Cesta do Společenské místnosti proběhla v tichosti. Sam trucovala, Roxy byla myšlenkami mimo, Lily zůstala ve Velké síni a Nel... Ta se snažila nemyslet na minulost. Doufala, že tohle už bylo za ní. Brownovi nebyli dokonalí. Nikdy tomu tak nebylo. Smrtijedi vychovávali své děti přísně. Brunetčin otec však Smrtijedem nebyl a její dědeček se změnil ve chvíli, kdy poznal jednu pohlednou jasnovidku. Sám byl však vychován přísně a nekompromisně stejně, jako jeho sourozenci. Po první válce se vymanil z vlivu své rodiny a stal se tím, kým chtěl vždycky být. Jeho sourozenci ale tolik štěstí neměli. Některým vyhovoval způsob života, kterým žili. Jiní neměli tolik síly, aby se svým rodičů vzepřeli. A když už to dokázali, nebylo to jen tak. Brownovi byli pomstychtiví. Nezapomínali a vždy o sobě dávali vědět v tu nejméně vhodnou chvíli a to tím nejhorším možným způsobem.

Nel nemohla uvěřit tomu, že si na to dovolila zapomenout. Nevyrostla jako dcera Smrtijedů. Přesto tuhle výchovu znala z doslechu. Slyšela o jejích následcích, viděla, co to s člověkem dělá. Ti, kteří unikli, vždy něco ztratili. Přišlo o něco, co jim bylo drahé. Časem začali litovat. A právě tehdy přišla další rána. Rána, která člověku pomohla až na samé dno, ze kterého se už nikdy nemusel vyhrabat zpět. Kruté. Ale tak to v těchto rodinách chodilo. Přísná pravidla, za jejichž porušení přišel ještě přísnější trest. Nikdy to neskončilo dobře. Pro nikoho. Ani pro děti, ani pro rodiče. Vždy z toho někdo vyšel jako vítěz a jiný jako poražený. Bohužel těch poražených bylo mnohem víc.

Ne všichni byli vychováni s láskou, pochopením a starostí. Někteří neusínali s přáním na dobrou moc a pusou na čelo. Nezdáli se jim krásné sny zalité štěstím a duhou. Některé děti zažívaly po celou dobu bezesné noci plné strachu, slz a někdy i mučení. Jejich dětství nebylo šťastné. Jednalo se o děti, které měly vlastní hlavu. Chtěly jít vlastní cestou. Vybírat si, milovat a být šťastní. Nezáleželo jim na původu, ale na tom, jaký člověk doopravdy je. Viděly dál, než jejich rodiče. A to se jim často stávalo osudným.

Mohla jsem být jednou z nich. Pomyslela si drobná brunetka. Mohla jsem být jako Caren. Jenže nebyla. Ona měla štěstí. Ona ano. Ale spousta dětí ne. Sirius. Znala jeho příběh. Srdce se jí sevřela úzkostí při pomyšlení na to, jak s ním bylo zacházeno. Naštěstí, jeho osud nebyl jeho okolí lhostejný. Nalezl útočiště a ochranu u rodiny svého nejlepšího kamaráda. Díky Jamesovi a jeho rodičům získal to, co mu bylo celé ty roky odpíráno. Láska, bezpečí, domov, zájem, starost... Někdy si musíme projít tím nejhorším, abychom se stali tím, kým nám je souzeno být. A možná... Možná, že na nás poté čeká něco, na co se vyplatilo čekat. Něco, za co stojí bojovat. Něco, pro co má cenu žít.

_______________________________________

Měla bych si dát limit kapitol, který nemůžu překročit! 😅 Zatím pořád popisuji jeden jediný den... Ach jo, se mnou je to tak složitý... 😂

Tohle je dnes poslední kapitola, tak vám přeji dobrou noc. 🌙

💋🤗💖