Procházela chladnými chodbami. Slyšela, jak venku vzduchem lítají kouzla. Nebojovala se však jen na pozemcích školy, ale i v hradě. Dívčino srdce se sevřelo strachy. Překvapeně sebou trhla, když zaslechla zvuk tříštícího se skla. Rychle se otočila a pohlédla do tváře ženy, jejíž vzhled jí vyrazil den. Krátké, hnědé vlasy měla pečlivě upravené. Oříškové oči zvýrazněné širokými linkami, dlouhé řasy, drobný nos zakončený bambulkou a menší ústa. Ve tváři byla neskutečně podobná jí samé. Jako dvojčata. Pomyslela si dívka. Byl tu však jeden drobný detail. Žena, jež proti ní stála, byla tak o hlavu a půl vyšší. Typická Brownová. Uchechtla se dívka v duchu. "To není možné." vydechla žena a dívku před sebou si prohlédla. "Co není možné?" zeptal se jeden z mužů, jež stáli za ní. Než se Nel nadála, už se na ní upíraly další dva páry oříškových očí.

Jedny patřily můži, jehož vlasy byly dlouhé asi tak, jako Nelliiny. Měl je rozpuštěné a poněkud rozcuchané. Rysy ve tváři měl ostřejší než žena před ním. Byl ještě o něco vyšší, měl statnou postavu a na pravé ruce mu chyběl jeden článek u malíčku. Podle toho ho drobná dívka dokázala bez problémů pojmenovat. Mortimer. Druhý nejstarší ze sourozenců Brownových. Nel si pozorně prohlédla i muže, jež stál po Mortimerově boku. "Merline." uniklo z jeho poměrně malých rtů. Pokud by žena před ním mohla být Nelliiným dvojčetem, on mohl být jí samou jen v mužské podobě. Byl o něco starší než Nel, avšak vypadal stále příliš mladě. Díky podobnosti mezi ním a jeho sestrou, je drobná brunetka poznala. Miles a Carmen. Dvojčata rodiny Brownů. V tu chvíli se dívka začala doopravdy bát.

Carmen předcházela její pověst. Tvrdá, zlá, nesoucitná. Žena, jež bila vlastní mladší sestru. Žena, jež byla bez jediného mrknutí oka schopna zabíjet. Nejen ona, ale i její starší bratr Mortimer. Ten však vždy trval na tom, že krev je pouto silnější než jakákoli zrada či nenávist. Nikdy by se nesnížil k tomu, aby uhodil nebo ublížil komukoli, komu v žilách kolovala stejná krev, jako jemu. Rodina pro něj byla svatá, stejně jako pro jeho otce. Toho si na něm Eleanor vážila. Tím to však končilo. Stále to byl obyčejný, chladnokrevný vrah bez výčitek svědomí. Naproti tomu tu byl Miles. Chlapec, jež vždy uronil slzu. Tak o něm mluvil Nelliin dědeček, jeho nejstarší bratr. Prý se pokaždé, když byl donucen někoho zabít, zavřel k sobě do pokoje, aby nikdo neviděl, že pláče. Lidé mohli Smrtijedy nenávidět. Nikdo z nich však nevěděl, co je k tomu dohnalo. A nikoho to ani nezajímalo. Rozpoutávali chaos, nechávali za sebou smrt a neštěstí. A to nelze odpustit.

"Kdo jsi?" zeptala se dívky Carmen. "Co je ti po tom?" odsekla dívka a v ruce pevně sevřela hůlku. "Klídek, děvče. Nic se ti nemusí stát. Jen nedělej hlouposti." varoval ji Mortimer. "Ona asi neví s kým si zahráv..." "Ale ano, vím. Jste sourozenci Brownovi." "Slyšela si o nás? Tak to jsem polichocená." zasmála se Carmen. Připomíná mi Bellatrix. Taky takový magor. Prolítlo Nel hlavou. "Kdo teda jsi?" zopajovala Carmen svou otázku. "Nechtěj, abych si odpověď vzala sama." pohrozila dívce, načež na ní namířila hůlkou.