. Setkala si se se strašným osudem. Není to pravda? He? Jeho úsměv mě doháněl k šílenství. Nechtěla jsem aby mě takto viděl. Nechtěla jsem aby mě takto viděl kdokoliv. Bývala jsem silná čarodejka a teď jsem nic.

"Reiko. " vyřkl mé jméno tvrdý mužský hlas. Mým tělem projela husí kůže. Bylo to jako pohlazení. Otevřela jsem oči a pohlédla do temntoty pred sebou. Cítila jsem ho. Slyšela jsem jeho dech, cítila jeho přítomnost a umírala touhou ho vidět či dotknout se jej. Byl to stále ještě ten Král pro nechž jsem si přála zemřít? Ze vzpomínek jsem si utvořila obraz ve své mysli. Stál tam predemnou.

Ucítila jsem jeho obrovskou paži dotknout se mého krku. Za chvíli mi sňal okov. Cítila jsem jak se mím tělem valí vlna magienergie. Padla jsem k zemi a s sebou vzala i řetězy. Najednou proste vyklouzli ze stěny. Neměla jsem nejmenší silu se pohnout. Pouze jsem ležela na studené podlaze. Ovšem se stalo něco co jsem neočekávala.

" Za všechny léta tvé věrné služby. " pronesl a zvedl mě ze země. Můj král se snížil k tomu aby mě nesl v náručí. Byla jsem oproti němu jako dítě. Schoulena v klubíčku v jeho náručí. Milovala jsem ho celým svým srdcem. Odnesl mě do nějaké místnosti. Vypadala jako ložnice. Neměla jsem nejmenší tušení kde se nacházím. Můj král mě jemně položil na postel. " Až přijde čas vrátím se pro tebe. " Řekl a nechal mě tam samotnou. Přicházeli lidé v pláštích a zase odcházeli, ostříhali mi vlasy, myli mě a oblékli. Postupně se mi vracela síla. Neustále jsem seděla naproti dveřím a sledovala je. Čekala jsem na jeho příchod. Chtěla jsem s někým mluvit. S králem, otcem, matkou... kýmkoliv.

Jednou se dveře konečně otevřeli. Stál tam s úsměvem na rtech. Vstala jsem a přišla k němu. Byla jsem mu zhruba do pasu proto se na mě díval svrchu. " Je čas Reiko. " Řekl a vyšel z místnosti. Já jej nasledovala. Táhla jsem za sebou řetězy jež zvonili na kamené podlaze. Po chvíli chůze jsem se ocitla ve velké čtvercové místnosti. Z počátku mě oslepilo světlo, ale poté jsem začala vnímat tvary. Na jedné straně byl trůn, na který se usadil můj král. Ovšem pod trůnem klečela postava s velkou přilbou. Nebyl to nikdo jiný než Zant, bývalý král Twili. Došla jsem až k němu a poklekla též.

" Na naše území přijede mladý princ. Mám pro vás úkol. Nesmí se mu to podařit. Ovšem znáte pravidla. Ani jeden nesloužíte pro mne. Chceme sice válku, ale ne vinu na naší straně. Samozrejme že vás dva znám, proto nepřipadá v úvahu spolupráce vás dvou. Ať tedy nejlepší z vás mi donese princovu hlavu. Pokud možno bez krve toho druhého na vlastních rukou. " přikázal a namířil rukou na dveře. "Ať vam Din dá sílu. " Magické plameny ve mně zahžhnuly a já vybehla ze dveří. Nesklamu jej.

Zdravím,
Měla jsem náladu psát, tak jsem psala. Co si myslíte na nové postavy? Mimochodem který styl psaní se vam více líbí? 3. Nebo první osoba? Jinak děkuji za všechno.

~BronyKomini