"Mám ho plné zuby." ulevila si drobná dívka, když sebou praštila ještě oblečená do postele. V onu chvíli mohla nadávat, jak se jí chtělo. V pokoji byla sama, a tak se jí alespoň nikdo nesnažil přesvědčit, aby dala onomu Havraspárskému chlapci ještě šanci. Možná na něj byla zlá, ale to jí bylo jedno. Vadil. Prostě to tak bylo a ona měla pocit, že to se nikdy nezmění. Jelikož měla ještě dvě hodiny čas, rozhodla se, že jej plně využije. Vstala proto z postele, otevřela svou tašku a začala si chystat učení na další den. Když už byla v přípravě na vyučování, vyndala si ze skříně čistý hábit a uniformu. Obojí položila na noční stolek a odebrala se do koupelny. Rozpustila si copy, jež jí ráno zapletla Sam a rozčesala si své, nyní více než obvykle, zvlněné vlasy. Své oříškové oči poté upřela do zrcadla, jež odráželo její pobledlou tvář. Tolik se toho změnilo.

Z myšlenek dívku vytrhlo zaklepání na dveře. Brunetka se tedy vrátila do pokoje, rychle se zula, boty odkopla stranou a konečně otevřela dveře. Stála za nimi dívka s karamelovými vlasy. "Ahoj, Altheo." pozdravilaji Nel mile. "Ahoj, Nel. Netuším tě?" zeptala se dívka nejistě. "Vůbec ne. Chceš jít dál?" "Ráda." souhlasila Althea. "Posaď se." ukázala brunetka na svou postel, když za Nebelvírskou Střelkyní zavřela dveře. "Díky." Nel se posadila vedle dívky a pozorně si ji prohlédla. Něco jí trápilo. To bylo jasné na první pohled. Otázkou však bylo, jestli o tom dívka chtěla mluvit. Proč jinak by za mnou ale přišla?

Raději ale mlčela. Vyčkávala, až Althea promluví. A to se stalo poměrně brzy. "Přemýšlela si někdy nad tím, co budeš dělat, až škola skončí?" "Myslíš jako čím chci být?" "To taky." přikývla Althea. "No... Mí rodiče byli Bystrozoři. Vím jistě, že kdyby Kevin nezemřel, byl by jím také." "Kevin? To je tvůj bratr?" "Byl. Zemřel před dvěma lety." "Nel, promiň. To jsem nevěděla..." "Nic se neděje." ujistila dívku brunetka a slabě se na ní usmála. "Vždycky chtěl chránit ostatní a pomáhat jim. A já koneckonců také, jen bych řekla, že já jsem spíš stavěná na tu pomoc." zamyslela se Nel. "Chceš tím říct, že..." usmála se zářivě Althea. "Ano." přesvědčila brunetka. "Konečně jsem se rozhodla." zasmála se. "Že mi to ale trvalo." uchechtla se. "Čím vlastně chceš být ty, Altheo?" "Vždycky jsem chtěla hrát Famfrpál..." "Takže budu mít kamarádku profesionální Střelkyni?" usmála se Nel povzbudivě. "Možná." přiznala nervózně dívka. "Takt o je úžasné. Doufám, že mi budeš posílat lístky na zápasy!"

Althea se zasmála. "Ty ti bude určitě posílat James." Brunetka zavrtěla hlavou. "Ten chce být Bystrozorem, stejně jako Sirius." "A Remus?" Co ti mám na tohle odpovědět? "To je maličko složitější." "Je nerozhodný jako ty?" "Tak nějak. Ale asi Bystrozor stejně, jako kluci." zauvažovala Nel. "A holky?" "No, Sam bych viděla někde v obchodě s hábity. To by jí nejspíš bavilo. Roxy určitě Lékouzelnice a Lily totéž. Akorát Lily teda ještě přemýšlela o ministerstvu. Nakonec si to ale rozmyslela." "Takže vy tři zůstanete spolu." "Jo a pravidelně budeme chodit na nákupy k Sam. Bez ní by to nebylo ono." "Budou ti Bradavice chybět?" "Jo. Ale nejen Bradavice. I Famfrpál, lidé, kteří tu jsou... Bude to velká změna." přiznala brunetka. Jenže ne všichni se jí dožijí.

Ve tváři dívky s karamelovými vlasy se odrážel smutek. "Altheo, nepřišla si za mnou jen proto, abys zjistila, jestli jsem se už rozhodla, čím chci být." Dívka přikývla. "Co se teda děje?" zeptala se starostlivě Nel. "Jde o budoucnost. Nemyslím si, že budou rodiče souhlasit s tím, abych byla Střelkyně. Myslím po škole." "Chápu." přitakala brunetka. "Ale po mě se nemáš čeho bát. Vždycky, když ses zmínila o své rodině, tak mi přišli jako fajn lidé." "To oni jsou a mají mě hrozně rádi... Jen..." "Jen se bojíš, že to nepochopí." došlo drobné brunetce. "Jsou to mudlové, Nel. Jak mohou pochopit to..." "Brzdi. Tohle nemůžeš vědět. Naopak si myslím, že tě podpoří. Jen jim to zkus vysvětlit. Možná je na nějaký zápas vezmi. Řekni jim, jak moc to pro tebe znamená. Myslím, že to pochopí." vyjádřila Nel své pocity, a jak se zdálo, pomohlo to. Althea se mírně usmála. Už se zdála klidnější. "Měla bys být psycholog pro čaroděje a čarodějky." Brunetka vyprskla smíchy. "To tak! Jako kdybych svých problémů měla málo!" zasmála se, když Střelkyně doprovázela ke dveřím. Dívky se ještě rozloučily a pak už starší z nich zavřela dveře od svého pokoje a hlasitě vydechla. Tak moc se bála budoucnosti a myslela na to, co přijde, že začínala zapomínat, že není jediná, kdo má strach a problémy. Bohužel ani zdaleka nebyla jediná.