„Tohle vůbec není fér."

Jak rychle se dokáže zkazit relativně dobrá nálada?

„Mně to nevadí," usmála se na mě smutně Lesana.

„Chceš trochu? Nechám ti."

Cítila jsem se rozpačitě, že tam naproti ní sedím s pohárem zmrzliny v ruce a ona nemá nic.

„Ne, ne. Jen jez."

„Stejně mě to štve. Nezasloužíš si to."

„Jak to můžeš vědět?"

Zkoumavě jsem na ni pohlédla.

„Tak mi řekni, cos udělala, ať to můžu posoudit."

Opravdu mě to zajímalo. Ale tušila jsem už předem, co mi odpoví.

Tajemný úsměv. Dvě jiskřičky v očích.

„Klaudie. To je můj problém, můj boj. A tvoje zbytečná starost."