Dnes už to jsou dva týdny co jsem v Bradavicích a je to tu kouzelné. Profesorka Mcgonagallová mě poslala do prvního ročníku a Moudrý klobouk mě zařadil do Mrzimoru. Žádná fyzika ani angličtina. Můj nejoblíbenější předmět jsou kouzelné formule. Hodiny dějin čar a kouzel by nebyli tak nudné kdyby je neučil profesor Bins. I za tak krátkou dobu tu mám mnoho přátel, myslím že naše parta kamarádů je silná i když jsme každá z jiné koleje. V naší partě jsme já, Ginny, Lenka a Pansy. O Pansy si každý mysli že je to nafrněná zmijozelská královna upjatá proti mudlům, opak je však pravdou. Takto bych poslala jistou Mariu Deilorovou. (není příbuzná s Corym Deilorem) Tato dívka je o rok starší než já. To znamená že chodí do ročníku se všemi známými postavami z Harryho Pottera. Že jsou tu stejné postavy neznamená že tu je i stejný ''příběh''. Není tu žádný Lord Voldemort ani zlo. Je tu naprostý mír. Zmijozel není tak hrozný jako ve filmu, ani rivalita tu není tak velká. To je jeden z důvodů proč je naše parta složená ze všech kolejí.

...

,,Clari, půjdeš s námi v sobotu k jezeru?'' zeptal se mne Pansy. Na chvilku jsem se zamyslela ale pak jsem odpověděla: ,,Omlouvám se ale nemám čas, budu se muset učit. Moc mě to mrzí holky.'' omluvila jsem se jim. ,,To tě to baví? Pořád se jen učíš nebo si čteš! Užívej si život!'' poznamenala Ginny. Nechápu proč si myslí že si neužívám život, já taky nechápu jak můžou celý den jen tak vysedávat u jezera a za celý život nepřečíst snad ani jednu knihu. ,,Každý vidí pod slovem zábava či užívat si něco jiného. Já pod tím vidím knihy a vy famfrpál, každý je jiný.'' odpovídám na její otázku. Když si povzdechne i Lenka vím že tam jít musím. ,,No dobrá pro tentokrát s vámi půjdu.'' řeknu a nakonci se na všechny tři usměju. Všechny vypísknou radostí a obejmou mě.

...

Sedíme pod velkým stromem který nám poskytuje velký stín. I když se mi to holky snažili rozmluvit vzala jsem si sebou knihu. Byla to jedna z mých oblíbených. Hunger games. (pokud někdo nečetl doporučuji) Ležela jsem na dece, kterou jsme si přinesli, holky si namáčeli nohy ve vodě a koukali po ostatních, očividně si povídali drby. To není nic pro mě, nemám ráda když někdo někoho pomlouvá sama to nedělám. Když šel okolo jistý žák ze Zmijozelu začala něco povídat Pansy. To jsem už nevydržela a vydala se za nimi. ,,Proč to děláte, taky by vám nebylo příjemný kdyby vás takhle někdo pomlouval. Nechte toho!'' řekla jsem jim a ke konci jsem zvýšila hlas. Pansy protočila oči v sloup a zamumlala něco co jako ano mami. Zamračila jsem se na ni a odešla jsem si znovu číst. Po chvíli za mnou přišly s návrhem že by jsme mohli jít za skřítky do kuchyně. Souhlasila jsem a tak jsme vyrazili. Po cestě jsme potkali Hermionu takže jsem se rozloučila s holkama a vyrazila a Hermi do knihovny.

...

Každá jsme vydali k jinému stolku aby jsme měli klid. V knihovně jsme byli sami a kdo by se taky divil v sobotu odpoledne. Každý den jsme tu strávili nejméně dvě hodiny, dnes tomu nebylo jinak. Dlouho jsem si četla dokonce jsem měla i pocit že už musí být knihovna dávno zavřená. Když jsem odcházela byla už skoro tma. Na pokoji mě čekalo překvapení. Holky i z kuchyňe donesli vaničku s kakaem. Holky od nás z pokoje jsou moc fajn. Jmenují se Hannah Abottová, Susane Cilinsová a Emilly Rookwoodová. Jsme dobře kamarádky. Jelikož je už pozdě tak spí. Rychle si sundávám školní hábit a lezu do pyžama. Lezu pod přikrývku a koukám na strop i když ho nevidím. Do tmy zamumlám dobrou noc a pomalu ale jistě se odevzdávám říši snů. Zanedlouho mě spánek a sny pohltí.

Omlouvám se za tu dlouhou dobu co nevyšla kapitola
Taky se omlouvám za pravopisné chyby a budu moc ráda že mi dáte vědět když nějakou objevíte
Budu se snažit další kapitolu vydat do příštího týdne
Tory 💛🖤
675 slov