Seděla na dřevěné stoličce a své ruce si tiskla k tělu. K místu kde ji na krku visela šachová figurka černého krále, který byl skrytý pod bílým rouchem novicky a dívala se na své vlasy, které padaly na podlahu.

Matka představená, která stála vedle ní, ji stříhala její krásné vlasy, protože se rozhodla splnit svůj slib a stát se nevěstou Krista. A tak než pronesla svou přísahu, museli jí být ostříhány vlasy, jako každé nevěstě Kristově.

Mimoděk se znovu dotkla místa, kde ji na krku vysel černý král.

Myslela si že to byla láska, ale to všechno se zdálo být jen hrou jak ji vylíčila její sestřenice Margareta, která pro ní byla jako sestrou.

,,Ach, kdyby ho jen tehdy nepotkala, tak možná mohlo být všechno jinak," povzdechla si v duchu a pak svou ruku od figurky, která byla vzpomínka na něj odtáhla.

,,Kdyby bylo všechno jinak," řekla tiše, jenže svůj slib, který dala své zesnulé matce splnit musela. A tak se ocitla v klášteře, místo toho aby s ním byla v manželském loži.

,,Ale stejně by si ji nemohl vzít, i kdyby ji měl rád. Vždyť byl zasnoubený s Margaretou," dodala si pro sebe a pak potlačila slzy, které se ji draly ven z oči. Protože nebrečela pro své krásné vlasy, které teď po dlouhých kadeřích padaly na zem. Ale pro muže, v jehož lásku věřila, ale z jeho strany to láska nebyla.

,,Ne, nebyla," zašeptala si a pak nechala své slzy spadnout ze své tváře.

Ale teď se vraťme ještě na úplný začátek