Vyšla z Velké síně, načež se opřela zády o stěnu. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Kde jsi? Zeptala ss ve svých myšlenkách, zatímco si představovala zjizvenou tvář, hnědé vlasy a medové oči, jež tolik milovala. Ucítila, jak se její mysl odpoutává od těla a putuje skrz stěny až k místu, kde se onen chlapec nacházel. Ke svému obrovskému překvapení, spatřila samu sebe, jak se opírá o chladnou, kamennou stěnu před Velkou síni. Co se to děje? Zeptala se zmateně sama sebe. Ucítila škubnutí.

Otevřela oči. Leknutím naskočila. Rukou se chytla za hrudník v místě, kde se nacházelo srdce. "Merline!" vyjekla. "Vyděsil si mě!" vyčetla hnědovláskovi. "Promiň. Jen jsem tě chytil za rameno." omluvil se jí chlaoec a starostlivě si ji prohlédl. "Je ti dobře? Jsi hrozně bledá a vypadáš unaveně." něžně ji pohladil po tváři, což donutilo dívku se usmát. "Nic mi není, Reme." ujistila chlapce. Remus k ní přistoupil blíž. Dívka spojila své ruce za jeho krkem a jemně zatlačila, aby jej donutila se sklonit. Hnědovlásek jí s radostí vyhověl. Brunetka se postavila na spičky. Jejich rty od sebe dělilo jej několik centimetrů, když je z jejich vlastního světa vyrušil zděšený výkřik.

Nel se bez jakéhokoli přemýšlení rozběhla k nejbližšímu oknu. Pohlédla na oblohu z níž se k zemi snášeli jakési útržky, možná střepy. Ucítila ruce, jež se omotaly kolem jejího pasu a přitáhly si ji blíž k sobě. "Kusy štítu." vydechla nešťastně dívka. Svůj pohled přesunula z temné oblohy k Velké síni, u jejíhož vchodu stála vysoká žena s nic neříkajícím výrazem. V jejích očích se však odrážel strach. Strach o studenty, jež se v Bradavicích ještě nacházeli, strach o její neteř. "Připravená?" naznačila dívce rty. Brunetka přikývla. Byla připravená. A i kdyby nebyla... Neměla na výběr.

Vymanila se z chlapcova objetí, načež si s ním propletla prsty pravé ruky. "Co teď?" zeptal se jí Remus. "Zatím se musíme postarat o to, aby mi nikdo nevzal kabelku." Chlapec se nad jejími slovy ani nepozastavil. Dívka usoudila, že její kamarádky už stačily Poberty informovat, že je potřeba zničit předměty, jež má dívka u sebe. Její domněnky se jí během chvíle potvrdily. "Nellie, moc jsem nepochopil, co máme udělat s jakýmsi hadem." "Zabít." odpověděla dívka automaticky. Remus překvapeně vyvalil oči. "V té tašce mám kromě tří předmětů i zuby... Neptej se." zarazila chlapce dřív, než se stačil na cokoli zeptat. "Těma je musíme zničit. Až zničíme ty předměty, zbyde už jen ten had. Zabít jej můžeme pouze jedním z těch zubů. Je to životně důležité. Doslova." vysvetlila. "Nebudu se ptát, proč zrovna tyhle předměty musíme zničit. Jen mi řekni, je tohle to, co tě poslední dobou tak trápilo?" "Částečně." odpověděla dívka vyhýbavě. Nemohla mu přeci říct, že nejvíce ji trápila vidina, v níž umírá. Svěřit se s tím už jen kamarádkám pro ni bylo těžké. Říct to však chlapci, kterého nadevše milovala, bylo ještě mnohem těžší.

"Kam půjdeme?" zeptal se Remus do ticha, jež po zničení štítu nastalo. "Najít Sam a Siriuse." odpověděla brunetka. "Ale až za chvíli." lehce se pousmála, načež si chlapce přitáhla do procítěného polibku. Kdyby je v tu chvíli někdo viděl, řekl by, že jsou naprosto pitomí a nerozvážní. Kdo se také líbá, když právě započala bitva? Odpověď je snadná. Lidé, jež se potřebují ujistit, že ještě stále mají pro co žít. A nebo také zemřít. Lidé, kteří potřebují cítit, že láska z tohoto světa ještě nezmizela. Že s nimi bude až do úplného konce. Až do smrti.