Dívka v poslední chvíli zavřela pevně oči a připravila se na bolest, jež měla každou chvíli pocítit. Na bolest, která nepřišla. "Elly, jsi v pořádku?" zaslechla hlas jedné ze svých kamarádek. Nejistě otevřela oči. To, co spatřila, jí málem vyrazilo dech. Její černovlasá kamarádka se nad ní skláněla s baziliščím zubem v ruce. "Roxy." vydechla Nel překvapeně. "Jsi v pořádku?" zeptala se Roxy starostlivě ve chvíli, kdy se kousek od nich ozvaly kroky. "Pozor!" křikl na dívky hnědovlasý chlapec. Tehdy Nel spatřila vpravo ženu, jež na ní upírala nenávistný pohled. Zvedl se vítr. Žena, s níž měla drobná Nebelvírka společnou krev, povedla svou hůlku a namířila ji na ni. Nel očekávala, kdy z jejích úst vyjdou ona dvě smrtící slova.

Těsně předtím, než se tak stalo, se žena na svou mladší kopii škodolibě usmála. Ruka s hůlkou se posunula o kousek vedle. "Avada kedavra." vyslovila žena s pohledem stále upřeným do oříškových očí. Drobná brunetka vyděšeně vykřikla a pokusila se postavit. Bylo však pozdě. Zelený paprsek, jež vyšel z Carmeniny hůlky, zasáhl dívku po Nelliině boku do hrudi. Drobná brunetka sledovala, jak se tělo černovlasé dívky bezvládně hroutí k zemi. "Ne!" vykřikla Nel, vytáhla hůlku z kapsy a omračovacím kouzlem zasáhla svou dvojnici. Ani se nad tím nepozastavila. Natáhla se k Roxy a přitáhla si ji do náruče.

Při pohledu do zastřených, mrtvolných očí pocítila nesnesitelnou hrůzu. Hrůzu z toho, že už nikdy neuslyší její smích. Že už nikdy nezaslechne tu sarkastickou poznámku při hádce se Sam. Už nikdy při příchodu do pokoje neuvidí Roxy, jak s knížkou v ruce leží na své posteli se soustředěným výrazem. Už nikdy černovláska nebude stát po jejím boku, radovat se s ní z jejích úspěchů a utěšovat ji, až se jí něco nepodaří. Od této chvíle už neměly být Nebelvírské studenty sedmého ročníku čtyři. Jeden dílek do jejich skládačky bude navždy chybět.

Nel ucítila ruce, jež ji objaly kolem pasu. S hlasitým vzlykem, jež jí uniknul ze rtů, pustila tělo své kamarádky. Přitiskla si ruce na tvář a nechala hnědovláska, aby ji ve své náruči schoval před celým světem. Slyšela, jak kolem nich pobíhají lidé, spoustu zvuků od přemisťování, křik, zvuky končící bitvy. Nejjasněji však vnímala své vlastní vzlyky. Její nářek a pláč trhal na kusy srdce chlapce, jež ji tiskl k sobě a něžně s ní houpal ze strany na stranu, ve snaze ji alespoň částečně utišit. Věděl však, že je to marná snaha. Když si Nel přitáhl k sobě, zavřel Roxy oči, aby nikdo nemusel čelit pohledu do nyní už prázdných očí. Věděl, že přesně tento pohled Nel zabíjel v případě jejího bratra. Přesto však dovolil, aby tomi dívka musela čelit znovu. Opět byla na dně. Opět byla zlomená. Tentokrát však nebyla jediná.

James objímat zrzavou dívku, jež nebyla schopna ze sebe vydat jediné slovo. Po tvářích jí stékaly slzy a ona ken nepřítomně hleděla neznámo kam. Černovlasý chlapec klečel vedle blondýnky, jež se pod náporem hrůzy podlomila kolena a ona nyní seděla na chladné zemi a nepokrytě vzlykala.

Drobné dívce se zdálo, jako kdyby se jí zhroutil celý svět. Znovu. Připomněla si. Nyní to však bylo jiné. Nebyla si jistá, jestli tohle zvládne překonat. Tehdy alespoň nenáviděla tvář muže, kterého neznala. Nyní však věděla, že kdykoli se podívá do zrcadla, pocítí nenávist. Nenávist k ženě, jíž byla neskutečně podobná. Nenávist k sobě samé za to, že to dovolila. Měla jsem to být já. Proběhlo jí hlavou. Měla jsem to být já.