Neměla tušení, kolik času uplynulo od chvíle, kdy se tělo její kamarádky zhroutila k zemi. Ani jí na tom nezáleželo. Bolest, jež cítila, byla stále horší a horší. Šířila se celým tělem. Když pak ucítila, jak se blíží vidina, obrnila se proti ní. Nechtěla v tu chvíli nic vidět. Už nikdy víc nechtěla nic vidět. Myslela si, že zemře. Vše v jejích vidinách tomi naznačovalo. Přišla si hloupá a naivní. Vážně si myslela, že když Carmen pozevdla hůlku, tak zabije ji? Byla to Smrtijedka, která si užívala bolest ostatních. Nestačilo jí vidět, jak se dívka, k níž pocítila nenávist, hroutí mrtvá k zemi. Chtěla ji vidět trpět. Chtěla, aby si to kladla za vinu. Aby toho litovala. Aby litovala toho, že ona přežila. Aby si to vyčítala a přála si zemřít.

Dívka však byla silnější, než si žena myslela. Ano, byla na dně. Ale to by byl na jejím místě každý. A přesto, že v tu chvíli neviděla naději, že by mohla vstát a znovu žít, byla odhodlaná to dokázat. S pomocí Remuse se postavila na rozklepané nohy. Pohlédla do medových očí, v nichž se odrážela starost, láska, smutek a neštěstí. Všichni trpěli. Ona nebyla jediná, komu bude Roxy chybět. Přesto si však nemyslela, že se přes tohle dokáže přenést. Po tvářích jí stekla nová várka slz. Kolena jí vypověděla službu a kdyby nebylo mladého vlkodlaka, dopadla by na chladnou zem.

Hnědovlasý chlapec vzal drobnou dívku do náruče. Nemohl si nevšimnout, že ztratila vědomí. "Remusi!" vyjekla najednou Lily. Prstem ukazovala na zakrvácený obvaz na dívčině noze. "Musí na ošetřovnu." zamumlala. Remus na nic nečekal a s brunetkou v náručí se rozběhl do hradu.

Ve Velké síni vládl zmatek. U dveří stála profesorka McGonnagalová a snažila se alespoň částečně třídit studenty podle vážnosti jejich zranění. Když spatřila svou neteř, okamžitě vyjekla a ukázala k místu, kde se madam Pomfreyová skláněla nad chlapcem, asi v Remusově věku. Hnědovlásek opatrně položil dívku na deku, jež byla na zemi připravená. "Co se jí stalo?" zeptala se jej ošetřovatelka, když sundala dívce z nohy obvaz. "Nemám tušení." přiznal chlapec. "Bude v pořádku?" zeptal se na otázku, jež jej tížila nejvíce. "Udělám vše, co je v mých silách." ujistila jej žena. Místností se ozval zděšený výkřik, následovaný pláčem. Chlapec pohlédl ke dveřím. Do Velké síně akorát vešla skupinka Nebelvírů v čele s černovláskem, jež v náručí nesl mladou dívku. "Merline." vydechla Minerva a změřila dívce puls. Jednu ruku si okamžitě přitiskla na rty, aby zadusila výkřik hrůzy. "Až dozadu." pokynula tiše Siriusovi k místu, kde leželo několik těl přikrytých dekou.

Zranění sténali, přátelé mrtvých plakali... Na celý hrad padla ponurá atmosféra. Remus sledoval Havraspárského chlapce, který v náruči svíral tělo své sestry. Polil jej chladný pot. Nedokázal si představit, že by ztratil Nel. Bohatě stačilo, že přišli o Roxy. Tohle je to slavné vítězství? Pomyslel si. Kdo vyhrál? Ptal se sám sebe. Pán zla byl poražen jediným mužem, kterého se kdy bál. Přesto se však nikdo z přítomných necítil jako vítěz. Všichni toho dne něco ztratili. Všichni zaplatili. Nikdo nebyl ušetřen.

_______________________________________

Další kapitolka je tu... 🙄 Dneska bych chtěla vydat ještě alespoň dvě, ale nejsem si jistá, jestli to stihnu... 😶🤔 Snad jo... 😏

💋🤗💖