„Co tak zíráš?" opáčila.

Nejspíš poznala, že se topím v myšlenkách.
Tak to ostatně bylo poslední dobou dost často.

„Ale nic..."

„Vidím to na tobě."

Odmítala uvěřit.

„Jsem v nemocnici, logicky mi nebude nejlíp."

Najednou se jí rozzářily jinak pohaslé oči, jako kdyby právě dostala nějaký úžasný nápad.

„Pojď, půjdeme pryč."

„To můžeme?"

Zvonivě se zasmála.

„Ne. Nemůžeme. Ale o to větší to bude sranda."

„Já ti nevím..."

„Tak chceš tu být nebo ne?"

Pohlédla jsem na všechny ty hadičky, které mi vedly do žil.

Lesana se ušklíbla. „Budu ti říkat, co máš dělat. A brzy už budeš volná."