K čemu mi ty vidiny jsou? Tak zněla ona osudná otázka, na níž dostala zdlouhavou, bolestivou a neurčitou odpověď. Možná je měla z toho důvodu, aby některým z nich zabránila v jejich vyplnění. Možná se jen měla připravit na chvíli, kdy se vyplní. Jenže na všechno se připravit nelze. Také to mohlo být tak, že se z nich měla poučit,něco si z nich odnést. Ale co? Že i blízký přítel může zradit? Peter. Že i toho největšího casanovu můžete zlomit? Sirius. Že se i dámička, jež neustále randí a každou chvíli mění partnery, může zamilovat? Sam. Nebo že válka nezná slitování a bere si nevinné oběti? Roxy. Nebo to, že se i z frajera může stát milující manžel a otec, jež položí život za svou rodinu. James. A dívka, u které se zdá, že někoho nenávidí jej ve skutečnosti miluje? Že mateřská láska nezná mezí? Lily.

Toho, co dívka prožila ve svých vidinách bylo mnoho. Něco se vyplnilo, něco se změnilo, některé věci byly jen jedním z mnoha konců. Kdo může tedy vědět, jak to celé nakonec dopadne? Kdo vyhraje válku a kdo prohraje? Vždyť válka nemá vítězů. Ať to dopadne jakkoli, všichni budou trpět.

Nohy se jí podlamovaly. Přesto se však rozhodla vstát. Zády se opřela o stěnu sprchového koutu a co nejrychleji si umyla celé tělo a nakonec vlasy. Vypla vodu, zabalila se do osušky a vylezla ze sprchy. Postavila se před zrcadlo, opřela se o umyvadlo a několikrát se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. Studenou vodou si opláchla obličej. Kouzlem se usušila, vlasy si rozčesala a zapetla do volného copu. Oblékla si černé tričko, přes které si ještě vzala šedý svestr, na nohy si natáhla podkolenky a nakonec se nasoukala do džín.

Jakmile se vrátila do pokoje, přitáhla k sobě pozornost jediné dívky, jež se v místnosti nacházela. "Vypadáš příšerně." okomentovala blondýnka její vzhled. Dívka nic nenamítala a jen se vyčerpaně posadila na svou postel. "Elly, už dlouho se chci na něco zeptat..." začala Sam opatrně. "Tak se ptej." vybídla ji brunetka s pohledem upřeným do země. "Já... Víš... Chtěla jsem... Tohle je..." To nebude nic dobrého. Sam nikdy nedochází slova. "Děje se něco?" zeptala se Nel s obavami v hlase. "Jen..." "Ty se mě bojíš zeptat?" povytáhla obočí brunetka. Blondýnka se přikrčila. "Možná?" přiznala. "Sam!" zasmála se dívka unaveně. "Mě se přeci můžeš zeptat na všechno. Maximálně tě tak pošlu do háje." "To mě teda uklidnilo!" blondýnka po ní s úšklebkem hodila polštář. "Hej!" zasmála se Nel, když jen tak tak uhla letícímu polštáři. "Tak už se ptej."

Sam se zhluboka nadechla. "Znáš mou budoucnost?" Drobná Nebelvírka ztuhla. Tahle otázka jí upřímně děsila. Jak odpovědět? Ano? Ne? Možná? Sama nevěděla, co z jejích vizí je pravda a co ne. Některé věci se už staly, jiné se stanou a některé prostě byly jen varování. Něco, co se mohlo stát, ale díky něčemu se to změnilo. To byl případ vidiny Samiiny budoucnosti. Jaká ale měla být teď? Na to se drobná brunetka raději ptát nechtěla. "Kdysi, Sam. Od té doby se ale změnila." "Jaká byla?" zeptala se dívka s úsměvem. Když si ale všimla, že její kamarádka kroutí hlavou, úsměv jí z rtu zmizel. "Já..." zadrhla se. "To ne. Nezemřela si. Šlo o budoucnost, jakou bys měla, kdybych se vrátila do doby, ve které jsem se narodila. Svým rozhodnutím zůstat jsem ji změnila. Nevím jak, Sam. Možná hodně, možná málo. Každopádně je teď jiná." Blondýnka si nemohla nevšimnout, že je její kamarádka nesvá. Litovala, že se vůbec ptala. Nel o tomto tématu nechtěla očividně mluvit. A nebylo divu. Jak někomu říct, že se jeho budoucnost skládá z utrpení smutku a ztráty blízkých? Některé věci je lepší nevědět. Na některé věci je lepší se neptat.

_______________________________________

Dneska absolutně nestíhám. Což dokazuje už jen to, že kapitola vychází až teď. 😅 Další bude bohužel až zítra. 🙄

💋🤗💖