°Marinett, pár dní po odhalení Kocourovi identity°

Tenhle týden byl tak hektický... Tak zaprvé kolem nás bylo hrozně moc drbů. Většinou o tom, že mě Adrien neboli Kocour miluje proto, že vypadám docela stejně jako Beruška. Pak tu byli drby o tom, že náš vztah je jen vymyšlený a celá ta scénka nahrána na video je falešná a to kvůli tomu, že u ní byla čirou náhodou osoba vedoucí stránku Berublog... Za druhé kolem nás celý týden stál bodyguard Adriena kvůli reportérům a novinářům. Někteří se dokonce vkrádali do školy, někteří si nás fotili přes okna a nejhorší bylo, že jich stovky stávalo před mým i Adrienovým domem... Za třetí jsem byla přinucena fotit nějaké oblečení s Adrienem na nové kolekci jeho otce a spousty dalších. Člověk by řekl, že to musela být zábava, jenže všechno, co na mě oblékli bylo moc těsné a já skoro ani nemohla dýchat. No jo, většina modelek je hubenější, než já... Za čtvrté do mě celé dny všichni ze školy a všichni sousedi i s mými rodiči furt hučeli, jaké mám štěstí, že chodím s Adrienem. Je pěkné, když vám někdo přeje štěstí, jenže pak tady byli lidé jako Alya, co se pořád ptali: A má dost velké svaly? Kolik má vlastně  vlasů? Má nějaké předky z Ameriky? Chystáte už svatbu? A další stupidní otázky, na které si zrovna nevzpomenu... Za páté: Za celý týden jsme s Adrienem neměli ani jednu volnou chvilku. Adrien měl pořád šerm a čínštinu a já byla unavená jen z toho, že vůbec dýchám... A teď zřejmě ten nejdůležitější bod, tedy za šesté: Zítra je Štědrý den! Neříkám, že nemám nakoupené dárky, jenže díky tomuhle týdnu se nakupilo tolik lidí, kterým dárek musím taky koupit...
„Marinette, vím, že bychom spolu neměli být na veřejnosti, ale chci tě vidět. Je toho teď na tebe až moc a já mám o tebe starost." Volala jsem si s Adrienem a prohlížela si krásné šaty, co by slušeli paní Nathali...
„Aspoň mi můžeš pomoct. Teď zrovna nakupuju dárek pro tu vaši asistentku. Můžeš přijít do Forum des Halles?" Adrien zřejmě šel po ulici, protože byl slyšet velký hluk aut.
„Fajn, za pár minut jsem tam. Jo a ještě něco: Miluju tě." Ach bože... Asi nevydržím slyšet tyhle slova pořád, protože se pomalu ale jistě rozstávám...
„I já tebe." Položila jsem hovor a mobil si dala do tašky.
„Ahoj Marinette." Otočila jsem se za někým, kdo mě volal. Nathanael? Co ten tady?
„Ahoj Nathe, tebe bych tady nečekala." Usměju se na něj. Nathanael ale nijak nereaguje. Zatáhne mě za ruku a někam mě vede.
„Vím, že jsi Beruška." Co?!? Jak to může vědět?! Určitě si jenom vymýšlí!
„Asi nevím, o čem to tu mluvíš." Dělám klidnou. On se ke mě až nepřirozeně přiblíží a velmi zblízka si mě prohlíží.
„Teď uděláš to, co ti řeknu, jinak všichni zjistí, že si Beruška!" Začíná mi vyhrožovat. Co si to dovoluje?!
„Klidně jim to řeknu sama, Nathanaeli! Navíc se tě nebojím." Odprostím se od něho, ale on mě zase chytí.
„Tak až jim to řekneš, další tvůj velký výrok bude: Proč jsem neposlechla Nathanaela? Ještě jsi tady mohl být, Adriene!" Začala jsem mít strach.
„Co tím chceš naznačit?!" Zamračila jsem se na něj. Přitiskl se ke mě jako nějaký psychopat.
„To značí, že Adrien by mohl být dost značně poškozen, myslím fyzicky. Už chápeš?" Zašeptá mi do ucha.
„To bys neudělal. Ty nejsi špatný!" Nathanael se začne smát a já přestávám chápat jeho chování.
„Prostě jen uděláš to, co ti řeknu!"

°Adrien°

Procházím každým obchodem, co je v tomhle obchoďáku, jenže Marinette nemůžu najít. Najednou se objeví přede mnou i s Nathanaelem.
„Ach, tady jsi, už jsem se začínal bát." Chtěl jsem Marinette políbit, jenže ta se držela blízko Nathanaela.
„M-Musíme se ro-rozejít." Řekne se sklopenou hlavou a tváří plnou slz.
„O čem to mluvíš, Mari? Jestli tě ten modeling tak nebaví, řeknu to otci hned teď." Chci jí zvednout hlavu, aby se na mě podívala, jenže mě Nathanael zastaví.
„Já miluju Nathanaela." Konečně se na mě ztrápeně podívá, jenže pak i s Nathanaelem rychle utíká pryč. Co se to stalo?