Zase něco dalšího na scéně.......

Aneb možná další kniha.

Lilian Grayová utrpěla krátce po narozeni dcerky nehodu, po níž ztratila paměť.

Nepamatuje si tedy ani na své dítě, ani na Tristana muže kterého milovala...

Kdyby existovala nějaká čarovná bylina, která by mohla jeho lásce vrátit vzpomínky, Tristan by ji docela určitě někde hluboko pod sněhem našel.

Takhle mu nezbývá než věřit, že Lilian v jeho přítomnosti cítí stejnou touhu jako on, a ta jí pomůže vzpomenout si na všechno, co se před třemi roky událo...

Ukázka:

Benedikt pobídl koně do prudkého trysku.

V husté sněhové bouři to nebylo opatrné musel ale dostihnout svého bratra a jeho milenku dřív než bude pozdě. Nesměl dovolit aby si jeho bratr vzal dívku jejíž rodina držela s rodem Lancasterů.

Tristana možná přesvědčila, že dítě které nosí pod srdcem je jeho, ale Benedikt o tom silně pochyboval.

O rodině z níž dívka pocházela si nemyslel nic hezkého. Každý Gray byl odjakživa ochotný lhát, jen aby dosáhl svého a lež jim byla druhou přirozeností.

,, Proč by měla být zrovna Lilian výjimkou?," ptal se sám sebe.

Benedikt věděl jak to na světě chodí a o lidské povaze si nedělal žádné iluze. Tristan si mohl bezelstnost dovolit, Benedikt ovšem ne a od smrti rodičů se musel starat o celou rodinu a nahradit třem svým bratrům otce.

Znovu pobídl koně.

V sázce nebylo jen nevhodné manželství. Bylo dost dobře možné že Tristanovi v této chvíli hrozí i jiné daleko hmatatelnější nebezpečí. Když míjel křižovatku u Westchurche, zahlédl jak ve tmě mizí silueta kočáru.

Na dvířkách rozpoznal erb Grayů.

To mohlo znamenat jen jedno, že po jeho bratrovi teď pátrají i příbuzní jeho vyvolené. Bůh ví, jakých prostředků by se neštítili, aby Tristanovi zabránili oženit se s jejich jedinou dcerou. Pro Roberta Graye bylo manželství mezi Lilian a Tristanem stejně nepřijatelné jako pro Benedikta Ainswortha.

Z horečných úvah o tom že nesmí dovolit aby se jeho bratrovi něco stalo se vytrhl Benedikta až pohled na temnou siluetu převrženého kočáru. Na dvířkách byl namalovaný erb rodu Ainsworthů, a to mu potvrdilo jeho nejtemnější obavy.

Vozka ležel opodál a byl v bezvědomí.

,,Přece jen přišel pozdě," řekl si sám sobě a přitáhl koni otěže. Seskočil z něj a rozběhl se ke kočáru. V té chvíli zaslechl kvílení, dost hlasité aby proniklo vytím bouře.

Otevřel dvířka kočáru a prozkoumal pohledem jeho vnitřek, čalouněný rudým brokátem. Na sedadlech ležel poprašek sněhu, u protějších dveří rozeznal zhroucenou postavu svého bratra.

Tristan svíral v náručí dívku, oblečenou do prostých bílých šatů. Oba byli mrtvolně bledí a nedalo se rozeznat, jestli dýchají.

V té chvíli se znovu ozvalo zoufalé zakvílení.

Teprve teď pochopil, že je to dětský nářek a že zvuky vycházely z dívčina klína.

Vtěsnal se do kočáru a vzal Tristana za zápěstí. Na druhý pokus se mu podařilo nahmatat slabý, nepravidelný puls. Ulevilo se mu, Tristan tedy nehodu přežil a byl jen v bezvědomí. Dívka takové štěstí neměla, její ruka byla chladná a ztuhlá.

Na jejím zápěstí tep nenahmatal.

V té chvíli znovu uslyšel kvílení novorozence. Nadzvedl dívce sukně a pod nimi objevil fialový, prochladlý uzlíček.

Na zlomek vteřiny zaváhal, Grayové vyslali kočár který měl Lilian odvézt na jejich sídlo. ,,Jak ale mohl vědět, jestli dorazí včas?," ptal se sebe a přitom na chvíli přemýšlel.

I kdyby dítě nebylo Tristanovo, nemohl je s klidným svědomím ponechat osudu. Hrozilo nebezpečí že umrzne dřív než dorazí pomoc.

Požehnal dívce znamením kříže, i když si o ní nemyslel nic hezkého, přece jen si nezasloužila zemřít tak mladá a po několika okamžicích se už ubíral bouřlivou nocí zpět k hradu Brackenmoore.

Tristanovo bezvědomé tělo přehodil přes sedlo, sám kráčel s dítětem v náručí a s uzdou přivázanou k zápěstí vedle a prošlapával v hlubokém sněhu cestu.

Těsně předtím, než ho nadobro pohltila temnota a kotouče zvířeného sněhu, který milosrdně zakryl jeho stopy, vrhl Benedikt poslední pohled ke kočáru a v duchu se pomodlil za bytost, která v něm zahynula.

Možná ji litoval, možná i dokázal cítit s rodinou, která ji bude oplakávat, ale hlavní starost mu dělal osud Tristana a dítěte, jemuž snad v žilách kolovala krev Ainsworthů.