Bradavické pozemky. Místy ležely kusy zdí, některé části hradu byly v plamenech. Vládl zde zmatek, křik, bolest, utrpení, zoufalství a... Smrt. Drobná dívka klesla k zemi. Cítila urputnou bolest v noze. Nebrala na to však ohledy. Z tašky, jež jí visela přes rameno, vytáhla knihu, o níž věděla, že je ve skutečnosti deníkem, který patřil muži, po jehož smrti právě dívka toužila. Sáhla do menší kapsy u kabelky a vyndala z ní zub, o němž věděla, že dokáže zničit tak mocný předmět, jako byl viteál. Sevřela ho v rozklepané ruce a pozvedla jej nad hlavu. "Dělej, Elly!" zaslechla za sebou dívčí hlas. "V klidu, Sam." zhluboka se nadechla. "Tak jo." řekla si sama pro sebe, načež zabodla zub do deníku, ze kterého začala vytékat krev.

Před hradem nebyla ani zdaleka sama. I zde pobíhali vyděšení studenti, kteří se snažili dostat do bezpečí. Po boku dívky nyní stály její dvě kamarádky a tři Poberti. "Kde je Roxy?" zeptala se strachem v hlase Nel, zatímco vytahovala z tašky další předmět. "Léčila Peterovi nohu. Poslala nás za tebou." odpověděla jí Lily a z ruky jí vzala zub. "Nejsi na to sama." usmála se na brunetku. Ta přikývla a položila před ní medailonek. Zavřela oči. Pohlédla do minulosti Pána zla a vzala si z ní to, co potřebovala. Jednu jedinou větu, kterou pronesla nahlas aniž by znala její význam, který byl stejně nrpodstatný. Drobný předmět ležící před zrzkou se otevřel. Ona ani nepohlédla na obraz, jež měl představovat její nejhorší noční můry a obavy. Bez známky strachu zničila předmět, jež ležel před ní.

Následoval James s diadémem, Sirius s pohárem a Sam s prstenem. Zbýval poslední viteál. Nel vzhlédla. V jejích očích se odrážela hrůza když spatřila, jak k nim přibíhá Peter s Roxy, jež pronásledoval had, jehož zničení mělo zachránit spoustu životů. Sirius hodil obtloustlému chlapci zub s nadějí, že se jeho kamarád zachová jako pravý Nebelvír. Peter zachytil zub, načež se napřáhl proti děsivému tvorovi. Hrůze všech přítomných však ztuhl. Ztuhl strachy. V tu chvíli had, jako kdyby se chlapci vysmíval zasyčel a změnil svůj směr. Začal se přibližovat k drobné brunetce, jež nebyla schopna kvůli zraněné noze ani vstát. Dívka se tvrdě kousla do rtu. Věnovala jeden jediný pohled hnědovlasému chlapci, načež pohlédla na tvora, jež se chystal ukončit její život. Had byl už jen malý kousek od ní, když mu pohlédla do očí po její tváři stekla jedna jediná slza, která vyjadřovala nesmírnou lásku a smutek z toho, co se mělo během pár vteřin stát.

"Nel!" ozvalo se těsně vedle dívky. "Co?" zamrkala dívka zmateně. Rukou si protřela uslzené oči, aniž by si uvědomila, že se vznáší několik metrů nad zemí. Zafoukal chladný vítr, pod jehož náporem se dívka otřásla a naklonila ke straně. Než se stačila byť jen nadechnout, už se řítila k zemi. Těsně nad zemí ji zachytilo něčí kouzlo, jež ji pomalu sneslo do náruče jejího zachránce.

Brunetka měla křečovitě zavřené oči a nepravidelně dýchala. "Ššš, je to dobré. Mám tě." šeptl hlas, ze kterého jí okamžitě naskočila husina. Byl jí známý a přesto se jí v onu chvíli zdál neskutečně vzdálený. Možná to bylo tím šokem. Přesto, že nespadla z nějaké převratné výšky, nebyl to dobrý pocit. Cítila se zranitelně a hlavně hloupě. Nechápala, jak mohla vidině dovolit objevit se v takovou chvíli. Trénink v zimě při takovém větru byl sám o sobě poměrně riskantní. Natož když jste jasnovidka s vidinou, jež vaši mysl vždy odnese na míle daleko. Pak se takový let může proměnit v peklo.

_______________________________________

Pokud někoho něco zajímá, chcete se na něco zeptat, určitě mi posílejte otázky do Charakter asku... Mohlo by to být zajímavé. 🙃 Otázky můžete psát klidně do komentářů, lepší je to rozhodně do zpráv. (Komentář mohu snadněji přehlédnout) 😶🙄

💋🤗💖