Kapitola 58: Zažloutlá obálka
"Ne!" ozval se dívčí křik ložnicí studentek sedmého ročníku. Zrzavá dívka nahmatala hůlku, ležící na nočním stolku, a pohotově rozsvítila. Všimla si, že nebyla jediná, kdo byl tak krutě vytržen z klidného spánku. Blonďatá dívka se zmateně rozhlížela kolem sebe, jako kdyby se snažila zjistit, kde se právě nachází. Černovláska už naopak byla na nohou a mířila k posteli poslední obyvatelky pokoje, jež seděla s koleny přitaženými k bradě. "Zase ta noční můra?" zeptala se soucitně Lily, když vstala z postele a následovala Roxy, jež si právě sedla vedle brunetky a něžné ji objala kolem ramen. "J-Jo..." přitakala Nel roztřeseným hlasem. "Nemysli na to, Elly." šeptla konejšivě černovláska, hladíce dívku po zádech. "Roxy má pravdu. Mysli na ty krásné věci. Jako je to, že se Molly narodí dvojčátka." "Nebo to, že budeš kmotrou jednoho z nich." přidala se k zrzce blondýnka, která se už očividně probrala z šoku z probuzení.
Z ničeho nic se plácla do čela. "Já zapomněla." zamumlala, přešla ke svému nočnímu stolku a chvilku se v něm přehrabovala. Po několika minutách se vrátila k posteli, na které seděly její kamarádky a podala nejmenší z nich zažloutlou obálku. "Přišlo to odpoledne. Já blbka to hodila k novinám na psoteli, které jsem pak uklidnila do stolku a na tohle zapomněla. Omlouvám se." "To nic." špitla Nel a třesoucí se rukou si od ní dopis převzala. "Ukaž." Roxy jí vzala obálku z ruky a klidně ji otevřela, načež ji s úsměvem vrátila majitelce. "Děkuju." pípla Nel,plně si vědoma toho, že bez její pomoci, by se v takovém stavu, nebyla schopna přes obálku k dopisu dostat.
Ze zažloutlé obálky vytáhla kus pergamenu, jež byl popsán elegantním písmen, které nepatřilo nikomu jinému než baculaté ženě, u jejíž rodiny brunetka strávila většinu letních prázdnin. Očima přelétla obsah dopisu, přičemž se u jedné části pozastavila.
Stále jsme se ještě nerozhodli, kdo bude druhým kmotrem nebo kmotrou. Naštěstí máme ještě čas. Ptala ses mě na jména pro děti, což je v naší situaci malinko složitější. Máme zatím jedno dívčí a tím je Ginevra. Rozhodně musíme pro jistotu vybrat ještě jedno. Co se týká chlapeckých jmen, máme tři favority. Ronald, George a Fred.
George a Fred. Znělo dívce hlavou. Ta jména znala. Znala je z vyprávění svých rodičů. Znala je také proto, že navštěvovala bradavice s dětmi z rodiny Weasleyových. Doteď si však vše, co věděla z doby, do které se narodila, nespojila s ještě nenarozenými dvojčaty. "Elly?" šťouchla do brunetky zrzka. "Jsi v pořádku?" zeptala se. Nel zavrtěla hlavou. Vyskočila na nohy, vzala do ruky pergamen a otevřela kalamář. "Elly, co se děje?" zděsila se Sam. "Víš, jak ses mě ptala, jestli znám tvou budoucnost?" Blondýnka zmateně přikývla. "Tak to se děje. Budoucnost se děje." vyjekla brunetka a tvrdě se kousla do rtu. "Znáš osud těch dětí, že ano?" pochopila Lily. "Jo..." vydechla zoufale Nel. "Nemyslíš, že se změnila?" "Možná ano, každopádně to není jistý." Rozhodne o tom výsledek války. "Co chceš dělat?" kývla černovláska směrem k pergamenu, který dívka pevně svírala v ruce. "Jen... Pokud zemřu během války, stane se to dřív, než si mě ten malý stihne zapamatovat." Dokonce ještě dřív, než se narodí. "Musím mu napsat. Chci mu napsat. Aby věděl, kdo jsem. A pokud to přežiju, tak alespoň bude jednou vědět, jaká jsem byla jako dívka." vysvětlila svou myšlenku. "To je dobrý nápad." souhlasila k jejímu překvapení zrzka. "Mám dojem, že tě to alespoň trošku uklidní, nemám pravdu?" "Jo." přiznala tiše Nel. Ale jen malinko.
_______________________________________
Kdo má ještě nějaké otázky do Charakter asku, budu ráda, když mi je pošle do zpráv, klidně do komentářů do dnešního večera, abych to mohla zpracovat a co nejdříve vydat. 🙃 Ptejte se na to, co vás zajímá, čím víc otázek se sejde, tím lépe. 😊
Děkuji mnohokrát! ❤️
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro