Hlasitá hudba se rozléhala Společenskou místností Nebelvíru. Drobná dívka tančila na parketu ve společnosti své blonďaté kamarádky, která na ní dělala směšné obličeje, jež jí brunetka s radostí oplácela. Komu záleželo na tom, že se chovaly jako malé děti... Měly na to právo. Po konci školního roku je čekal svět dospělých, jehož součástí byly doteď jen okrajově. Zrovna, když Nel našpulila rty a povytáhla obočí tak vysoko, jak jen to šlo, ucítila chladnou tekutinu, jež jí začala stékat po zádech.

Překvapeně vyvalila oči, načež se prudce otočila. "Merline! To jsem nechtěla." vypískla blonďatá dívka dostatečně hlasitě na to, aby ji i přes hudbu slyšelo její nejbližší okolí. "Hrozně mě to mrzí." snažila se dívka o omluvný tón. Prozradily ji však cukající koutky. "Děláš si legraci?!" vyjela na blondýnu Sam. Brunetka ji pohotově chytila za zápěstí. Obávala se totiž, že by dívka mohla od Sam jednu schytat. "Klídek, bloncko, bylo to omylem." zamrkala laškovně dívka. To už začínalo být moc i na Nel. "Podívala ses někdy do zrcadla?" zeptala se sladce. Dívka zmateně zamrkala. To už se k nim připojila Lily, která se byla u baru pro jahodový džus. Jaká náhoda. Pomyslela si Nel škodolibě. "Já jen že jsi stejně blonďatá jako Sam. A pro pořádek..." usmála se mile, načež natáhla ruku k Lily. Zrzka jí se záludným úsměvem předala svůj džus a sledovala, jak si brunetka se sklenkou pohrává v ruce. Nakonec však jen s úsměvem zakroutila hlavou. "Víš ty co? Taková já nejsem." vydechla. Na to jí sklenku s nápojem vytrhla Sam. "Ale já jo." pronesla a s tím chrstla obsah sklenice blondýnce přímo do obličeje. Chytila brunetku za ruku a už ji táhla k dívčím ložnicím.

"Co si té holce provedla?" uchechtla se Sam, když podala Nel suché oblečení, jež vytáhla z dívčiny skříně. "Líbí se jí Sirius." "Ach tak. Žárlí." zasmála se Sam, zatímco se její kamarádka převlékala. "Není to trochu moc?" zapochybovala brunetka. "Možná. Ale pokud ta čůza žárlí, tak ať si to vyžere se vším všudy." blondýnka zněla zákeřně. "A Remusovi se v tom budeš taky líbit..." dodala nevinně. "Sam!" zasmála se brunetka a praštila svou kamarádku do ramene. "No co! Už se těším, až vám půjdu za družičku." Nel si povzdychla. "To je ještě ve hvězdách." "Nechceš se vdávat?" "Jistě, že chci. Ale není ještě moc brzy?" "Elly, tohle si opravdu myslíš?" Brunetka zavrtěla hlavou. "Tak čeho se bojíš?" naléhala Sam. "Aby už nebylo pozdě..." povzdychla si. Blondýnka si nemohla nevšimnout jejího zoufalého výrazu, a tak k ní přistoupila a pevně ji objala. "Možná by to měl vědět. Možná bys mu to měla říct." Při těchto slovech se drobná dívka napnula. "Nemůžu, Sam. Jestli je tohle můj osud, tak tomu nelze zabránit. A i kdyby... Tohle po nikom nemůžu chtít. Je fér, abych to byla já. Copak to nevidíš? Vy jste se v této době narodili. Já ne. Byla jsem pro vás jen cizí holka. Možná mi bylo souzeno se s vámi spřálelit proto, abych vás svedla dohromady. Ukázala vám, jak moc máte vy a Poberti společného. A možná je mým osudem vám dát možnost žít život, jaký si přejete, jaký si zasloužíte." "Nemusíš se pro nás obětovat... Vždyť..." v blondýnčiných očích se leskly slzy. "Já vím, že nemusím." šeptla brunetka. "Ale přesto to udělám."