°Marinette°

Včera byl Kocour neboli Adrien kvůli Berušce neboli mě tak smutný, že jsem se rozhodla u něj zůstat. Přišlo mi tak smutné, že si myslí, že bych ho nedokázala milovat. Jenže co mě mrzí víc je to, že mu nemůžu říct, kdo vlastně jsem...
„Dobré ráno, Adriene." Sedla jsem si na jeho postel, kde ještě pořád ležel.
„Já vím, už jdu, promiň Marinette." V rychlosti blesku vstal, vzal si své oblečení a chtěl se obléct, jenže jsem ho zastavila.
„Adriene, já ještě nepotřebuju jít domů. Klidně ještě můžeš spát." V ruce jsem držela podnos s jídlem, co ležel ráno před pokojem. Adrien si sednul na postel, kde jsem seděla i já a utrhl si jeden hrozen z podnosu.
„Nechci tě zdržovat Marinette, jistě máš spoustu důležitých věcí na práci." Povzdechne si Adrien. Je sice pravda, že mám spousty věcí na práci, ale Adrien je můj kamarád! Nemůžu ho přece nechat takhle smutného!
„Ty jsi pro mě důležitější než nějaké uklízení nebo ostatní věci, co tak o víkendu dělám. Tak co kdybychom zašli někam ven?" Vezmu si taky jeden hrozen a zasměju se.
„Radši bych zůstal tady, pokud ti to nevadí. Navíc, v mém pokoji toho můžeme dělat spousty, třeba jako včera." Namazala jsem Adrienovi chleba s medem a strčila mu ho do pusy.
„Mám skvělý plán! Vím úplně přesně, co musíme dělat!" Vzala jsem si papír, tužku a vypsala jsem si body.
„A co teda budeme dělat? Já bych teda radši spal, konečně mám celý den volno." Adrien se zachumlal do deky. Okamžitě jsem mu jí strhla a hodila jí na sedačku. Zachumlala jsem se do ní sama a nadále si psala body, co musí Adrien udělat kvůli Berušce.
„Marinette, prosím! Jsem hrozně unavený." Nějak se ke mě doplazil, sednul si na druhý konec sedačky a zachumlal se taky do deky.
„Tohle je pro tebe důležité!" Kopnu do něj. Adriena to ale moc nezajímá, radši zavře oči a spí.
„Nechceš se taky trochu prospat?" Ještě zabručel. Měl asi pravdu... Možná bych se ještě trochu prospat měla, spala jsem tak 3 hodiny...
„Asi máš pravdu. Tak dobrou, Adriene." Lehla jsem si a za pár minut usla.

°Adrien°

Spala a spala a spala jako Šípková Růženka, tak jsem jí přenesl na mou postel a zakryl jí dekou. Šel jsem se umýt a trochu zkulturnit, protože jsem se necítil zrovna voňavě, ikdyž to bylo dost zřejmé, po tom, co jsem včera všechno zažil... Jen co jsem zapnul vodu, objevil se za mnou Plagg a furt něco do mě hučel.
„A kdy už ta tvoje holka odejde? Všechny zásoby camembertu mám v tvém pokoji a kdyby mě uviděla, asi by omdlela, což bys jistě nechtěl..." S označením Marinette jako mojí holky jsem se zarazil. Proč si myslí, že je Marinette moje holka?
„Plaggu, Marinette není žádná moje holka, je to prostě má kamarádka... Troufl bych si říct, že i ta nejlepší!" Zase jsem zapnul vodu.
„Mezi milováním a nejlepším kamarádství není moc velký rozdíl, to mi věř. Pamatuju si, jak jsem kdysi dávno okusil svůj první camembert. Byl skvělý, ale v té době jsem miloval hermelín, takže jsem camembert bral jako nejlepšího kámoše. Pak jsem ale camembert začal víc jíst a od té doby jsem se do něj zamiloval. Takže otázka pro tebe: Nezdá se ti můj příběh s camembertem náramně podobný tomu tvému?" Co to zase plácá za blbosti? Nevěřím tomu, že by Plagg jedl někdy něco jiného, než camembert... Navíc, Marinette navždy bude jen má nejlepší kamarádka!
„Nedělej ze sebe odborníka na lásku, vždycky mě tím strašně děsíš!" Vyšel jsem ze sprchy, dal si na sebe ručník a šel se podívat na Marinette. Ještě spala, a tak jsem zase zalezl do koupelny.
„Ty nechápeš, že ti chci poprvé za život pomoct... No ale přemýšlej nad tím, jistě ti ten příběh dá odpověď na spoustu otázek." Plagg na mě mrknul a kamsi zmizel. To jsem však nijak neřešil, spíš jsem si pořád opakoval ten příběh, který mohl stvořit opravdu jen Plagg...

Maraton začíná! 😂😄😊
Užijte si ho 😊💟

🐱Nell🐞