Pochmurná až děsivá atmosféra vládla v potemnělených chodbách hradu. Významné osobnosti, jež se obvykle nacházely ve svých obrazech, byly pryč. To drobné brunetce na klidu moc nedodalo. Více stiskla ruku malé holčičky, jejíž bezpečí se pro tuto chvíli stalo její prioritou. Gracie se klepala. Nel netušila, jestli je to zimou, či strachy. Možná obojím. Pomyslela si dívka, načež sešla s dívkou schody, jež se mohly každou chvílí začít měnit. Neměla ani nejmenší ponětí, kam by měla jít. Možná do Komnaty nejvyšší potřeby, do kabinetu své tety nebo do pracovny ředitele. Nejlepší by však bylo, kdyby se jí podařilo najít někoho z Pobertů. Tehdy by mohla s někým z nich poslat malou Gracie do Prasinek, kde by děvče bylo v bezpečí. "Tak jo." zatáhla děvčátko s vlasy barvy vycházejícího slunce do jedné zapadlé chodby. Nemůžu jí říct, co jsem zač." připomněla si. "Gracie, pokusím se teď o jedno kouzlo." Je to nutná lež, Nel. Přesvědčovala se dívka. A ničemu neublíží. "Je možné, že chvíli nebudu vnímat dění kolem sebe. Chci, abys mě stále držela za ruku. Rozumíš? Zůstaň u mě." Děvče horlivě přikývlo. Brientka tedy zavřela oči. Lily. Pomyslela na svou zrzavou kamarádku. Kde jsi?

Prostředí kolem ní se změnilo. Spatřila záblesk ohnivých vlasů, jež se mihl kolem sochy. Jednooká čarodějnice. Poznala onu sochu dívka. Viděla, jak James poklepal na její hrb a pronesl jakési slovo, jež dívka nemohla slyšet. To jí však nezajímalo. Důležité bylo, že věděla, kde má své přátele hledat. Její vědomí se z místa, kde se socha čarodějnice nacházela, vrátilo zpět do jejího těla v chodbě, kde její ruku pevně svírala malá holčička. "Povedlo se ti to kouzlo?" zeptala se dívenka. Ani jí nedošlo, že jsem nepoužila hůlku. Blesklo Nel hlavou, načež se na Gracie usmála. "Ano, Gracii, vyšlo." přesvědčila a už táhla děvče za sebou směrem, jímž se měla nacházet její zrzavá kamarádka.

"Lily!" křikla, když zašla za jeden roh a spatřila uprostřed chodby svou kamarádku. "Nel!" dívka se k ní rozběhla a pevně ji objala. Když se od sebe kamarádky odstoupily, všimla si brunetka, že Lily v chodbě nebyla sama. Stála za ní asi patnáctiletá dívka, jež měla kolem krku omotanou šálu v barvách Havraspáru a jakýsi malý chlapeček. "Kde je James?" "No ten... Moment. Jak víš, že... Víš ty co? Neříkej mi to." mávla raději rukou na znamení, že má brunetka zapomenout, že se na něco chtěla zeptat. "James je dole v chodbě, do níž se vstupuje hrbem Jednooké čarodějnice. Skočil dovnitř a já měla jít za ním, jenže jsem slyšela křik, a tak jsem se tím směrem šla podívat. Našla jsem tyhle dva." ukázala na dívku a chlapce, kteří stáli za jejími zády. "Já vám také někoho vědu." poukázala Nel na děvčátko, jež držela za ruku. "Nejsi ty náhodou z Nebelvíru?" zeptala se Gracie Lily. Holčička přikývla. "Prvačka. Našla jsem ji v jejím pokoji." "Já pokoje procházela..." zarazila se zrzka uprostřed věty. "Ale u prvaček jsem nebyla, protože v tom zmatku, co nastal, spadla jedna holka ze schodů a já jí šla vyléčit koleno. Merline! Jsem tak pitomá!" chytila se Lily za hlavu. "Zapomněla jsem se tam vrátit." vydechla provinile. "Klid, Lily. Nic se neděje. Je tady, dobře. Je v bezpe..." než stačila větu doříct, ozvala se obrovská  rána, následovaná další. Lily s Nel přistoupily k oknu. To, co Nebelvírky spatřily, jim vyrazilo dech. Do štítu, jež školu chránil, začalo narážet jedno kouzlo za druhým. Přicházelo to. Bylo jen otázkou času, kdy se Smrtijedům podaří štít prolomit. Už jim nezbývalo moc času. A to málo, co měli, utíkalo až příliš rychle.