Když jsme vyšly z nemocnice, začala na mě opět doléhat zima.

Zvláštní, vzhledem k tomu, že vzduch byl spíš dusný. Vypadalo to, že se schyluje k bouřce.

Jen vypadalo.

Lesana se na ulici tvářila mnohem veseleji, než v uzavřeném prostoru nemocnice. Poskakovala okolo mě, zatímco jsme mířily neznámo kam. Neměla daleko k tomu, aby si začala radostně pozpěvovat.

Vtom se má sestra naprosto spontánně rozeběhla přímo přes silnici na druhou stranu ulice.

„Co blázníš?" rozeběhla jsem se za ní. „Něco tě zajede!"

Vzápětí jsem ucítila prudký náraz a padla k zemi.