Večer.

Ležela jsem na posteli a nemohla spát.

Stále jsem byla naštvaná.

Ať už Lesana udělala cokoliv, tohle si vážně nezaslouží.

Bolelo to.

Pohledem jsem zavadila o fotografii v rámečku, kterou jsem měla položenou na stole. Já a Lesana jsme tam stály na pláži u moře a objímaly se.

Povzdehla jsem si.

Jsou snad všichni kromě mě a ní blázni?

Opustila jsem pokoj a šla si do kuchyně natočit z kohoutku trochu ledové vody.

Když jsem se i se sklenicí vracela zpět do pokoje, zaslechla jsem z pokoje Lesany nějaké zvuky.

Když jsem přistoupila blíž a slyšela tedy lépe, poznala jsem, co to je.

Plakala.