Zanedlouho jsme se začaly blížit k hustému lesu. Začalo se ochlazovat, celkem značně, avšak Lesana, jako kdyby to ani nepostřehla.

Rychlochůzí mířila k lesu a já měla co dělat, abych jí stačila. Už zase.

Když jsme vstoupily mezi stromy, neviděla jsem skoro ani na krok. Zima se stupňovala.

„T-tady chceš spát?" zuby mi cvakaly chladem.

„Jistě," usmála se. „Vadí ti to? Nikdo tady na nás neuvidí a je tu dost prostoru. Zem je navíc měkká."

„Asi nemáme v nabídce nic vhodnějšího," povzdechla jsem si.

„Neboj," znovu se usmála. „To zvládneme. To zvládneš."

Uvelebila jsem se ke stromu, zabalená do deky, bundu jsem měla stále na sobě.

Usnout bylo snažší, než jsem si myslela.