Pomalu se blížil květen a s ním i Lesaniny narozeniny.

Už od prvního máje jsem uvažovala nad tím, co bych jí mohla koupit.

Zdálo se mi, že je tolik věcí, co by se jí mohlo líbit, ale věděla jsem také, že to musí být něco malého, aby jí to rodiče nevyhodili.

Nakonec jsem se rozhodla, že jí pořídím přesýpací hodiny s zářivě modrým pískem uvnitř. Vím, že se mi kdysi svěřovala, jak moc se jí jedny podobné líbily.

Nevím, co na nich mou sestru tak fascinovalo.

Ten pohyb? Čas?

Nicméně vím, že pokud jí neudělám radost já, tak už nikdo.