Minuty se přehouply v hodiny, hodiny v dny a dny v týdny. Čas utíkal a vše se pomalu vracelo do starých kolejí. Vše, až na vysokou blondýnku, jež byla poslední dny zamlklá. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy se trojice dívek vrátila z pondělního vyučování a v jejich pokoji bylo o jednu postel méně. Tohle byla velká rána. Rána, kterou ani jedna z dívek nečekala. Zrzce vhrkly slzy do očí, a tak se odebrala do koupelny, kde zapla vodu, aby její kamarádky neslyšely, jak pláče. Dělala to poměrně často, takže to už blondýnce s brunetkou nepřišlo zvláštní. Ten den byl pro všechny tři jakousi zkouškou. Už tomu byl měsíc od čermovlásčiny smrti. Nel si už pomalu začíná myslet, že je to za nima. Že tohle už mají za sebou a mohou jít dál. Opak byl pravdou.

Když vysoká blondýnka spatřila prázdné místo, kde dříve stávala postel, která patřila Roxy, nezvládla to. Bylo příliš brzy. Sam se otočila k odchodu a dřív, než ji brunetka stihla zastavit, vyběhla z pokoje. "Sakra!" zaklela drobná Nebelvírka, načež se rozběhla za blondýnkou. Dohnala ji až u jezera, kde se dívka zhroutila k zemi a začala nepokrytě vzlykat. "Sam." povzdychla si dívčina kamarádka, posadila se vedle ní a objala ji. Sam se nebránila. Hned omotala své štíhlé paže kole Nel, hlavu si opřela o její rameno a nechala slzy volně stékat po své tváři.

"B-Byla jsem n-na ní... H-hnu-sná." dostala ze sebe mezi vzlyky. "Há-hádala j-jsem se s ní a..." zlomil se jí hlas. "Ššš." Nel jí něžně hladila po zádech. I na ní toho bylo moc. I po její tváři už stékala jedna slza za druhou a ona se je ani nepokoušela zastavit. Nemělo to cenu. Všechny se snažily brát to statečně. Dělat, jako kdyby se nic nestalo. Jenže ono se stalo. Stala se strašná věc. Tragédie, jež zasáhla do jejich životů je ovlivnila a ony to nemohly popřít. Ať už chtěly nebo ne, nemohly to změnit. Čas plynul dál a ony se s tím musely vyrovnat.

"Mus-ela... Musela si m-myslet, že... Že j-jí ne-návidím. Ale t-tak to nebylo... Já..." snažila se dát Sam dohromady smysluplnou větu. "Já vím, Sam. Vím to. A Roxy to taky věděla." Blondýnka odmítavě zavrtěla hlavou. Nel ji chytla za bradu, čímž ji donutila pohlédnout do oříškových očí. "Věděla, že ji máš ráda stejně jako Lily a mě. Stejně, jako ona měla ráda nás. Náš všechny. Nic si nevyčítej, Sam. Jsi výbušná a hádáš se kvůli každé maličkosti, to je pravda. Roxy to ale věděla a měla tě ráda takovou, jaká jsi byla, jaká jsi. Nikdy by tě nechtěla měnit. Nikdo z nás." "Jenže já... Chybí mi." Brunetka přikývla. "Nám všem chybí, Sam." přesvědčila dívka a slabě se usmála, načež zavrtěla hlavou. "Pokud nás teď může vidět, určitě nadává tak nahlas, jak jen to jde." Sam se uchechtla. "Řekla by, že plýtváme životem, co?" Nel přikývla. "Jako kdyby ona to nedělala. Vždycky jen koukala do těch svých knížek a poučovala. Neustále se mnou nesouhlasit." vzpomínala blondýnka. "Jo. Byla tvůj přesný opak. Nechápala, jak se můžeš převléknout klidně i šestkrát denně." zasmála se Nel. "A já zase to, jak může nosit ty kousavé svetry." při té vzpomínce se Sam otřásla. Ani jedna z dívek už neplakala. Smutek odsunuly do pozadí příjemné vzpomínky. Vzpomínky jež byly tím jediným, co jim po jejich kamarádce zůstalo.