Narcissa Malfoyová stála ve své ložnici a dívala se z okna. Nad městem visely těžké šedé mraky, stejně ponuré jako její nálada. Proč se tolik změnil? Předtím byl pozorný, dvořil se jí v každé možné chvíli. Teď ze všech sil sloužil Pánu zla. 

Cvakla klika, někdo vešel dovnitř. Nemusela se otáčet, aby zjistila kdo to je. Přistoupil k ní. Chytila ho za ruku a propletla si s ním prsty. ,, Víš, občas mi chybí ty staré časy. Když jsi mi nosil květiny, když... "

,,... Když jsem tě rozesmál každým třetím slovem, když jsi mi pletla copánky," dořekl Lucius. ,, Ale teď je jiná doba, Narcisso."

,,Bývaly doby, kdy jsi mi říkal Cissy," namítla. Pořád jí nešlo do hlavy, proč zrovna on. 

,, Nedělej hloupou. Jsme ve válce, copak to nechápeš? Musíme bojovat za to, co je správné."

Zamračila se. ,, A jak víš, že tohle je to dobré?" 

Výraz v jeho tváři ji umlčel. Bála se, chtěla plakat, ale nikdy by to nepřiznala. Pustil její ruku a odešel. 

Byla zase sama. Hlavně, aby se nic nestalo Dracovi, pomyslela si. Luciuse ať klidně vezme čert.