°Marinette°

Dnešní den má být ten nejchladnější za celý rok a já si oblékám co nejvíce věcí. Přeci jen, každý den není ten nejchladnější v roce, ne? Rychle si beru snídani, tedy chleba namazaný medem a termosku s čajem a běžím do školy. U domu spatřím Alyu nabalenou tak, že jí nikdo nemůže přehlédnout.
„Ahoj kočko, to je dneska zima, co?" Alya mě skoro nemůže obejmout přes ty tlusté vrstvy oblečení...
„Jak tak vidím, obě jsme se dobře oblékli, takže zima není náš prvotní problém. Horší bude se z toho všeho dostat." Zasmějeme se. Najednou uvidím Adriena s Ninem.
„Kde máš bundu nebo kabát? Musí ti být hrozná zima!" Nino se dívá na Adriena jako na boží zázrak. Jenže má pravdu. Adrien je jenom ve svojí košili a v triku! Jak to, že nemá žádné teplé oblečení, když je jeho otec módní návrhář?!?
„Asi jsem jí zapomněl v autě, ale to nevadí, vydržím to." Řekne třesoucí se Adrien.
„Alyo, zapomněla jsem si doma úkol, přijdu co nejdřív." Běžím zase domů.
„Kočko honem, už bude zvonit!" Zařve na mě ještě Alya, ikdyž nemám zájem vědět, jestli zvoní nebo ne... Teď jen musím udělat správnou věc!

°Adrien°

Sedím ve třídě a třesu se zimou. Netušil jsem, že v nejchladnější den nebudou ve škole vůbec topit!
„Marinette, vezmi si tohle a běž do ředitelny." Učitelka okřikne Marinette, co zase přišla pozdě. Jen si vezme lísteček a sklopí hlavu. Odloží si věci do své lavice a s úsměvem mi něco dá do ruky. Podle toho znaku pekárny je jasné, že je to svačina, jenže když balíček zmáčknu, je měkký. Rozbalím ho. Vykoukne na mě krásný černý kabát vypadající jako kostým Černého Kocoura.
„Panebože, to je nádhera!" Vyjeknu a zkouším si ho. Je opravdu překrásný! Všechny ty detaily odpovídají kostýmu Kocoura... Ale co je to tady v té kapse? Hrábnu do ní a uvidím lísteček: Pro Černého Kocoura
Okamžitě se ve mě všechno zamrazí. Marinette zjistila, kdo jsem! A kamarádí se s Alyou! Určitě jí to už řekla!! Nebo ne? Udělala by to snad?
„Páni, sluší ti to Adriene! Marinette je opravdu šikovná." Otočím se na Alyu. Nevypadá nějak podezíravě.
„Je opravdu hezký! Taky bych takový chtěl... Kámo, seš v pohodě?" Zeptá se Nino. Jen se na něj usměju a on věnuje zase všechen svůj čas výuce. Ale co teď sakra budu dělat?!

„Promiň Adriene, ale Marinette šla domů hned po škole. Už musím jít kluci, tak zatím." Rozloučí se s námi Alya.
„Proč jí vlastně potřebuješ vidět? Že by se nám tady někdo zamiloval?" Šťouchne do mě Nino a já zpátky do něj.
„Ne, jen jí chci poděkovat." Odpovím. Nino si pak hledí po svých a já se běžím transformovat.

°Marinette°

„Takže si dostala upomínku kvůli tomu, že si nesla kamarádovi kabát a přišla si pozdě?" Zeptá se táta. Jen kývnu na souhlas. „To je od tebe moc šlechetné, jenže by sis měla dávat pozor. Je to jejich práce a přeci víš, jak jsou neradi, když někdo chodí neustále pozdě... Udělej si úkoly a večer si můžeme zahrát nějaké videohry." Řekne taťka a já tedy běžím nahoru.
„Ach Tikki... Nepřijde ti nefér, že jsem dostala poznámku, ikdyž jsem udělala dobrou věc?" Posadím se na židli. Pustím rádio, aby mamka, co sedí na sedačce, neslyšela, že si tady s někým povídám.
„Je to jejich práce, to přeci chápeš. Ale aspoň se tě mohla zeptat na důvod tvého opoždění..." Uzná Tikki. Najednou uslyším skvělou písničku, kterou mám strašně moc ráda. Začnu tančit po celém pokoji a i zpívat. To udělá i Tikki. Najednou však vidím, jak se kamsi schovává, a tak chci zjistit proč. Někdo zaťuká na moje okno. Tak moc se leknu, že spadnu na zem a mamka se přiřítí do mého pokoje.
„Marinette, je všechno v pořádku, neublížila sis?" Zeptá se mamka.
„Jo já... Jen nějaký pták narazil do okna a já se strašně lekla." Vymyslela jsem.
„Dobrá, kdybys mě potřebovala, budu dole v pekárně." Řekne. Když je pryč, vypnu rádio a otevřu okno, abych se podívala, kdo to byl. Kocour!
„Panebože, strašně jsem se tě lekla, Černý Kocoure." Kocour se jen usměje. „Marinette, potřebuju si s tebou promluvit... Moc ti děkuji za ten kabát, je opravdu nádherný. Chtěl jsem ti poděkovat po škole, ale ty už jsi odešla, aspoň to mi řekla Alya. Víš, nechci, aby Alya věděla mojí identitu- Alya je fajn, ale je to Alya, vždyť jí znáš... Máš opravdu nádherný pokoj!  Nevím, jestli jsem ti to řekl minule, když jsem tady byl, tak ti to říká-... To jsem já? Jasně, takhle si získala mé míry, to je chytré. Jsi moc chytrá, Marinette. Není divu, že jsi přišla na mojí identitu. Jen doufám, žes to nikomu neřekla a ani to neuděláš... Vlastně, jsem moc rád, že jsi na to přišla jako první ty. Nedovedu si představit, že by na to přišel Nino nebo Alya nebo například Chloé. Dovedeš si to představit?" Kocour už konečně mlčel. Tak počkat!
„ADRIENE?!?!"

Jingle bells!!
Konečně je to tady- Vánoce. Tak snad vás zatím příběh zaujal a ponořil vás aspoň trochu do té zimní atmosféry! Místo obrázků sem vždycky budu doplňovat nějaké vánoční písničky, které najdete nahoře. Jelikož je dneska 1.prosince a moje dlouhodobě nejoblíbenější písnička vyšla právě dnes, přidám jí sem, ikdyž není nijak vánoční. Ještě chci říct, že kapitoli asi nebudu vydávat pravidelně, protože mám napsaných jen 10 částí, což je podle mě docela dost málo...
Tak si tedy užijte čtení, Vánoc a všeho toho kolem

🐱Nell🐞