...Rubínová...
Nevnímala zakaboněný obličej svého chlapce ani nadšený úsměv nového spolužáka. S neskrývanou zvědavostí krabičku otevřela. Do nosu jí udeřila překrásná vůně svíčky, jejíž rubínová barva ladila s jejími líci.
---
Tak dneska ještě jednu kapitolku za dlouhou neaktualizaci. Moc se omlouvám.
Ráda bych všem poděkovala v podpoře, v níž jsem snad ani nedoufala. Když jsem příběh zveřejnila, nenapadlo mě, že si jej někdo oblíbí.
Vaše nádherné komentáře či hvězdičky mi jsou při tvorbě motivací.
Děkuji.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro