°Kocour°

„Myslíš si, že na tebe přes ten komín nevidím?! Vylez, nebo okusíš smrt." Zakřičela na mě Marinette, když jsem se krčil za komínem.
„Já se neschovávám! Ten komín mi jenom zavazí a já přes něj nemůžu projít." Řeknu nějakou hloupost na svou sebeobranu.
„Je přeci jisté, že přes komín neprojdeš, pokud nejsi duch." Marinette se snažila po mě hodit kouli, jenže jí to moc nešlo, naštěstí.
„Taky můžu použít kočaklizmu a bude všechno vyřešeno." Vytvarovávál jsem si další a další koule, ikdyž byli docela nestabilní. Potřebovalo by to lepší sníh...
„A já pak můžu použít svou ruku a zmlátit tě tak, že už by si nikdy nemohl být modelem." Marinette se zasmála, ikdyž tenhle humor byl poněkud... Poněkud černý? Rozhodl jsem se, že vyjdu ze svého úkrytu a začnu útočit, jenže to už mi Marinette nastrčila sníh přímo do obličeje a zmizela.
„Tohle bylo zákeřné! Vůbec jsem to nečekal." Sníh jsem si odstranil z obličeje, ale stejně jsem Marinette nemohl najít.
„Omluvím se ti jen v případě, že mě vezmeš na nějaký paluček plný sněhu. Tam bude koulovaná lepší, ne?" Marinette jsem sice slyšel, ale neviděl ji. Rozhlížel jsem se jako blázen, ale ona prostě nikde.
„Já nechci omluvu, já chci vědět, kde jsi. Pak tě klidně vezmu i na samí vrcholek Paříže." Marinette vykoukla z někama bůhví kama. V ruce si držela sněhové koule a vesele se smála. Bylo hezké se na ní dívat. Škoda, že jsem si to neuvědomil dřív...
„Tak jdeme nebo co?" Dohopkala si to ke mě jako králík. Vzal jsem si jí do náruče a běžel po střechách. Marinette se mě pevně držela a zabořila svou hlavu do mého těla, ikdyž se jí ani nedivím. Vločky byly ostré jako nože a nebylo moc příjemné, když se vám zabodli do tváře...
„Už jsme na místě!" Pustil jsem Marinette na zem. Tiše se dívala na čerstvě napadený sníh a na celou Paříž, na kterou pomalu usedávali další a další vločky. Bylo nádherné tohle všechno pozorovat.
„Je tu tak krásně!" Marinette spadla do sněhu a zřejmě v něm dělala andělíčka. Po chvíli jsem se k ní přidal.
„Miluju zimu!!" Křiknul jsem a začal se smát. Všechno bylo tak dokonalé, jako z nějakého filmu pro holky... Zvednul jsem se a podíval se na andělíčka, co jsem udělal. Byl strašně hubený, chudák.
„Ehm, pomůžeš mi." V přemýšlení nad andělíčkem mě vyrušila Marinette, co se snažila zvednout. Přišlo mi to dost vtipné, a tak jsem se se smíchem svalil na zem. Marinette se zvedla a naschvál do mě kopla. „Díky za pomoc." Zvednula ona mě.
„Nemáš přece zač." Oprášil jsem se od sněhu a společně se díval na naše andělíčky.
„Panebože, to jsem opravdu tak tlustá nebo to dělá jen ta vrstva oblečení?" Je sice pravda, že Marinettin andělíček byl tlustší, než ten můj, ale je snad jasné, že je to díky Marinettiné vrstvě oblečení.
„Nemáš přece důvod myslet si, že jsi tlustá. To dělá jen ta vrstva oblečení." Usmál jsem se na ní. Podívala se na mě s úsměvem, jenže pak se udiveně zděsila.
„Panebože, musí ti být zima! Možná bychom měli jít domů." Vzal jsem si tedy Marinette do náruče a nesl jí k sobě domů.
„Tak jsme tady!" Marinette položím na zem a ta se znepokojeně podívá na můj pokoj.
„Myslela jsem, ke mě domů." Otočí se na mě, ale místo odpovědi si sednu na sedačku a pustím si televizi. Zrovna tam dávají nějakou reportáž o Berušce...
„A tady jí máme! Nejkrásnější a nejstatečnější superhrdinku, kterou může svět vůbec mít. Beruško, co je nejlepší na práci superhrdinky?" Zeptala se reportérka. Marinette si překvapivě sedla vedle mě, nic neříkala o našem plánovaném návratu k ní domů a dívala se se mnou.
„Já neberu superhrdinství jako práci, spíš jako povinnost. Přeci jen, každý den se nenajde někdo se zázračnými schopnostmi, jako mám já nebo Kocour. A abych tedy odpověděla na otázku, na superhrdinství mě baví zachraňovat a pomáhat nevinným." Beruška se usmívala do kamery a já si jen povzdechl.
„Ona by mě nikdy nemohla milovat, viď?" Své kočičí uši jsem měl sklopené a díval se na ovladač, co jsem držel v rukou. Ani nechápu, proč jsem se na to ptal. Není to přeci jasné? Ona je někdo, jenže já jsem pro ni nikdo... Jak by tohle mohlo fungovat?

Panebože, už zítra Vánoce!! Snad se vám dnešní kapitola líbila, zítra se můžete těšit na maraton kapitol, jelikož už knížku mám hotovou a chtěla jsem tu knížku zakončit 24.prosince 😊😄

🐱Nell🐞