Byl to jen malý domek na kraji velkého města. Kdysi patřil Amarett Grindelwaldové, která jej přes protesty svého manžela odkázala synovi. Ten teď otevřel dveře ložnice a opatrně zatřásl spícímu příteli ramenem. ,, Albusi, vstávej."

,,Co,kdo, kdy, proč mě budíš?" posadil se zmateně. Gellert se zasmál. ,,Jsou vánoce, neříkej, žes  to zapomněl."

,,No,abych se přiznal..." oplatil mu úsměv. ,,Možná mi to na chvíli vypadlo."

,,Tak koukej vstávat, jinak si všechny dárky rozbalím sám," pohrozil mu ještě Grindelwald, než se odebral zpátky do obýváku. Albus se stále ještě s úsměvem oblékl a sešel po schodech dolů. V obývacím pokoji už na něj čekal jeho přítel, dva hrnky kakaa a krásně zdobený stromeček. Usadil se na pohovku a upřel na Gellerta modré oči plné očekávání. Ten se tajemně usmál a vytáhl zpod stromečku malou krabici. Podal ji Albusovi, který hned strhal stříbrný papír a s bušícím srdcem odklopil víko. 

Ackoliv se snažil ovládnout, rozesmál se. Z krabice na něj vykukovaly červené pletené ponožky. ,,To jsi pletl ty?" obrátil se na Gellerta. 

,,No jistě," potvrdil Grindelwald. ,, Je to můj skrytý talent," dodal s vážnou tváří. Ta mu ale příliš dlouho nevydržela a tak se za chvíli smáli oba dva. Když se trochu uklidnili, natáhl si Albus ponožky, objal Gellerta a šťastně ho políbil na tvář. 

,,Tohle jsou ty nejlepší vánoce," řekl potichu. 

                                                                                  XXXXXXXXXXX

,,Podívejme se, Harry Potter."

Malý chlapec sedící před zrcadlem sebou trhl a vylekaně se podíval na toho, kdo jej vyrušil. 

,, Promiňte, pane profesore, já jen..." zakoktal se. Starý muž k němu přešel a položil mu ruku na rameno. 

,, To zrcadlo je zrádné, Harry. Ukazuje nám nejhlubší touhy našeho srdce. Nejeden čaroděj už mu propadl."

Harry přešlápl na místě. ,,Já v něm vidím svoje rodiče," přiznal. ,,A co v tom zrcadle vidíte vy?" 

Profesor Albus Brumbál si povzdechl. ,, Vidím sebe a... mám na sobě moc fešné ponožky," vypravil ze sebe. V duchu se omlouval jednomu muži za tohle lhaní. A vlastně to nebyla zas tak velká lež. Vždyť červené ponožky byly to jediné, co mu po Gellertovi zbylo.