Léto 2020

Nejtěžší na vztahu s Timothéem bylo bezesporu to, že jsme téměř nikdy nebyli sami. Kdykoliv jsme vyšli na ulici, téměř vždy se objevil alespoň jeden fanoušek s prosbou o fotku či podpis. Netrvalo pak dlouho, než se objevil i nějaký paparazzi, který nás zachytil při něčem, co měla být romantická procházka, cesta do práce, nebo prostě jen večeře ve dvou.

Netrpěla jsem tím jen já ale i moje rodina.

Máma si brzy zvykla sledovat všechny ty bulvární plátky a nenechala si vysvětlit, že pravda mnohdy leží někde jinde. Kolikrát mi volala ale jen proto, aby mi řekla, že jsem na sobě měla hezký svetr, nebo aby mi řekla, že bych se mohla někdy učesat.

I pro mě to bylo všechno těžké. Snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost, ale nedokázala jsem to. Po večerech, zvláště tehdy, kdy jsem byla sama doma, jsem listovala bulvárem, fanouškovskými stránkami a nejrůznějšími sociálními sítěmi. Občas jsem se smála všem těm šíleným teoriím, občas mě slova dokázala rozbrečet.

Máma mi volala v půlce dne, kdy jsem líně scrollovala sociálními sítěmi, zatímco Timothée na opačné straně pohovky ležel tak, že měl nohy položené v mém klíně, a se sluchátky na uších sledovala videa na telefonu. Zvedla jsem tak telefon téměř okamžitě.

„Ty jsi těhotná?!" Spustila okamžitě, bez nějakého pozdravu. Hlas měla posazený nepřirozeně vysoko a já si dokázala představit, jak teď asi vypadá.

„Cože?"

Moje otázka však zanikla mezi tím vším, co ze sebe dokázala během následující chvíle dostat. Nekřičela, i když mluvila hodně nahlas. Snažila jsem se v tom všem najít nějaký vyšší smysl, ovšem dlouho jsem byla naprosto ztracená.

„Nechápu, jak jsi něco takového mohla přede mnou tajit! Jsem tvoje matka, Eileen, upřímně se mě docela dotklo, že jsi mi to neřekla. Musela jsem se to dozvědět z novin!"

A jsme doma.

Další bulvární článek o ničem během okurkové sezóny. Odolala jsem pokušení plácnout se do čela, místo to jsem se pokusila o nemožné – zastavit mou rozvášněnou matku.

„Mami, já..."

„Vážně, Eileen, kdy jsi se mi to chystala říct? Až se to narodí?"

„Mami."

„A vůbec, už víš, co to bude? Holčička nebo chlapeček?"

„Mami."

„Víš co? Stejně mi to neřekneš, to je jedno! Jsem si jistá, že mi to budeš tajit stejně jako celé tohle těhotenství."

„MAMI!" Musela jsem zakřičet. Timothée sebou překvapdně cukl, dokonce si sundal i sluchátka z uší. Zkontroloval mě letmým pohledem a hned se narovnal. Viděla jsem mu v očích tu nevyřčenou otázku, zda je všechno v pořádku. Ukázala jsem mu jen zdvižený palec, ale on nevypadal, že by mi uvěřil. Sluchátka nechal ležet kolem krku a já si všimla, jak místo sledování videí zabrousil do složky s nepřečtenými emaily, ze které ale taky zmizel během následují sekundy. Místo toho otevřel sociální sítě, přesto jsem si byla, že mě jedním uchem stále poslouchá.

„Nejsem těhotná, mami!" Pronesla jsem, když jsem se konečně dostala ke slovu.

A že mě Timothée vážně poslouchá, to mi potvrdil okamžitě. Zase zvedl zrak, zatvářil se zmateně a překvapeně, ale nic neřekl. Znovu jsem jen zvedla svůj palec, ale ani tentokrát nevypadal, že by ho moje gesto o něčem přesvědčilo.

Zvlášť po těch slovech, co právě slyšel.

„Mami, kolikrát ti mám vysvětlovat, že to všechno, co si přečteš na internetu, není pravda!"

„Ale oni mají fotky," zafuněla mi máma do telefonu.

„Fotky čeho?"

„Vážně tam vypadáš jako těhotná!" Telefon mi cinkl do ucha a ve zprávách jsem měla odkaz na článek. Dala jsem telefon na hlasitý odposlech a otevřela odkaz. V článku byla fotka z dnešního dopoledne, kdy jsem společně s Timmym stála frontu v pekárně za rohem. Na sobě jsem měla vytahané tepláky a jeho mikinu, jednou rukou jsem se držela za břicho, druhou pak Timmyho. Pravdou bylo, že jsem ve skutečnosti měla menstruační křeče a naivně jsem doufala, že procházka a čokoládový donut mi udělají dobře. Ve skutečnosti mi pomohl až prášek.

Otočila jsem telefon na Timmyho, aby si mohl přečíst nadpis a podívat se na fotku. Málem se udusil smíchy a já jen protočila očima.

„Co mi k tomu řekneš teď, hm?"

„Úplně nevím, co bych ti k tomu měla říkat. Ta fotka nic nedokazuje."

„Proč se držíš za břicho?"

Nahlas jsem si povzdechla. „Protože mi bylo blbě."

„Aha!" Zahlásila vítězně.

„Mami, je mi blbě, protože jsem to dneska dostala. Co si dobře pamatuju z hodin biologie, menstruace není zrovna symptomem těhotenství."

Timothée se už podruhé málem zadusil smíchy, ale nic neřekl.

Stejně jako máma na druhé straně světa.

„Dobře."

„Neboj se, mami. Jestli budu někdy těhotná, můžeš si být jistá, že se to nedozvíš z bulvárního tisku."

„Dobře," zamumlala ještě jednou. Pak se rychle rozloučila a položila mi telefonem. Timothée se konečně zasmál nahlas.

„Moje máma mě jednou zabije," zaskuhrala jsem a odevzdaně jsem si schovala obličej do jeho ramene.

„Bylo to dobrý."

„Co na tom bylo dobrýho?"

„Zasmál jsem se."

---

Po dlouhých měsících od sebe, v době kdy se situace alespoň trochu uklidnila, mě Timmy překvapil letenkami. Letadlo odlétalo ještě ten den a moje perfekcionistické já se nedokázalo z toho výletu radovat, protože jsem si nedokázala představit, že bych se za tak krátkou dobu sbalila. Timmy, který však měl dost mého hubování, ze skříně vytáhl dvoje plavky, troje letní šaty a několik kusů spodního prádla, všechno to naházel do svého kufru a tím podle všeho bylo sbaleno. S dalším klením jsem ho následovala do taxíku a uklidnit jsem se dokázala až když jsme se ocitli na místě. Bylo to luxusní letovisko, se spoustou bazénů, přesto jen pár kroků od pláže.

Zahuhlala jsem cosi na omluvu a několik dnů mě nemohlo nic vytrhnout z té absolutní extáze, jakou mi poskytoval všechen ten luxus, koktejly zadarmo a slaná voda ve vlasech. Na těch pár dní jsem dovolila sama sobě zapomenout na všechny problémy všedních dnů a chvíli si myslela i to, že místo světové celebrity chodím s klukem od vedle.

Byly to jedny z nejkrásnějších dnů mého života.

Milovala jsem každou minutu a každou minutu milovala víc jeho.

O to víc pak bolel návrat zpátky do New Yorku.

Ještě jsem nestihla ani vybalit kufr, když se ozvalo hlasité klepání na dveře. Timothée šel otevřít a já slyšela křičet Aniku přes celý byt. Jako stoletá povodeň se vřítila do bytu, práskla na stůl nějakými novinami a poklepala prstem na barevné fotky.

Byl na nich Timothée.

A já.

Na naši malé dovolené, uprostřed našeho malého ráje. V momentě, kdy jsme si oba mysleli, že jsme sami. Na jedné z fotek byly mimo jiné vidět moje prsa, ale k mému překvapení to nebylo to nejhorší z toho všeho. Fotka musela být focená z velké dálky, byla rozmazaná, ale i tak nebylo pochyb o tom, co na ní děláme.

„Ježíši," zamumlala jsem potichu při pohledu na to všechno.

„Vážně, Timothée, vážně? Sex na veřejnosti?!" Spustila Anika znovu. Zatímco já se zhroutila na židli u jídelního stolu a raději magazín zavřela. Nechtěla jsem se na ty fotky dívat, k mé smůle však byla i jedna na titulce. Vztekle jsem tak časopis otočila a schovala obličej do dlaní, kdyby se náhodou jedna z těch fotek dostala i na zadní stránku.

„Není to na veřejnosti!" Bránil se Timothée. „Byli jsme na dovolené, je to vířivka, která měla být soukromá!"

„Evidentně nebyla!"

„To už teď taky vím!"

Oba se na chvíli odmlčeli. Anika nakonec frustrovaně rozhodila rukama. „Tohle všechno se nikdy nestalo, rozumíte. Ani jeden z vás nebude odpovídat na cokoliv, co se tohoto skandálu týče. Bude ty otázky ignorovat, tvářit se, že se to nikdy nestalo. Nikdy. Žádné komentáře, nic!"

Přikývla jsem, skrz prsty se zadívala na rozzuřenou Indku před sebou. Ta si toho jen stěží všimla, pohled měla zabodnutý do svého chráněnce.

„Ano," odpověděl ji a ona popadla časopis ze stolu a stejně rychle jako se přihnala se zase odehnala. Při odchodu práskla dveřmi a Timothée si dřepl přede mne, ruce mi položil na stehna. Sundala jsem si dlaně z očí, jen abych se mohla podívat na něj.

„Mrzí mě to."

„Není to tvoje vina," zašeptala jsem potichu a on nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„S někým jiným by se ti to asi těžko stalo."

Zajela jsem mu rukou do vlasů a on při tom zavřel oči. Namotala jsem si jeden pramínek na prst a zase jej pustila.

„To asi ne."

„Anika měla pravdu. Mohl jsem tušit, že někde někdo bude čekat na nějaký super fotky."

„Byli jsme na dovolené, Timmy."

„No a?"

„Dovolená je od toho, aby si člověk odpočinul. Ne od toho, aby se pořád ohlížel přes rameno, jestli ho někdo někde nesleduje."

„Ale..."

„Žádné ale."

Přikývl a pomalu se narovnal. Já se taky postavila, jen proto abych se mohla schovat do jeho náručí. „Máma mě zabije," zamumlala jsem potichu.

„Ta moje taky, neboj."

Uchechtla jsem a on mě přivinul k sobě ještě pevněji. Nebo to aspoň chtěl udělat, kdyby se neozvalo další klepání na dveře.

„Vidíš, už je tady."

„Půjdu otevřít, můžeš vylézt oknem," odpověděla jsem mu s úsměvem na tváři. Přikývl, jako kdybych to myslela vážně a rychlým krokem se rozešel do ložnice, zatímco já se vydala otevřít dalšímu nezvanému hostovi. Za dveřmi však stála Barb, která mě hned přejela zkoumavým pohledem. Ještě na chodbě vytáhla z kabelky láhev vodky a pak se pozvala dovnitř.

„Jsi v pořádku?"

„Jo?"

„Viděla jsem ty fotky."

„Proto ta vodka?"

Přikývla a nakráčela do kuchyně, jako kdyby ji to tady patřilo. S povzdechem jsem šla za ní a rovnou vytáhla i Timmyho z bezpečí ložnice. Barb už stála před otevřenou ledničkou a nesouhlasně mumlala cosi o tom, že nemáme limetku.

„Limetka tu vodku nespraví," upozornil ji Timothée a ona se hned otočila k němu.

„Ach, naše porno hvězda!"

Zamračil se, ale Barb jako kdyby ho neviděla. Pronesla ještě jednu nevhodnou poznámku, a pak se pustila do míchání koktejlu. Když se k nám po pár hodinách přidal i George, který se vracel z práce, našel nás všechny tři sedět na pohovce a brečet u filmu.

„Krušný den?" zeptal se.

„Ani nevíš jak."

Po delší době jedna krátká kapitola. Trochu odlehčená, trochu ne. Tak nějak - jedna z dalších kapitol na téma výhody a nevýhody vztahu s hercem. Tohle sice se začátku mohlo vypadat jako sranda, ale nakonec... No, srandu si představuju jinak.

(K druhé části jsem se inspirovala skutečným bulvárním článkem s podobnou příhodou. Holt... kamery dychtivé fotek jsou vážně všude :D)

A já ještě trochu upravím svoje tvrzení z minulé kapitoly - pokud se nic nezmění, pokud mě neosvítí, pokud prostě něco - příště úplně poslední kapitola plná slov. Pak už jen instagramová kapitola a... konec. Ty jo. Sama tomu nevěřím. 

Protože jsem evidentně sentimentální, na závěr si tady odložím ještě jedno poděkování za všechno pro všechny <3