Rizika jsou mým pokrmem,

dobrodružství mým nápojem.

Láska mě žene vpřed.

Nemohu učinit krok zpět.

~

„Jsi si jistá, že nás nebude pronásledovat?" zeptal jsem se se značnou nervozitou v hlase a ohlédl jsem se přes rameno. Lea vedle mě poklidně kráčela po chodníku a bezstarostně si prohlížela okolní krajinu, na které nebylo vůbec nic okouzlujícího. Jednak byla všude auta a tedy i zápach, poté samozřejmě i budovy a v neposlední řadě i lidé. Všude byli samí lidé, kteří se na nás dívali. Znervózňovalo mě to. Byl jsem zvyklý, že si mě ostatní nevšímají, ale nyní mi přišlo, že na nás, kdo ví proč, přímo zírají. Jako hladoví supi. Snad proto, že jsem byl menší a oproti Leo i drobnější? Měl bych začít posilovat, něco se sebou dělat.

„Země volá Andyho, opakuji. Země volá Andyho, přepínám."

Zmateně jsem zamrkal a z hrdla se mi vydralo nesrozumitelné zableptání.

„Cos říkala? Promiň, byl jsem trošku mimo."

„Trošku? Nad čím pořád dumáš? Konečně jsme spolu sami a ty jsi stejně duchem mimo. To tě to se mnou tak moc nudí?"

Vyděšeně jsem zakroutil hlavou.

„Samozřejmě, že ne!" vyjekl jsem a pevněji jsem stiskl její ruku. Zastavili jsme a já si ji přitáhl k sobě.

„Tak mi řekni, co se děje. Je to totiž, tohle je strašně hloupé." Odmlčela se a já v její tváři poznal náznak nejistoty. Byla červená a očima těkala všude možně.

Co to zase dělám? Já jsem tu chlap. Nikdy nesmím dopustit, aby se cítila špatně, obzvlášť když máme rande.

„Jen jsem přemýšlel, kam tě teď vezmu. Nerad bych, aby se ti dnešek nelíbil." Bylo znát, že se jí po mých slovech ulevilo. Uvolnila se v ramenou a obdařila mě tím krásným úsměvem, díky kterému se mi podlamovala kolena.

„Tímhle se vůbec netrap. Jsem ráda, že jsme spolu, to je to hlavní." Políbila mě na koutek rtů a já jí polibek oplatil na rty.

„Co kdybychom zašli ke mně domů? Pustíme si film, objednáme si pizzu a navíc nás tam Peter určitě hledat nebude." Významně pozvedla obočí a mě okamžitě napadlo, jestli třeba náhodou nemyslela, že budeme dělat i nemravnosti, ale to je nesmysl. Tohle je teprve první rande a ani spolu ještě nechodíme a ona není žádná levná holka a taky, nebyl bych proti, tedy asi. Ach.

Rozesmála se a já zrudl.

„Proč mi to děláš?" Zaprotestoval jsem ublíženým hlasem a jemně jsem ji šťouchl. Následně jsem se ale zapotácel, a kdyby mě nepodržela, tak spadnu. To mi jen vrátila to šťouchnutí.

„Ale notak, přece se nebudeš zlobit."

Založil jsem si ruce na hrudi.

„To si budu muset ještě rozmyslet," informoval jsem ji a trochu více jsem pozvedl hlavu vzhůru.

„Andyyy," protáhla a obejmula mě. Postupně mi zasypala obličej pusinkami, až jsem se rozesmál.

„Ale ta nabídka platí, vážně bych si tu pizzu dala."

„A já si myslel, že si dáme nějakou sofistikovanou večeři, salátek a..."

Zadívala se na mě se zdviženým obočím a já se uchechtl.

„No dobře, jsem rád, že tvé stravovací návyky jsou ještě horší než ty moje."

„Jsi neskutečné hovado."

„Spíše tvůj vysněný princ."

-

„Prý žádné intimnosti, co?"

„Ale sklapni," uchechtla se a já ji na oplátku zase políbil. Seděla mi na klíně a já ji držel za zadek. Víc bych si samozřejmě nedovolil. To ona mi ruce dala na tohle místo, ona je aktérka a svůdkyně. Já jsem jen nevinná oběť sexuálního obtěžování.

Jazykem mi přejela po spodním rtu a na mém klínu se trošku zavrtěla. Zhluboka jsem se nadechl a ona se zase rozesmála. Byla okouzlující, krásná, chytrá... sice měla strašné příbuzné, ale to já mám strašnou rodinu taky, takže to tak nějak vyhovuje.

„Budeš se mnou chodit?" vyhrkl jsem a kousl jsem se silně do rtu. Udělal jsem to. Zeptal jsem se. Sice ne u večeře při svíčkách, ale svítí jí tu alespoň lampička.

„Ahm," vypravila ze sebe, což mě na chvíli vyděsilo.

„Myslela jsem, že jsme spolu," dodala na vysvětlenou a nenápadně se zadívala na mé ruce.

„Neřekli jsme si to, tak jsem si nebyl jist a tak, ano, ano, chodíme spolu."

Šťastně jsme se na sebe zazubili a podle hezkého scénáře měl následovat polibek, ale samozřejmě, dle mé štěstěny, se tak nestalo.

„Leo! Přišly ty papíry ze školy, ti sráči přestali dělat konečně problémy. Už jsem si myslel, že tam na ně budu muset..."

Muž, který vpadl do místnosti se štosem papírů v ruce, se zarazil a nechápavě na nás zíral, stejně jako jsme i my zírali na něj. Okamžik poté ze mě Lea ale rychle slezla a já se postavil. Odkašlal jsem si a automaticky jsem se snažil nějak upravit, což by měla udělat i Lea, jelikož byla trošku rozcuchaná a červená.

„Tati," vypískla a ve mně hrklo o to víc. Její otec? Jistě, Peter přece žije u svého strýce, takže to musí být její táta. Ale říkala, že nikdo přece není doma. Trošku ustrašeně jsem si muže před sebou prohlédl. Byl jako hora, což mi klid nedodalo. Blonďaté vlasy byly samozřejmostí, ale celkově působil tak nějak... zvláštně, divoce. Možná to bylo těmi pírky, co měl ve vlasech, nebo těmi korálky a tetováním a to oblečení! Jak kdyby se vrátil z nějaké divoké party.

Přesto mi jeho tvář přišla krapet povědomá, ale to bylo to poslední, čím jsem se teď chtěl zabývat.

„Tati, tohle je můj přítel Andy. Tohle je můj táta Aaron." Představila nás a já natáhl k muži ruku, ačkoli bych nejraději zmizel jako pára nad hrncem. Sám sebe bych zabil, kdybych takhle nachytal svou dceru. S těma jeho prackama by to bylo fakt jednoduché.

„Tak přítel, jo?"

Vypadal krapet zaraženě. Jakoby zpracovával velmi složitou informaci, nejspíš má poslední šance k útěku, kterou jsem právě promarnil.

„Bože, to jsem tak rád!" V tu chvíli mě muž obejmul.

„Sice je to takové tintítko, ale chápu, proč máš pro takové slabost. Celá já, já být o pár let mladší, hmm. Co na to říkal Peter? Používáte ochranu? Měl bych tady ještě mít nějaký..." Začal hledat cosi v kapse a já jen nechápavě na Leu vytřeštil oči. Ta však můj pohled neoplatila. Byla bílá jako stěna a vrtěla rychle hlavou.

„Sice jsem si myslel, že to potrvá, že to půjde pořádně až, no však víš, ale aspoň je vidět, že láska vážně existuje."

Vtiskl Lee cosi do ruky a mně bylo naprosto jasné, co to je. Kondom. Vážně je tohle její otec? Nespím? Neutopil jsem se v nějakém akvárku?

„Proboha už jdi!" vykřikla Lea skoro hystericky a začala ho strkat ven ze dveří.

„Rád jsem tě poznal kluku, ještě se uvidíme, pokecáme jako chlap s chlapem." Pokusil se o jakýsi přísný pohled, ale vyšel z toho tak akorát jakýsi pochybný škleb.

Dveře se zabouchly a já dosedl na postel. Lea mě po minutě následovala. Nastalo ticho, které přerušovalo jen naše dýchání.

„Zapomeň prosím na to, co se teď stalo." Zaprosila a já přikývl, ačkoli mi bylo jasné, že na tohle už nikdy nezapomenu, Vždyť to ani není možné!

~

Teď je to asi trauma.

Po delší době další nová kapitola, za což se hluboce omlouvám. Snad se kapitola ale líbila :).