NICCA – LÓRA


Cítila jsem se jako ten největší odpad. Klepala jsem se a chtěla zemřít. Utopit se. Smýt ze sebe všechnu tu špínu. Každý dotyk toho smrada.
(Proklínám tě, matko!)
Tu noc jsem nespala.
Konečně jsem poznala, že byla kajuta prázdná. Schovávala jsem se před tím chlapem celou noc zalezlá v koupelně. Ten asi tak před deseti minuty zmizel. Ještě jsem cítila ten jeho propocený smrad. Dobelhala jsem se k posteli, na kterou jsem si celá zkroušená a zničená lehla. Krvavá přikrývka byla pryč.
Nedokázala jsem se ani přikrýt a jen plakala, dokud potoky slz úplně nevyschly.

Ráno přijel muž, který si mě u prokleté matky koupil. Anthony mě donutil vstát a zakryl do pláště. Bylo mu jedno, v jakém stavu mě našel. Přesto jsem byla v tu chvíli vděčna za to, že mě dostal z toho luxusního pekla zpět do obrovského domu. Po celou dobu mlčel a ani já nebyla schopná slov. Věřila jsem, že po této noci už nemohlo přijít nic horšího.
„Vydělala jsi nám slušný balík. Šejkové vždycky dobře platí. Hlavně za panny. Je to ale jen zlomek toho, co dostala tvá rodina. Musíš ještě hodně pracovat," vrátil mě těmito slovy tvrdě na zem. Kdybych neměla nemocné bratry, snad bych v tu chvíli vzala i nohy na ramena.

Nebyla jsem schopna lidsky reagovat. Jen jsem rezignovaně přikývla.
(Jsem zboží. Nic jiného.)
„Teď si odpočiň, večer budeš pokračovat."

Nějak jsem ta slova nevnímala. Bojovala sama se sebou. S mým vnitřním já i s tím, co jsem prožila. Emočně jsem byla zničená, rozervaná na kousky. Nejistota a nevědomost dalších dní mě ještě více vnitřně rozežírala.
Zavřela jsem se v koupelně, pustila na sebe vodu ve snaze smýt hořkou pachuť noci. Marně. Nepomáhala ani očista, ani slzy. Držela jsem se celá zeslábla stěny sprchového koutu, když v něm sotva stála. Špatně se mi chodilo. Zlomeně jsem se přesunula na postel a zavřela oči. Až totální vyčerpání mě poslalo do říše snů.
Probrala mě Dolly hlasitým zaťukáním. Přisedla ke mně na postel. Ležela jsem naprosto nehybně. Chytla mě za levou ruku a opatrně si se mnou začala povídat: „Jak ses sem dostala?"
Zírala jsem do prázdna a jen odpověděla: „Má matka. Šlo o obchod. Žili jsme na hranici chudoby. Kdyby sourozenci nepotřebovali léky...," vzdychla jsem posmutněle nad svým osudem. Nemohla jsem už ani brečet, v jakém jsem byla šoku.
„Snad jim teď bude lépe."
Dolly na mě tupě civěla. Co vyslovit v takovém okamžiku? Zlobit se, že rodina prodala nejstarší dceru? Pomohla bych si nadáváním? Měla je proklít? Uklidňovala jsem se tím, že je sourozencům lépe. A ten zážitek z noci? Panna jsem už nebyla. Tak co jiného by mi mohli vzít?
„Taky jsem to neměla jednoduchý," prolomila ticho.
„Bude hůř?" dotazem jsem se málem zajíkla.
Dolly chvíli mlčela.
„Můžeš tady zažít hodně odporný věci. Hlavní je se vyhnout násilníkům. Kvůli tomu jsem si nechala dát tyto prstní monstrózní implantáty," hlesla a ukázala na prsa. „Musíš se naučit milovat šoustání. Jen tak můžeš přežít a těšit se na lepší budoucnost," vzdychla. Upřímně jsem doufala v jinou odpověď.
„Přežít?" Tělem mi projela husina. Oči vyvalila děsem. Tušila jsem, že informace nebudou příjemné. Stejně jsem doufala ve vidinu lepších zítřků.
(Bude ještě hůř?!)
„Nebudu lhát. Už zde pár dívek zmizelo. Colombo, kterému patříme, je mafiánský boss. Umí si zajistit poslušnost. Holky ti radily dobře. A nemohla jsem ti nic říct před aukcí. Lepší nevědět, říká Carlos. Proto se snaž nevzdorovat," chlácholila mě a malinko nastínila situaci. Byla jsem v tomto světě opravdu hodně naivní, což ovlivňoval můj původ.
„Kolik nás tady v tom bordelu je?" zajímala jsem se, když už se tak rozpovídala.
„Tady v domě? Je nás teď s tebou pětadvacet. Neposlušný zmizí. Ale mají další domy. Netuším kolik, prý po celé Columbii, co vím. A tam jsou daleko horší podmínky. Dá se říct, že tady budeš mít největší luxus. Můžeš zde být šťastná,"
Ironicky jsem se zasmála.
„Šťastná?" zopakovala jsem její slova.
„Myslím to vážně. Jak do tebe dají drogy, jsi ztracená. Dneska se potkáš s Carlosem. Ten se ti bude líbit, může tě hodně zaučit. Zítřek bude obrovská zkouška. Pak budeš mít chvilku klid," pomalinku mě zasvěcovala do prostředí.
„Zkouška?"
„No. Nechci tě vyděsit dopředu. Užij si dneska Carlose. Ten je fajn, toho tady milujeme."
(Tak Carlos?)
Měla jsem ještě dvě hodinky čas.
Něco málo jsem snědla. Vzala jsem si na sebe připravený župánek a střevíce s mírným podpatkem. Na těch jsem se zatím učila chodit. Bylo mi divný, že jsem měla jít jen tak nalehko, v saténovém zavinovacím negližé. S oblečením mi pomáhala Dolly a měla jsem prý jen přeběhnout do jiného patra.
(Zatím mi pomáhala, než se samozřejmě sama všechno naučím.)
Dolly mě odvedla přes halu do zadní části domu a jen dopověděla krátkou informaci: „Tady na něj počkej. Neboj se, můžeš mu věřit."

Vlezla jsem do místnosti. Působila majestátně, obří knihovna uklidňovala mysl a já zde pociťovala podivnou vůni. Možná toto prostředí vnímaly moje smysly trochu jinak právě proto, že jsem tady byla sama, odříznuta od nejbližších. Na stěně jsem si prohlížela podivné obrazy s kostkami. Pohled mi sjel i k zaprášeným knihám, které někdo položil na obrovský stůl.
Z okna jsem zaslechla ptáky. Koukla ven přes sklo, kde byla vidět jen hustě zarostlá krajina se zapadajícím sluncem. Přes ten místní prales by snad ani nešlo utéct. A venku? Všude hlídali ozbrojenci.
„Ahoj, jsem Carlos," promluvil na mě nádherně zvonivý mužský hlas. Otočila jsem se. Stál přede mnou urostlý muž s překrásným úsměvem, oči hluboké, světle hnědé a tmavé delší nedbale rozcuchané vlasy. Zatajil se mi dech. Měl v ruce fotoaparát.
„Nicca," představila jsem se a Carlos se podivně zatvářil.
„Jdu si tě nafotit na nové doklady." Oči mu přeskakovaly pohledem na mě a na fotoaparát a lehce zvedl levý koutek rtů.
Byl pravý opak toho nechutného šejka.

Postavil si mě ke stěně a udělal pár snímků. Přenesl váhu z pravé nohy na levou a opatrně si mě dál celou prohlížel.
„Jsi moc pěkná. Dostaneš novou identitu," muknul a vyhrabal papíry s mojí složkou, do kterých se začetl. „Někdo byl vtipný. Koukám, tvé nové jméno je Lóra Benz. A je ti dnes osmnáct," předčítal mi z dokumentů.
„Ale mně bude pozítří šestnáct a jmenuji se Nicca!" odporovala jsem.
„Lóro, ode dneška už jsi plnoletá. Na svoji původní identitu zapomeň. Na vše, co bylo, zapomeň. Zítra budou hotové nové doklady. Nachystané a uložené u Anthonyho, ty dostaneš jen kopii. A teď se, prosím, svlékni, ať si tě mohu prohlédnout, Lóro," mluvil se mnou tak, že jsem mu nedokázala odporovat. Jen tím neustálým oslovováním nového jména mě provokoval. Asi chtěl, abych si zvykla. Byl jako samotný Satan, který mě ovládal jedinou myšlenkou a mně se i nové jméno najednou zalíbilo.

„Dobře. Takže se jmenuji Lóra," uposlechla jsem a pokorně si svlékla negližé.
Prohlížel si mě a něco stále zapisoval do poznámek. Na modřiny jsem netrpěla a bylo až překvapivé, že jsem měla jen červené zápěstí po té hrůzné noci. Okousané bradavky jsem vnímala jen já a jediný cucflek za zátylkem mi schovaly vlasy.
Nervózně jsem sebou šila a trošku se před Carlosem styděla, ale tak nějak mě jako muž podivně přitahoval. Nebo mě magicky ovládal? Snad i díky mé naivitě jsem mu věřila každému slovu.
„Líbil se ti včerejší zážitek?" zadumal s pošklebkem, ale evidentně se zajímal. Posadil si mě na vyvýšené lehátko a začal mi něco patlat do rozkroku. Přitom si mě prohlížel, udržoval oční kontakt. Jeho dotyky mi sice byly příjemný, ale tělem jsem automaticky cukla.
„Teď drž, Lóro!" okřikl mě. Byl něžný a tajemný, přitom neuvěřitelně vzrušující, čímž přebíral mé ovládání a naprostou kontrolu.
(Ne jak ten včerejší orangutan.)
Srdce se mi rozbušilo. Uchopil lem svého trička a svlékl si jej. Měl dokonale propracovaný hrudník a krásně tvarované bříško. Neustále se na mně soustředil.
„Včerejšek byla práce. Musela jsem to udělat pro svoji rodinu," snažila jsem se nalhávat sama sobě, že celá ta noční můra byla v pořádku.
„Takže poslušné děvče? To je dobře," chválil, dál si se mnou nenuceně povídal a mě zajímal čím dál tím víc. Díky tomu, jak se mnou komunikoval a jak byl klidný a charismatický, si získával moji důvěru a já se tak mohla absolutně uvolnit. Nalepil na napatlanou věc v mém klíně kus papíru.
„Teď tě to bude bolet," varoval mě skoro pozdě a škubnul.
Zaječela jsem bolestí. Hned mi místo začal masírovat. Na pásce zůstaly snad všechny mé chloupky z rozkroku.
Jenže on nekončil a celý krok zopakoval... a znovu mi místo masíroval. Byl pozorný, dal mi vodu k pití a po celou dobu, jako by mě uklidňoval. Asi by každá ženská v ten moment žebrala o plínu, ale podle pochopila jsem z jeho jednání, že se mě jen snažil připravit na budoucnost. Učil mě přežít
Na jedné straně to příšerně bolelo, ale i podivně vzrušovalo. Zvlášť, když mi vykládal ta hezká slovíčka.
Když jsem si myslela, že bylo po všem a z celého mého těla zmizelo veškeré ochlupení, roztíral mi po těle příjemný olejíček. Zvlášť se soustředil, když se vrátil ke klínu. Tam nakapal mimořádnou dávku a promasíroval červená místa. A tady pokračoval s pinzetou. Natahoval moji nejcitlivější kůži. Díky jeho dotykům se bolest postupně měnila v slast.
Byla jsem neuvěřitelně vzrušená. Snad i z toho předchozího zážitku jsem byla pořád traumatizována. Myslím, že jsem neměla ani volby a já se rozhodla prostě podlehnout.
Nečekal na souhlas a já byla oddaná i paralyzovaná. Zajížděl mi prsty níž a já pod jeho smyslnými dotyky hlasitě zavzdychala.
„Teď už jsi dokonalá," zachraptěl a odložil nářadí. Byla jsem najednou tak extrémně citlivá.
„Chceš ukázat, jak to může být hezký, Lóro?"
Tajuplně mi pohlédl do očí a já jen zalapala po dechu.
Koukala jsem mu do obličeje. On na odpověď, nečekal. Spojil se s mými rty a vášnivě mě políbil.
(Můj první polibek v životě. Alespoň něco jsem prožila poprvé krásně...)
Mým tělem procházel elektrizující pocit a já se dychtila po dalších dotecích. Jako bych byla zhypnotizovaná. Dotknul se mých bradavek a celé tělo na něj reagovalo.
Sundal si kalhoty. Uviděla jsem jeho vzrušení. Mužské tělo se mi líbilo. Jeho vybavení bylo mnohem větší, než z včerejšího dne.
(Mýlila jsem se. Včera ten šejk neměl hada, ale spíš tlustou ošklivou žížalku. Carlos byl dokonalý! A jak mi vyprávěl ta nádherná slůvka...)
Dolly říkala, že jsem si měla dnešek užít. Myslela tím, ať se zamiluji do Carlose?
(Najednou jsem ho chtěla.)
Nohy se mi instinktivně roztáhly.
„Ukaž mi, jak jsem to měla poprvé prožít, prosím," zaškemrala jsem a Carlos si mě přitáhnul k sobě. Ten jeho výraz byl fascinující.
Zmasíroval mi citlivé místečko, vysvětlil, že toto byl klitoris a jak jej používat. Byla jsem odevzdaná a nechává ho, aby si se mnou dělal, co chtěl. Uvnitř sebe jsem ale křičela. Vysnila jsem si, že byl pro mě v ten moment Carlos princ na bílém koni a předstírala tak zájem o tuto intimní chvíli.
Po chvíli jeho prstokladu jsem prožívala svůj první orgasmus, aniž by do mě vstoupil. Bedlivě mě sledoval a přizpůsoboval své dotyky mému tělu. Laskal mi bradavky, zahrnoval tělo horkými polibky.
Osahávala jsem jeho krásné, mladé tělo a prozkoumávala každičký jeho sval, hladkou kůži a vše mu láskyplně vracela.
„Chceš ho nejdřív ochutnat, Lóro?" vyzval mě Carlos.
Podíval se mi upřeně do očí a nastavoval mi penis k obličeji. Vzal mi ruku a přitáhl ji ke svému klínu.
Chtěla jsem si ho prohlídnout z blízka.
„Uchop ho takto do ruky a nasaj ústy," přesně mě naváděl, co jsem měla dělat. Byl krásný a voňavý, příjemný na dotyk i pohled. Kůži měl dokonale oholenou. Jako já...
Carlos mi chytl hlavu a zajel svoji chloubou hlouběji.
„Dívej se na mě!" přikázal, vyjel mi na chvilku z úst a pak do pusy opět s penisem zajel až do krku a zpět, „Jo! Toto je dokonalý, hluboký oral. Takto to miluji!" vzdychl a ukazoval mi, co se mu líbilo. Zaučoval mě, jak jsem měla dál pokračovat. Vyprávěl, jak ti nejmocnější si přirovnávali svoji chloubu k něčemu jedinečnému a dokonalému. On sám si ho přirovnával k užovce. Příjemný na dotyk, přizpůsobivý a beze strachu mě uměl prý potěšit. Protože plazi prý mají bohatý sexuální život díky klitorisu samiček...
Najednou jsem mu chtěla udělat radost sama. Po počátečním šoku, jsem zajížděla snad ještě hlouběji. Slzy mi vytryskly z očí, ale já pokračovala a zintenzivnila sání.
„Učíš se rychle, Lóro. Nádhera," zavzdychal z mého uspokojování. Udělal se do mě a já poprvé ochutnávala jeho příchuť.
„To je ono, pěkně všechno polkni!" ovládal mě a manipuloval se mnou, aniž bych si uvědomovala. A já se nechala krotit.
Poslechla jsem a cítila na jazyku podivnou, trpkou chuť mužské šťávy.
(Mám si sex zamilovat?! Vtloukala jsem si do hlavy slova holek. Byla to jediná cesta, jak přežít, poučovala mě Dolly před setkáním...)

Pak mě vyzvednul zpět na lehátko a roztáhl nohy. I on mě ochutnal a já ucítila, jak mi hořel klín nedočkavostí. Zajel do mě prsty. Nadzvedla jsem se a chtěla sledovat, co se mnou prováděl. Měl ve mně snad i celou pěst, což jsem už nebyla schopna sledovat, protože se mi klín rozstříkal. Nebyla jsem schopná ty pocity vydržet. Zakláněla hlavu, přivírala oči a při tom jsem si užívala neskutečný pocit vášně, protože byl tak opatrný, a přitom roztoužený i smyslný.
Když ze mě vytáhnul prsty, varovně mi naznačil, že bude pokračovat jako muž. V hlavě jsem měla bordel. Tělo poslouchalo a vnímalo jen nádherného muže, který mi stále šeptal líbezná slůvka. Zamotal mi hlavu tím, jak se mi vyznával, obdivoval moji krásu i jedinečnost. Šeptal mi uklidňující nyje, kterými mě totálně odzbrojil.
Pohlédla jsem na něj a přitáhla si ho co nejblíže. V tu chvíli jsem ucítila jeho penis hluboko v sobě. Byl výrazně urostlejší a já snad znovu přicházela o panenství. S dokonalým Carlosem.
Měla jsem dojem, jako bych byla nějak zfetovaná. Snad jsem s Carlosem prošla jakousi přeinstalací mozku a vzpomínky z předchozího dne rychle vytěsnila.

Byl ke mně tak jemný, mužný i laskavý. Postupně přidával do tempa. Sledovala jsem jeho tělo. Ty jeho napínající svaly, jak zatínal, když se ve mně utápěl. Vnímala jsem každičký dotyk. Přitáhl moji pravou ruku a položil mi ji na klitoris. „Teď se dráždi!" rozkázal a já pokorně poslouchala, jako krotká laň.
Carlos přidal do tempa a mně se to děsně líbilo.
Procházely mnou vlny extáze a po chvíli mě dokonale naplnil. Intenzivně a naléhavě. Přitom byl ke mně tak milý a citlivý. Tu noc jsem se do Carlose zamilovala.
V éteru hrála píseň s textem, který mě ani nenapadlo se mnou tolik spojovat. Přitom k mé situaci byla tak trefná. Melodie udržovala naše vražedné tempo.

Žiju na hadím ocase, pomalu vjela jsem do ráje.
V sobě jen tak pár tahů, vplouváme do hříchu.
Po dalším úderu, všechno jde do háje, na hadím ocase, na krku oprátku.
Cesta je dlouhá, pomalu plyne.
Občas nějaká naděje je jen faleš do pekla...
Jen žádný srdce, ani slunce.
Had v nás vše otráví!
Naděje na lásku, naleje jen bolest a budeme se jen smutně milovat.
Střílet, křičet a pálit...

Objímal mě, mazlil se se mnou, šeptal krásná slovíčka. Zůstal se mnou celou noc... a ta byla plná rozkoše.