Únor pomalu končil. Začínalo se oteplovat, což byla ideální doba pro další famfrpálový zápas. Tentokrát se měl Nebelvír postavit Havraspáru. Drobná brunetka pochodovala nervózně šatnou sem a tam, zatímco James pronášel jakýsi motivující proslov. Nel z něj nepochytila jediné slovo a nijak jí to ani nevadilo. Jediné, na co byla schopná myslet bylo to, že jestli prohrajou proti tomu nafoukanému Havraspárovi, tak bude hodně naštvaná.

Její pocity sdílela i druhá dívka z týmu. "Nesmíme prohrát." zamumlala Althea, když James konečně zmlkl. "Souhlasím." přitakala brunetka. "Opravdu ho nemůžeš vystát, co?" "Mám dojem, že nejsem jediná." uchechtla se Nel. "Je to jen namyšlený frajírek, nic víc." "Tak to souhlasím." "Můžete mi to někdo vysvětlit?" vložil se do rozhovoru dívek černovlasý Odrážeč. "Jak ho můžete tak moc nesnášet, když ho ani jedna z vás nezná." "Být tebou, tak mlčím, Siriusi. Mám dojem, že ty Snapea taky neznáš." odmávla brunetka jeho poznámku. "Ale no tak, krásko. Ty přeci nedáváš na špatný dojem a řeči. Nejsi jako já, tak nás nesrovnávej." "Možná bych měla být víc jako ty." zepřemýšlela Nel a úšklebkem. "A dost." zarazil Odrážeče kapitán týmu. "Občas si nejsem jistej, jestli chodíš s Náměsíčníkem, nebo sis před dvaceti lety vzala Tichošlápka. Hádáte se jako manželé." uchechtl se James, čímž si vysloužil dívčin pobouřený pohled. "Klídek, Nel. To byl jen vtip. A teď už pojďte. Je čas." popohnal chlapec svůj tým, načež zamířil na hřiště, následován Brankářem, Střelci a nakonec Odrážeči, jež se při odchodu z šatny strkali.

U tribun se celý tým zastavil. Jak se zdálo, Havraspárští měli zpoždění, a tak na ně museli počkat. Drobná brunetka si všimla hnědovlasého chlapce, jež stal kousek od nich a s úsměvem na ní mával. "Jdi." pobídl ji James. "Ale hned se vrať." "Díky." usmála se na něj Nel, načež se rozběhla k mladému vlkodlakovi. Zastavila se až těsně u něj. "Máš pro mě povzbuzující slova?" zaculila se. "Rekl bych, že mám něco lepšího." usmál se chlapec tajemně, načež ji chytl za boky, přitáhl si ji k sobě a něžně ji políbil. Brunetka se usmála do polibku. Omotala mi své ruce kolem krku a postavila se na špičky, aby se k němu dostala ještě blíž. "Vyhrajte to." zašeptal chlapec, když se od ní odtáhl. "Pokusíme se." usmála se dívka, lípla chlapci pusu na tvář a už upalovala ke svému týmu.

Zařadila se vedle Siriuse a nervózně si sklousla spodní ret. "Dneska opravdu chci vyhrát." "Klídek, krásko. Dostala si polibek pro štěstí, tak to půjde samo." Dívka cítila, jak se jí hrne krev do tváří. "Snad se nestydíš." zasmál se černovlásek a rukou, ve které držel Odrážečskou pálku ji objal kolrm ramen. "Já se budu nejspíš stydět vždycky." Na to chlapec přikývl. "Už se ale tolik neskrýváte. Hádám správně, že už je to oficiální?" Brunetka pokrčila rameny. "Nikdy jsme nemluvili o tom, že spolu chodíme." odpověděla. "A přesto se ani jeden z vás nepodívá na nikoho jiného jinak, než jen jako na kamaráda." pokroutil Sirius nechápavě hlavou. "V tomhle ohledu Náměsíčníka nikdy nepochopím. Kdybych já miloval holku, jako jsi ty a ona milovala mě, všechno ostatní bych nechal plavat a byl s ní." "I kdybys měl strach, že jí můžeš zabít?" zeptala se Nel klidně. Sirius znejistěl. "Nezapomínej, Siriusi. Že já ani Remus nejsme obyčejní čarodějové." zašeptala tak, aby ji slyšel jen Nebelvírský Odrážeč. Na to už černovlásek neměl co říct. Jakmile na hřiště konečně vletěl Havraspárský tým, pustil drobnou brunetku, nasedl na své koště a odrazil se od země.