„Všechno nejlepší!" usmála jsem se na Lesanu a položila před ni úhledně zabalený dárek.

„Klaudie, ty seš prostě úžasná," radostně na mě pohlédla.

„Vždyť ještě ani nevíš, co je uvnitř."

„Věřím, že to bude něco skvělého."

Zatvářila jsem se tajemně a poté se pustila do rozbalování.

Lesana totiž měla právě nalakované nehty a nechtělo se jí čekat, až zaschnou.

Vždy byla nedočkavá.

Tento rok byla ale trpělivá až až.
V tento moment jsem však ještě netušila v čem.

Když jsem přesýpací hodiny rozbalila, má sestra na ně s údivem hleděla.

„Jsou nádherné."

„Jsem ráda, že se ti líbí."

Odložila jsem hodiny na stůl a Lesana je začala fascinovaně zkoumat pohledem.

A rodiče?

Ti se už časně ráno sbalili a odešli za svými přáteli.

Ani mé sestře nepopřáli.